Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*7*

Pohled Mattema:

Stojím před Dominikovím domem. Zvoním jak blázen, ale nikdo neotvírá. Volám mu už 10 minut v kuse, ale vždycky to odmítne. Prostě tady budu čekat dokud neotevře.

Pohled Dejzra:

Když mi Matyáš volá už asi po 20 vypnul jsem si vyzvánění. Pak ale někdo zazvonil. Došlo mi, že to je on. Asi po půl hodině jsem se zvedl z koupelny, omyl si ruku a převlél se do černé mikiny. Je sice na mikinu vedro ale co mám dělat. Když jsem byl už nachystanej vyjít, otevřel jsem dveře s tím, že půjdu za Andy. Místo toho stál před dveřma vystresovanej Matyáš.

Já: Co tu děláš?
On: Co děláš ty?! Nebereš mi telefon a ignoruješ všechny okolo a co JÁ dělám?!
Já: Tak sorry. Jdeme za Andy?
On: Co se děje? Chováš se divně. Je to kvůli tomu, že se s tebou Kačka rozešla?
Já: Ne. Neřeš to. Půjdeme už?
On: Ne? Tak co teda? Nemusíš se trápit.
Já: Kdo řekl že se trápim?
On: Nikdo. Jde to vidět.
Já: (Když řekl to ,,jde to vidět'' myslel jsem, že to myslí tak, že to jde vidět. Jako TO na ruce. Proto jsem si radši shrnul rukávy níž.)
On: (Když jsem viděl, jak ho to zarazilo a dal si níž rukávy, zahrnuly mě myšlenky, že si něco udělal.) Půjdeme dovnitř a všechno mi řekneš jo?
Já: Ne. Půjdeme radši za Andy.
On: Vidím, že nejsi v pohodě. Nepůjdeme za Andy dokud mi neřekneš, co se děje.
Já: Nic se neděje! Stačí?!
On: Tak dobře. Teď půjdeme za Andy a pak mi to povíš jo?
Já: Nic ti říkat nemusím a nebudu. Stejně mě všichni nenávidíte a nikoho nezajímám.
On: Mě zajímáš a nikdo tě nenávidí. Radši pojď...(Odešli do nemocnice)

[D=Dejzr, A=Attack, V=Vitaa, Mo=Moon, Ma=MaTTem, An=Andy]
Pohled Dejzra:

Mo: No konečne! Kde ste boli?
Já: Nikde. (Odseknu protože nemám náladu se s nima bavit.)
A: Oou. Tady má někdo blbou náladu.
Já: Nemám blbou náladu. Jen se s vámi nechci bavit. Jedinej důvod proč jsem tady je Andy.
An: A co mi potřebuješ? (Mile)
Já: Chci se ti omluvit za svoje chování a úplně pochopím pokud mě budeš nenávidět. Choval jsem se jako debil.
An: Jak bych tě mohla nenávidět? Nemohl jsi to vědět a úplně chápu jak jsi se choval. Odpověz mi ale na jednu otázku... Vážně jsi snědl cvrčky? xd
Já: Jo. Tohle hovado (Podívám se na MaTTema) mě donutilo.
Ma: Já za to nemůžu. Prostě jsi prohrál.
Já: Vždyť už mlčím.
Ostatní se začali bavit, ale já se do konverzace nezapojoval. Jen jsem si sedl na židli a díval se na podlahu. Nemohl jsem na to přestat myslet. Prostě si našla jinýho. Už jsem jí nestačil. Byla to chyba ve mně nebo v ní? To už se asi nikdy nedozvím.
Ma: Co si o tom myslíš ty Domino?
Já: Co?
Ma: Co si myslíš o tom že, Fizi končí?
Já: Nejlepší událost roku.

