Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*13*

Pohled Moona:

Čakal som v čakárni už dlho. Celú dobu som nervózny. Neviem ako na tom Andy je a ešte vôbec bude ešte niekedy v poriadku. Mám strach. bojím sa o nej. Chlapci tu čakajú so mnou. Celý sa trasiem. Čo keď sa jej slová naplní? čo keď sa naplní môj sen? čo keď to bude realita? Bojím sa. Bojím sa že budem sám. Tak ako pred tým. Pred tým ma zachraňovali chalani, ale teraz už by mi ani oni nepomohli. Bez nej nemôžem byť ja. To jediné teraz viem.
...Přišel doktor...
Do: Dobrý den.
Ja: Dobrý deň. Ako na tom je? Kde je? Bude v poriadku?
Do: Právě jsme jí převezli na mimotělní oddělení... Je mi to líto...
Ja: Ako na mimotelové? Ako ľúto?! Čo sa stalo?! (Nervy som mal až nad hlavou)
Do: Postupně jí při operaci selhávali další a další orgány... Museli jsme jí připojít na mimotělní oddělení, kde její životní funkce zastupují přístroje.
Ja: Aaa... Aké orgány jej zlyhali? Nemôžem pomôcť?
Do: Je to od vás šlechetné a chápu že by jste vaší přítelkyni rád pomohl, ale bohužel jí selhalo i srdce a další orgány, které nemůžeme nijak nahradit.
Ja: Ale... (Už sa mi pomaly spúšťali slzy. Nikdy som moc neplakal a vždy som sa snažil vyzerať tvrdo a bezcitne pred ostatnými ale teraz to nešlo. Bol som prýliš slabý.)
Ma+D: Same... To bude dobrý...
Ja: Nie! Nebude to dobré! Nič nebude dobré! Ona zomrie!!!
Ma: Uklidni se. Přejde to. Bude to zase dobrý.
Ja: Nie nebude!
Do: No tak já ještě půjdu vyřešit nějaké papíry a pak vás za ní zavedu, aby jste se rozloučili. Budete chtít sami vypnout přístroje, nebo to máme udělat my?
Ja: Zbláznil ste sa?! To je ako by som ju zabil!
Do: Dobře... Tak já za váma pak příjdu a zavedu vás za ní. Bude moct být vzhůru maximálně půl hodiny tak to moc neprodužujte.
Ja: Nepredlžujte?! Ste magor?! Ja sa s ňou nerozlúčim!
Ma: Same klid. Pane doktore děkujeme, že nás za ní pak odvedete. (Doktor odešel)
D: Same... Já chápu, že je to těžký, ale on za to nemůže.
Ja: Môže! Mali jej pomôcť! To kvôli nim je tu zas a teraz už jej nepomôžu!
D: Same já vím, že bych to na tebe neměl svádět a že ti Andy odpustila, ale ona je tu teď kvůli tobě. Byla by v pohodě. Ty jsi odjel a nechal jí tady.
Ja: Ale ona ma poslala preč... Povedala mi že mi odpustila a že za to nemôžem... Prečo mi to teraz hovoríš? (Zase mi bolo smutno, pretože mi zase pripomenul smutnú realitu a ma nepřipustitelnou vinu.)
D: Já vím... Já vím... Nechci ti to dávat za vinu, ale nemůžeš tu vinu svádět na doktory, kteří se jí snažili pomoct.
Ja: Ja im to nevyčítam... ja len... Ja už neviem! Neviem čo mám robiť! Nemôžem s tým nič urobiť a to ma mrzí. Len tú čakám než ju zabijú.
Ma: Oni jí nezabijou. Jen odpojí přístroje, které jí drží naživu. V podstatě už nežije. Měl by jsi být rád že se s ní budeš moct ještě rozloučit.
Ja: Ako za to mám byť rád? Nebudem sa na ňu môcť pozrieť. Nezvládnem to. Nebudem jej môcť povedať to posledné slovo a hlavne sa nedokážem pozerať ako tie prístroje vypnú a ona už navždy zaspí. Nedokážem to!
Ma: Jsme tu s tebou. Podržíme tě. Alespoň se s ní rozloučíš. Není to hezké? Popovídáte si, obejmete se a tak.
Ja: Budem objímať mŕtvolu. Príde ti to pekné?
Ma: Nemluv o ní jako by byla mrtvá. Bude s tebou mluvit a bude vnímat takže mrtvá není.
Ja: Sám si povedal že už mtvá je.
Ma: Jen fyzicky.
Ja: Nevidím v tom rozdiel.
...Přišel doktor...
Do: Můžeme jít?

MaTTem sa na mňa pozrel tázavým pohľadom či som pripravený. Len som nepatrne prikývol, ale pripravený som rozhodne nebol. Kto by taky bol pripravený na stretnutie s vašou priateľkou s ktorou už môžete byť len pol hodiny a potom ju nechať zabiť. Nie je to fér a nie je to ľudské. Nepride mi to zpravné a už vôbec mi nepríde zpravne aby som pri tom bol ja.

Došli sme k miestnosti kde by mala ležať. Doktor vstúpil ako prvý a ja posledný. Ležala na lôžku. Hrudník sa jej zdvíhal rovnako ako prístroj ktorý zaisťoval dýchanie. Vyzerala akoby spala. Akoby žila. Lenže to tak nie je. Doktor si stúpol k nejakým přítrojům a niečo tam přenastavoval.