Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*9*

Pohled Moona:

Keď som odišiel od Dominika stále som to vstrebával. Čo sa to sakra stalo?! Išiel som späť do nemocnice za Andy. Bola tam chudák 2 hodiny s nima. Nechcem ju nechávať bezo mňa. Bojím sa o nej. So mnou sa jej nikdy nič nestane. To prisahám!
(Vojdem do nemocnice, prejdem dlhou chodbou až na koniec a vojdem do jej izby.)
Já: Som späť.
An: Ahoj! (Zvedne se z postele, přiběhne k Samovi a obejme ho)
Já: To som ti tak chýbal?
An: Jo. (Potichu zamumlá do obětí)
Já: A kde je Radek?
An: Nemluv o něm.
Já: Čo sa stalo?
V: Ani se neptej. Je to debil.
Já: Čo urobil že o ňom takto hovoríš?
V: Nechci ti to říkat. Za to co udělal by jsi ho zabil. Dejme tomu, že jsme si to už vyřídili my dva.
Já: Ako vyriešili? Čo sa tu stalo?
V: Dobře, řeknu ti to, ale musíš slíbit, že nebudeš vyvádět.
An: NE! Neříkej mu to. Vždyť jsi mi to slíbil.
V: Ano slíbil jsem ti to, ale on by se to stejně dozvěděl. O tomhle by vědět měl.
An: Já ale nechci, aby to nějak zasáhlo do jejich přátelství. Je to blbost a vy to takhle řešíte. Můžu si za to sama, tak to nemusíte hrotit.
V: Ale tohle není blbost. Udělal ko*otinu tak ať za ní nese následky.
Já: Dozviem sa už teda čo sa tu stalo?!
V: No... Radek... on uhodil Andy.
Já: ČOŽE UROBIL?!!!
An: Nic se nestalo. Dal mi facku za to, že jsem mu nadávala. Zasloužila jsem si to.
V: To že jsi se zastala Sama neznamená, že jsi si to zasloužila. Dal ti dvě facky! To není v pořádku!
Já: Kde je?
An: Nikde. Nepůjdeš za ním. Už se to vyřešilo, tak to nerozebírej.
Já: Nevyriešilo! So mnou si to nevyriešil!
V: Same už jsem si to s ním vyřídil já tak nemusíš vyvádět. Dostal co si zasloužil.
Já: Čo dostal?
V: Dal jsem mu vypínačku. Mě tím taky dost solidně nasral tak ho nemusíš dorazit ještě ty.
Já: A kde teda je?
V: Někam ho odvezli. S Andy jsme řekli, že spadl a praštil se do hlavy.
Já: Dobre. Tak ja sa idem opýtať kde je a potom prídem. (odídem)

Pohled Andy:

Já: Jestli mu něco udělá, tak se asi zabiju.
V: To neříkej. Jen ho to prostě naštvalo. Jeden den představí svou přítelkyni kamarádům a jeden jí zmlátí. To je prostě nepřípustný.
An: Ale vždyť mu to může být jedno. Jsem pro něj zbytečná.
V: Myslíš, že kdyby jsi pro něj byla zbytečná, že by za tebou jel? Záleží mu na tobě. Jseš první a děje se tohle...
An: Jak jako první?
V: Ty to nevíš?
An: A měla bych něco vědět?
V: No... asi ti to neřekl, ale on nikdy neměl holku.
An: Počkat... co? Vždyť mu je 17. To neměl ani jednu?
V: Ne.
An: tak to je mi ho líto.
V: Proč? Má tebe.
An: No právě. Je slavnej, chytrej, nadanej a vlastně celkově je dokonalej. Já jsem pravej opak. Má na víc.
V: Ale on chce tebe.
An: Zrovna já jsem první co mu zlomí srdce. To jsem to vyhrála...
V: Proč by jsi mu měla lámat srdce? Ty s ním snad být nechceš?
An: Ne to ne. Mám ho ráda a jsem s ním ráda, ale všichni moc dobře víme, že to nebude napořád.
V: Třeba vám to vydrží. A jak to máš ty s klukama pokud se smím zeptat?
An: Nijak. Neoblíbenou, šikanovanou, ošklivou a blbou jako já nikdo nechce. Se fakt divím, že jste se ze mě ještě nepoblili.
V: Takhle o sobě nemluv. Alespoň nejsi jako ty bitchies, co maj nejnovější iphone, sukni krátkou jak nevím co a výstřih ke kolenům. Jseš svá a to je na tobě hezké.
An: Děkuju.

Pohled Moona:

Keď som odišiel išiel som rovnou k doktorovi.
Já: Dobrý deň. Môžem sa len opýtať kde leží... (Ani som to nedohovoril, pretože ma prerušil.)
Doktor: Je na pokoji 78 ve 3. patře. (Niečo písal na počítači)
Já: Dobre. Ďakujem a zatiaľ dovidenia.
Doktor: Naschle.
Vyšiel som na 3. poschodie a hľadal pokoj 78. Keď som ho našiel zaklopal som a bez čakania na odpoveď vošiel. Seděl na posteli.
Já: No nazdar.
At: Přišel jsi mě zabít?
Já: Nie a to len kvôli Andy. Uvedomuješ si čo si urobil?!
At: A jak moc dobře. Ani si nedokážeš představit, jak mě to mrzí. Chci se jí omluvit.
Já: K nej ťa už nepustím.Ublížil si jej a to tí neodpustím.
At: Chápu, že mi neodpustíš, ale dovol mi se jí alespoň omluvit. Vyčítám si to a opravdu mě to mrzí. Vím, že je to neomluvitelný, ale já vážně nevěděl co dělám.
Já: Dobre. Budeš od nej, ale dva metre a či sa jej len dotkneš tak nie sme kamaráti.
At: A my stále jsme? (Překvapeně)
Já: Stále trochu ale ja nezabúdam. (Odídem)
At: Chápu...😔