Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*10*

-Další den-
Pohled Moona:

Dnes majú pustiť Andy domov! Som tak šťastný! Zase budeme len spolu. Radka dnes už tiež pustí takže odídeme spoločne. Už idem od Dejzra k nemocnici a usmievam sa ako slniečko z predstavy že bude Andy zasa v poriadku.
(U nemocnice)
Vošiel som do nemocnice a zbadal jej doktora. Išiel som k nemu a zastavil ho.
Já: Dobrý deň. Môžem sa opýtať na Andreu Sklenárovú?
Doktor: Samozřejmě. Dnes odchází do domáčí péče že? Jen ješte potřebuji vyplnit nějaké papíry a můžete odejít.
(Odišli sme s doktorom k Andy. Hovoril o tom že musí chodiť na pravidelné kontroly každý týždeň a že na ňu musím dohliadnuť. Všetko sme vyriešili, ona niečo podpísala a potom sme odišli.)

An: Já se tak těšila až budu pryč z té nemocnice.
Já: Ja sa tešil na teba.
An: A jak dlouho tady budeš?
Já: Ak to nevadí tak 2 týždne.
An: Samozřejmě že nevadí! Jsem ráda že tady jseš. (Posmutněla)
Já: Copak?
An: Jen jsem si uvědomila že tu jsi jen kvůli mě a že ti kazím zbytek prázdnin takovejma hloupostma jako jsou moje problémy.
Já: Čo to hovoríš? Nič nekazíš. Tieto posledné tri dni sú najlepšie z celých prázdnin, roka a možno aj môjho života a ty hovoríš toto? Ver mi že tieto dva týždne si užijeme ako nič pred tým.
An: Ale kdyby jsi mě nepoznal nebyl by jsi tady a neřešil takový kraviny jako jsem já, ale byl by jsi doma a žil šťastně beze mě.
Já: Tak za 1. Ty nie si kravina! Si tá najdôležitejšia na celým svete tak nehovor takéto hlúposti.
za 2. Keby som ťa nespoznal tak by som nepoznal pravé šťastie.
a za 3. Keby som bol doma nebol by som šťastný.
An: Stejně by ale bylo lepší kdyby jsi mě neznal.
Já: Štt! (Dal som jej prst na pery) Nehovor nič také. Som rád že sme spolu a bavíme sa. Prečo by som ťa inak asi hľadal na tom Instagrame? Si výnimočná a to sa mi páči. Tie sa mi páčiš. (Dal som preč prst z ich pier a dal jej dlhši bozk)
An: (Byla jsem šťastná z toho co řekl. A ta pusa? Nikdy jsem kluka neměla takže tohle všechno zažívám poprvé. Vím... už jsme si pusu dali, ale to nebylo jako tohle. Tohle bylo víc. Víc než víc. Tohle mě donutilo to říct.) Miluju tě. (V hlase jsem se ale i trochu bála co na to řekne. Přeci jen to tak mít nemusí)
Já: (Bol som vnútri seba tak šťastný že to povedala!) Ja teba tiež. (Objal som ju)
An: (Byla jsem šťastnější než kdykoliv předtím. Byla jsem v obětí s nejdokonalejším člověkem kterého znám. Ještě nedávno jsem byla jen fanynka která toužila o pouhé ,,Ahoj''. Teď je tady! Přímo u mě! Začala jsem brečet. Jsem prostě citlivka.)
Já: To plačeš smútkom alebo šťastím?
An: Štěstím. S tebou jedině štěstím.
(Doma)
An: (Doma jsme se jen koukali na film. Já jsem u něj ale usnula. Sam mě vzal do náruče (Což mě probudilo) a odnesl do pokoje. Když chtěl odejít řekla jsem mu ,,nechoď pryč prosím''.)
Já: Pôjdem spať dole. Neboj. Som tu s tebou.
An: Ne. Prosím. Pojď ke mě. (Prosila jsem ho mumlavě)
Já: No ja neviem...
An: Prosííím.
Já: No tak dobre ale varujem ťa. Strašne sa rozťahujem.
An: Nevadí. (Šel na druhou stranu postele a lehnul si za mě. Asi po půl hodině co jsem ležela se zavřenýma očima a jen přemýšlela (Nešlo mi usnout) jsem ucítila jeho chladné ruce jak mě objímají okolo pasu. Uznávám... bylo mi to nepříjemné, protože měl opravdu chladné dlaně. Trochu jsem se otřásla a to způsobilo že se odtáhl. Bylo mi to líto tak jsem se na něj otočila.)
Já: Prepáč. Nechcel som ťa zobudiť.
An: (Bezeslovně jsem se k němu přitulila tak blízko že jsem slyšela tlukot jeho srdce. Chvilku nechápal, pak mě ale obejmul a já se už nechala jen zahřívat jeho tělem. (Usnula jsem)
...ráno...
Pohled Andy:

