Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*3*

Pohled Moona:

Prišla mi zpráva od nej!
Ona: Ahoj, doufám, že se dárečky líbily a nemusíš se omlouvat. Nic špatnýho jsi neudělal.
Já: Jakto, že nespíš?
Ona: Prostě nespím no. Ty taky nespíš.
Já: Achjo. Nemôžeš sa trošku rozpísať? Ako sa vlastne voláš?
Ona: Proč by jsem ti to měla říkat?
Já: Neviem... Napríklad pretože chcem spoznať tú čo mi napísala ten nádherný list?
Ona: To jsem ráda, že se ti líbil. Jinak jsem Andrea ale kámoši mi říkají Andy.
Já: Dobre Andy.😜
Ona: Kdo řekl že jsi můj kámoš?😝
Já: Já. xd
Ona: A co Klárka? Líbil se jí dárek?
Já: Joo. Bola nadšená!
Ona: Tak jí ode mě pozdavuj.👋
Já: Nechoď ešte! Nechceš dať videohovor? (Neviem prečo, ale páčila sa mi od prvého pohľadu na ňu. Chcem jej viac spoznať.)
Ona: To není dobrý nápad. V noci vypadám ještě hůř než normálně xd
Já: Ale nehovor hlúposti! Ja tiež nevyzerám ve 2 ráno nejako svetovo.
Ona: Mimochodem jsou už 3 a ty vypadáš dobře vždycky. To mě se každý lekne když mě uvidí.
Já: To nie je pravda!
Ona: Je. I ty jsi se mě leknul.
Já: Nie! Uhnul som, pretože som to nečakal. Si pekná.
Ona: ...
Ja: Vááážně! Prosím pojď volať!🙏
Ona: Dobře, ale bez obrazu.
Já: Ok. (Ako chcel som jej vidieť, ale nemôžem ju nútiť.)