Všichni se zasmáli a zase se začali bavit mezi sebou. Mně se ale začaly klepat ruce a celkově jsem začal být ve stresu. Odešel jsem tedy nenápadně z pokoje a šel jsem na záchody. Tam jsem si opláchl obličej studenou vodou. Podíval jsem se na mé třesoucíse ruce a dal je taky pod vodu. Bylo zajímavé sledovat, jak se mi smývá zaschlá krev. Pak jsem se jen osušil a otočil se k odchodu. Ve dveřích na mě ale hleděl Matyáš.

Já: Ty jseš blbej! Víš jak jsem se lekl?
Ma: Tak sorry...
Já: Jak dloho mě takhle pozoruješ?
Ma: Celou dobu.
Já: Hmm... Půjdeme nebo mi tu uděláš přednášku?
Má: Přednášku ti tu dělat nebudu, ale slib mi, že už to nikdy neuděláš.
Já: Hmmm.
Ma: Kur*a slib mi to!
Já: No jo furt. Neřeš to.
Ma: Do prdele posloucháš se?! Budu to řešit! Kvůli takový krávě se řežeš?! Je to zbytečný! Nijak si tím nepomůžeš!
Já: Jestli s myslíš, že tím ječením na mně něco změníš, tak jseš na omylu. (Chci odejít, ale on mě zastaví.)
Ma: Domčo promiň. Ruply mi nervy. Chci jen, aby jsi toho nechal.
Já: Maty... víš, že ti to slíbit nemůžu.
Ma: Můžeš! Musíš! Vždyť se zabiješ!
Já: Nezabiju. Pomáhá mi to.
Ma: Nepomáhá! Ehhh... Domino poslouchej. Já teď odejdu a sejdeme se za hodinu před tvým barákem tam jako vždy, jo?
Já: Proč?
Ma: Pro tvoje dobro.
Já: Já budu vážně radši sám.
Ma: No odedneška už sám nebudeš. Nikdy.
Já: Nezakážeš mi to. Nezměníš to co se děje. Nezmůžeš s tím nic.
Ma: Já něco vymyslím. (Odešel)

Co mám teď asi dělat?! On to vykecá všem a oni mě budou mít za zoufalce! A co si nalhávám... Já jsem zoufalec. (Odešel jsem domů. Mé kroky hned zamířily do koupelny.)

O hodinu později...
Pohled Mattema:

Už deset minut tu čekám, ale on nikde. Nechápu ho. Dělá takové kraviny jen kvůli holce. Čím s pomůže? Musím mu pomoct. Abych vás uvedl o děje, ten sraz jsem si s ním tady dohodl, aby jsem mu vysvětlil, že s ním budu dokud toho nenechá. Klidně se k němu i nastěhuju. Vím, že lidé v tomhle stavu hlavně nesmí zůstat sami.

Pohled Dejzra:

Už jsem tam měl dávno být! Já místo toho sedím v koupelně s žiletkou v ruce, která je rozřezaná do masa. Jo... trochu jsem to přehnal ale co... Už se stalo. Zvednu se a celej slabej vše nějak uklidím. Převléknu si zase špinavou mikinu za čistou a vyrážím k lavičce před mým domem, kde si dáváme s klukama vždy sraz. Když jsem tam došel, viděl jsem jak tam vynervovaně sedí a nervózně si převrací mobil v rukou. (Dojdu až k němu)

Ma: Díky bohu že jsi přišel! Už jsem se začínal bát.
Já: Dochvilnost není moje silná stránka. Co jsi potřeboval tak důležitého, že jsme se museli sejít?
Ma: Nepůjdeme radši k tobě?
Já: Radši ne. Mám tam bordel.
Ma: To přežiju. (Vyrazili jsme tedy ke mně domů)
(Došli k domu)
Nejistě jsem odemkl dvře a vešli jsme dovnitř.
Ma: A prej že tady máš bordel. Hele já si hodim věco k tobě jo?
Já: Ne! Já ti je tam dnesu. Mám tam strašnej bordel.
Ma: Okey...?
Já převezmu věci a jdu nahoru do mého pokoje. Batoh hodím někam na zem a rychle začnu uklízet zakrvácené oblečení a cokli s tím spojené.