Ráno jsem se probudila s pocitem chladu. Uvědomila jsem si že už mě neobjímá Sam a bála se že odešel. Otočila jsem se na druhou stranu a oddechla si, ale zároveň se lekla. Neodešel ale hleděl na mě z podepřenou hlavou.
Mo: Dobré ránko. Čo by si má pricezna priala na raňajky?☺️
Já: Dobré. Co tak mile? Jak dlouho na mě koukáš a proč?
Mo: Asi tak pol hodiny. Nemôžem pozerať na moju princeznú?
Já: Kdo řekl že jsem tvoje princezna?
Mo: Ty.😝
Já: Co?
Mo: Rozprávala si krásne rozprávky v noci. xd
Já: Cože?
Mo: Hovoríš zo spania.
Já: A co jsem všechno říkala?
Mo: Noo... Že si len má a že...
Já: Že...?
Mo: Že sa bojíš a že nechceš takto žiť...
Já: Jen se mi něco zdálo. (Snažila jsem se znít bezstarostně ale pravda je taková že mám poslední dobou často noční můry.)
Mo: A preto si plakala zo spánku? Pretože sa ti len niečo snívalo?
Já: Já brečela?
Mo: To ma prebudilo. (Keď plakala bolo mi strašne smutno. Objala som jej a ona po chvíľke prestala plakat.)
Já: Promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit.
Mo: Neospravedlňuj sa. Nemôžeš za to. Hlavne nezabudni že som tu pre teba. Kedykoľvek mi môžeš čokoľvek povedať.
Já: Děkuju.
Mo: Dobre... Tak čo si dáš?
Já: Pokud budeš tak hodnej tak nahoře na poličkách jsou sušenky. Tak ty medové.😉
Mo: Dobre ale dáš si k tomu kakao.
Já: (Kývnu hlavou na nesouhlas) Nechci aby mi bylo špatně když jsi tu ty.
Mo: Ale keď nezačneš dnes nezačneš nikdy. Takže tí idem urobiť to kakao a už ani slovo. (Zvedl se z postele a odešel dolu do kuchyně. Já jsem ze sebe šla udělat hezčí zombie než jsem byla teď.) ... (Šla jsem dolů a na stole byla připravená snídaně. Na jedné straně byla miska s cereáliemi a kakaem a na druhé 2 sušenky a kakao.)
Mo: Zrovna som ťa chcel zavolať.
Já: Ti čtu myšlenky. (On se jen pousmál a pak už jsme snídali a povídali si. Nakonec mi s tím kakaem musel pomoct ale i tak to byla nejlepší snídaně v mém životě.)
...Po snídani...
On: Nepôjdeme sa prejsť?
Já: Teď jsem to chtěla říct.
Mo: Teraz ti čítam myšlienky ja.
Já: (Trochu jsem se zasmála a pak jsem se šla chystat ven. Sam jen uklidil nádobí po snídani a šel se připravit taky.)
...Na procházce...
Drželi jsme se za ruce a šli do malého parku. Když jsme tam došli, sedli jsme si na dřevěnou lavičku pod jedinou lípu co tam byla. Povídali jsme si o kravinách. A když říkam kravinách tak KRAVINÁCH. Mluvili jsme třeba o tom proč je nebe modré nebo proč jsou stromy jehličnaté a listnaté. Hodně jsme se smáli a všichni na nás koukali ale mě to bylo jedno.
Pohled Moona: