Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*12*

Já: Andy!
D: Co?

Odstrčím ho od sebe aby se na ni podíval. Pomalu a nejistě otevřela oči.

D: Andy! Ty žiješ!
An: Hmm... (Hodně potichu)
Já: Chceš nějak pomoct? Nevypadáš dobře.
An: Bolí... (Andy celou dobu mluví potichu)
Já: Co tě bolí?
An: Všechno...
D: Maty zavolej záchranku tohle je vážný!
Já: Dobře. (Odejdu do kuchyně)
D: Je ti hodně špatně?
An: Uhmm.
D: Co přesně tě bolí?
An: Břicho ~Bolelo vás někdy břicho z toho že jste dlouho nejedli?~
D: Ty jsi nejedla že?
An: Hmm.
D: (Obejmu jí i když leží takže se na ní tak trochu válím xd)
An: Bolí.
D: (Rychle z ní slezu a stoupnu si vedle pohovky. Andy leží schoulená v klubíčku na pohovce a drží se za břicho. Má křečovitě zavřené oči a břicho si drží zatnutýma rukama. Má určitě velké bolesti a to jen proto, že nejedla. Měl tady zůstat!)
Já: Sanitka je tu do 5 minut.
D: Uhmm.
Já: Jsi v pohodě?
D: To mluvíš na koho?
Já: Na tebe ty hlupáčku.
D: Ne to teda nejsem. Právě mi tu před očima umírá kamarádka! Fakt nejsem v pohodě!
Já: Nekřič. Neumírá jen... je na tom špatně.
D: Jo jasný a když nedýchá a jen tak se tu křečovitě svíjí na pohovce úplně naznačuje tomu že je na tom jen ,,špatně''.
Já: No dobře tak je na tom mizerně, ale neumírá!
D: To nevíš...
Já: Přestaň to přivolávat a pojď radši čekat na tu sanitku.
D: Já tu zůstanu s ní.
Já: Fajn. (Odejdu před dům vyhlížet sanitku)

Pohled Dejzra:

Já: Proč jsi poslala Sama pryč? Pomohl by ti.
An: Já chtěla pomoct jemu.
Já: Tím že ho pošleš zpět? Jak jsi mu tím pomohla?
An: Nepochopil bys to.
Já: Tak mi to řekni. Já se to pokusím pochopit.
An: Ah... No prostě mi někdo řekl že když od něj nedám ruce pryč tak že se mu něco stane.
Já: Někdo tě vydíral?
An: Dalo by se to tak říct.
Já. kdo?
An: Záleží na tom?
Já: Jasně že jo!
An: Ehh... Pavel ze třídy. Ten o kterým jsem vám říkala minule.
Já: Jo tenhle kretén...
An: No tak ten si mě odchytil když jsem byla se Samem venku a pak už to asi víš.
Já: No... Sam odjel a ty jsi tu umírala doma.
An: Ale neumírám. To bude dobrý.
Já: Přestaň říkat že je vše dobrý. Víš že tohle není dobrý.
An: Není ale už s tím nic neudělám.
Já: Ale my jo.
An: To že mě pošlete do nemocnice neznamená že to vyřešíte.
Já: Pomůžeme ti a vše bude lepší. Sam se vrátí a zase budete spolu tak jako předtím. Byla jsi s ním snad šťastná ne?
An: Ani nevíš jak.
Já: Tak vidíš. Maty mu hned teď zavolá a on už zítra přijede.
An: Do ničeho ho nenuťte jestli přijet nechce. Ani bych se nedivila po tom co psal.
Já: Psal sračky. ~Sorry za sprostá slova, ale Dominik takto mluví a navíc je to do této konverzace výstižné~ Vůbec to neber vážně. Určitě to tak nemyslel. To by se nás pak asi neptal jak ti je a že se o tebe bojí.
An: To nenapsal.
Já: Nenapsal ale my víme že se bojí.
An: To určitě. To ho asi tak dobře neznáte.
Já: Právě že známe. To ty ho neznáš.
An: Bylo by lepší dybych ho neznala.
Já: To není pravda. Spolu jste byli oba šťastní takže tohle vůbec neříkej.
An: Ehhh! (Křečovitě se skrčí a bolestně se svíjí na pohovce jako koťátko v klubíčku)
Já: Já... nevím co mám dělat. Můžu ti nějak pomoct?
An: Ne...
Já: Mrzí mě to. To všechno. Všechno co se ti kdy stalo.
An: Není to tvoje vina. Nemá tě co mrzet.
Já: Ale... prostě je to špatný, nespravedlivý a zlý. Tohle se tobě stát nemělo.
An: Ale stalo.
Já: Jak rád bych to vzal na sebe.
An: To neříkej.
Já: Kdybych ti mohl pomoct udělal bych cokoliv. Stejně tak jako Sam a všichni kluci. Máme tě rádi. (Zase jí obejmu)
An: Ahh... (Zas bolestně vzdychne) ~Vůbec na to nemyslete vy prasata xdd~
Já: (Odtáhnu se od ní) Promiň, promiň, promiň. Já... prostě jsem tě chtěl obejmout... Neuvědomil jsem si to. Omlouvám se.
An: (Bylo mi líto, že je smutný tak jsem se i přes bolest natáhla a obejmula ho. Vlastně sem se divila, proč nekřičím, protože to příšerně bolelo. To všechno. Každičká část těla mě bolela. Konečky prstů jsem už ani necítila a tak nějak jsem věděla že tohle je můj konec a tak konec celého tohohle příběhu, ale nechci aby si o mě dělali kluci starosti. Jediné co chci je se rozloučit se se Samem. To jediné mě teď drží ještě naživu.)
Já: (Divil jsem se že mě sama od sebe objala. Musí jí to strašně bolet. Ani jsem se jí nedotýkal. Rukama jsem se jen lehounce dotýkal látky trička které na ní viselo protože bylo velké. Hlavu měla opřenou mě přes rameno a já jen udiven a zaraženě čekal co bude dál.)
...Přijela sanitka a odvezla Andy do nemocnice...
Já: Maty?
Ma: No?
Já: Andy mi řekla proč poslala Sama pryč.
Ma: A proč?
Já: Vydíral jí ten Pavel o kterém nám říkala. Řekl jí že když se s ním bude dál bavit tak že mu něco udělaj.
Ma: Aha...
Já: Měl by jsi mu zavolat.
Ma: Proč mu nezavoláš sám? Jsem snad telefonní ústředna?
Já: Vždyť se o Andy baví jen s tebou. Já podle něj o tom vlastně ani nevím.
Ma: To máš asi pravdu. (Vytočí jeho číslo a dá to nahlas)
Mo: No? Čo potrebuješ?
Ma: Já jen že jsem teď byl u Andy a...
Mo: A?
Ma: Odvezla jí sanitka.
Mo: Čože?!!! Prečo si mi nepovedal že je to tak zlé?!
Ma: Protože jsem u ní byl, ale neotevřela mi takže jsem nevěděl jak jí je. Jen díky Domčovi jsme teď u ní.
Mo: Čo s tým má spoločný Domino?
Ma: Řekl jsem mu to jak si píšeme a že mi neotvřela no a on se o ní tak bál že jsme sem šli.
Mo: Preboha... A ako jej je... Alebo ako či je to veľa zlé...
Ma: Když jsme přišli tak nedýchala ale pak se probudila. Celou dobu nejedla a byla celá bílá. Teď jí odvezli do nemocnice tak tam jdeme.
Mo: Dobre... Len to musím spracovať. Hneď tam idem len to prostě bude trvať, ale povedzte jej že prídem najrýchlejšie ako to pôjde.
Ma: Vyřídíme. (Hovor ukončen)
...V nemocnici...
Když jsme do nemocnice přišli byl tak strašný mazec. Doktoři běhali z jednoho oddělení do druhého, sestřičky taky nevěděli kam dříve skočit no prostě šrumec. Přišli jsme tedy na recepci a chtěli se zepta kde Andy leží nebo jak na tom je. Když jsme, ale vyslovili její jméno tak recepční na nás jen vyvalila oči.