Ma: (Když Dominik odešel, šel jsem na záchod. Když jsem ale otevřel dveře, zděsil jsem se. Vypadalo to tam, jako z nějakého hororu. Byly tam skvrny po krvi. Někde byly dokonce ještě čerstvé kapky. Proto se zdržel? Musím se ho pak zeptat.)

Asi za 5 minut jsem vše nějak uklidil a šel spátky do obýváku. Když jsem tam ale přišel upřel na mě Matyáš dost nepříjemnej nechápavej pohled.

Já: Co je?
Ma: Ukaž mi to.
Já: Ne! Jestli jseš tu jenom kvůli tomuhle, tak můžeš zase jít.
Ma: Víš, že se ti snažím pomoct. Nech mě se ti na to podívat.
Já: Ne! Proč to chceš vidět?
Ma: Když jsem viděl to v té koupelně, bojím se že se to zhoršilo.
Já: Ty jsi viděl to v koupelně?!
Ma: (Jen lítostivě přikývne hlavou.)
Já: A mylíš si, že jsem zoufalec?
Ma: Jak tě to napadlo? Ne. Přijdeš mi prostě jako fajn kámoš, kterej potřebuje pomoct.
Já: A ostatním jsi to už řekl?
Ma: Ne. Vím, že je to pro tebe soukromé, ale musíš si nechat pomoct. Vím to jen já a tak to zůstane, neboj.
Já: Děkuju. (Potichu)
Ma: Za co děkuješ?
Já: Za to, že jsi to všem nevykecal.
Ma: Respektuju že nechceš, aby to věděli, ale zase si musíš nechat pomoct. (Příjde blíž k Dominikovi a začne mu vyhrnovat rukáv mikiny.) ~Já vím že to zní strašně gay~

Pohled Mattema:

Když jsem ruká odhrnul úplně strašně mě to vyděsilo. Ruku měl rozřezanou jako kdyby... jí hodinu strouhal na struhadle. Bylo to ještě čerstvý a o to víc to bylo nechutný. Nechápal jsem, jak mohl něco takového udělat. Na kolik musí člověk klesnout, aby se dostal do toho do čeho on? No... určitě to číslo bude záporné a hooodně dale od nuly. Já tu ale nejsem abych hodnotil na kolik klesl, ale aby jsem mu pomohl.

Já: To jsi udělal než jsme se sešli?
D: (Hlavou kývne na souhlas)
Já: Dobře... Teď tě hlavně nesmím nechat samotného. Proto tu s tebou budu dokud nepřestaneš.
D: Jak jako budeš? To se sem jako nastěhuješ?
Já: Klidně. Pokud to bude potřeba ještě dneska si přivezu věci.
D: Ale...
Já: Žádný ale. Prostě tu s tebou budu a hotovo.
D: Fajn, ale kde budeš spát? Na gauči?
Já: Na to zapomeň. Já budu spát ve stejném pokoji jako ty.
D: Já mám ale jenom jednu postel. Jedině, že by jsi šel na zem, ale to se nevyspíš. Tak já půjdu na zem a ty na postel?
Já: Tak tohle teda ne. Prostě budeš spát u sebe v posteli a já si lehnu na zem.
(Takhle jsme se tam ještě 10 minut hádali o tom kdo bude kde spát. Na konec stejně vyhrál Maty a domča bude u sebe v posteli.)

~Ahojdá! Po dlooouhé době tady máte novou kapitolu. Bohužel teď budou kapitoly vycházet podstatě méně než do teď. Škola je teď hardcore🥵 Nic to ale nemění na tom, že vám strááášně děkuju za 400 přečtení a 20 hlasů!🥳 Je to pro mě neuvěřitelná podpora.☺️ Moc vám všem děkuju a snad se brzy uvidíme u další kapitoly. Vaše Luna🌑/1575 slov/~