Já: Ahoj!
Ona: Emm... Ahoj?
Já: Ako sa máš?
Ona: Docela dobře. Co ty?
Já: Unavený, ale šťastný.
Ona: Šťastný? Proč?
Já: Pretože volám s tebou.
Ona: Se mnou?
Já: Jo! Ani nevieš ako dlho som ťa hľadal.
Ona: jak dlouho?
já: Asi 9 hodín.😅
Ona: Si děláš srandu?! Proč bys to dělal?
Já: Mrzelo ma ako si plakala tak som sa chcel ospravedlniť.
Ona: Ty jsi mě viděl brečet? To ty jsi za mnou poslal MaTTema?
Já: Tak trochu.
Ona: Tak to pěkně děkuju... jediný co jsem nechtěla je aby jste mě viděli brečet.
Já: Prepáč.
Ona: V pohodě. Už se neomlouvej. Za nic nemůžeš.
Já: Nie! To ja som ti uhol.
Ona: Ale já tě neměla objímat.
Já: To že si ma chcela objať nie je zlé. Je to milé! To ja som idiot a uhol.
Ona: Přestaň!
Já: Čo som povedal že si nahnevaná?
Ona: Lež.
Já: A akú? O žiadnej neviem.
Ona: Nechci to říkat.
Já: Já ťa nepohryznú.
Ona: Eh... že jsi idiot.
Já: (Zasmejem sa) Veď to je pravda!
Ona: Nemluv takhle o sobě!
Já: A keď tie o sebe klameš tak je to v poriadku?
Ona: Kdy jsem o sobě lhala?
Já: Na utuberingu si vraj maTTemovi povedala že si...
Ona: Co jsem?
Já: Nechcem ťa takto nazvať...
Ona: Pokud jsem si tak řekla sama tak mě to mrzet nebude.
Já: Škaredá...
Ona: No? A v čem jsem lhala? Je to pravda.
Já: Nie je! Nepoznám krajší babu ako ty.
Ona: Alespoň mi nelži. Znáš stovky holek.
Já: A ani jedna z nich nie je krajší ako ty.
Ona: Nech už toho nebo z toho jak se červenám odletím na měsíc.
Já: Prídeš ku mne hej?
Ona: (Začne se smát)
Já: Zapni si kameru. Chcem vidieť ako sa smeješ.
Ona: Ne. To by jsi se pak lekl. xd
Já: Nechaj toho a zapni kameru.
Ona: Ne.
Já: Prosím!
Ona: Ne.
Já: Tak společně na 3?
Ona: Ehh... no tak fajn...
1...
2...
3...
Já: (Ja som kameru zapol ale ona nie.) Hej! nepodvadzaj!
Ona: Dobře, dobře...(Zapla kameru)
Já: (Zostal som nehybne na nej pozerať. Bola nádherná! Ležala na posteli a do tváre jej svietil mesiac. Mala rozpuštěné vlasy a nádherné žiarivé oči.)
Ona: Co tak koukáš? Lekl jsi se co?
Já: Nie, pozerám ako ti to pristane.
Ona: Jasně. A ty jsi anglický princ.
Já: Vážne. Neklamal by som ti.
Ona: Pojď se bavit radši o něčem normálním.
Já: A o čom?
Ona: O tobě?
Já: Ja ale nie som normálny. xd
Ona: Pravda... Jseš nadpřirozeně dokonalej! xd
Já: Prestaň.
(Takto sme si ešte dlho volali a ja si ani neuvedomil že svitá. Klára vstáva skoro a chodí ma budiť takže bez zaklopania vošla do izby.)
K: Same vst... S kým si voláš takhle ráno?
Já: Ehh... Kláry Andrea. Andy Klára. Je to už v poriadku? (Pozrel som sa na nej zle.)
K: Nemusíš byť hneď npříjemnej. Nemôžem za to že nespíš. Inak ahoj. (Pozrela sa do telefónu)
A: Ahoj. Líbil se ti dáreček?
K: Jé. To ty si tá fanynka čo mi dala tento náhrdelník? (Ukázala na retiazku s mikrofónom na jej krku.)
A: Jop.
K: Ďakujem! Je boží!
Já: Tak ste sa zoznámily a teraz môžeš ísť. (Ukázal som na dvere)
K: No jo furt. Mám ti niečo priniesť na raňajky?
Já: Bola by si hodná. (Odišla)
Ona: Je milá.
Já: Ale stále otravná.
Ona: Ani bych neřekla.
Já: Tie jej tak nepoznáš.
Ona: To né no. A jaký je to mít ségru YouTuberku?
Já: Asi rovnaký ako mať brata YouTubera?
Ona: Ale já to nevím!
Já: Neviem... Normálne len sa niekedy pohádame, ale to patrí ku sourozeneckému vzťahu.
Ona: Aha. A nezávidí ti že máš víc odběratelů?
Já: Neviem ale myslim že jej to nejako nevadí.
(Do izby vtrhla Klára s strieškou s cereáliami.)
K: Tumáš. (Podala mi misku.)
Já: Ďakujem. Počkaj! Andy sa pýta aký je to mať brata YouTubera.
K: Normálne, ale stáva sa z neho väčšej egoista.
Já: To si nemusela.
K: Len hovorím pravdu. (Odešla)
Andy se v pozadí smiala...
(Pozeral som na nej ako sa smiala. Bola tak pekná...)
Ona: Co tak čumíš? Už vyšlo sluníčko tak nemáš náladu?
Já: No jasné. Teraz pôjdem spať. xdd
Ona: Tak dobrou. (Ukončila hovor)
Já: Nie! (Klára zase vtrhla do izby)
K: Nekrič takhle skoro! Mám izbu vedľa teba!
Já: No jo. Ty aby si aj tú náladu nepokazila.🙄
K: Tak si ju choď zlepšiť za Andreou a nekrič na mňa!
Já: Necháš už toho?
(Len pretočila očami a odišla)
Čo jej zas preletelo cez nos? To je jedno... Idem radšej napísať Andy.
Já: Prečo si to ukončila?🙁
Ona: Protože by jsi se ani v klidu nenajedl.
Já: Tak ja hned ako dojem tak zas zavolám ok?
Ona: Ok.
(Takto rýchlo som sa smnad ešte nikdy nenajedol. Plnú misku som zjedol za 5 minút. Pohne ako som odložil prázdnu misku na stôl, zavolal som Andy.)
O dva nepříjmuté hovory neskôr...
Zase jej skouším volať ale nedvíha mi to. Sakra!
Píp...píp...píp...tut...tut...tut... Do háje! (Hodím telefónom o zem. Má ochranné sklo tak čo. Zrazu sa na zemi rozsvieti a začne vyzváňať. Rýchlo ho zdvihnem a napodiv nemá ani prasklinu. To ma ale teraz nezaujíma a rýchlo príjmu hovor.)
Ona: Promiň. Ještě jsem jedla snídani.
Já: Už som sa bál že sa ti niečo stalo. (Viaže som mal o nej strach. Strašne mi prirástla k srdcu po celej noci kecania o blbostiach v ktorých sme si rozumeli.)
Ona: Co by se mi asi stalo? Bych se udusila tou sušenkou ne? (Zasmeje sa ale ma to moc vtipné nepríde. Celú noc nejedla ako ja. Musí mať hrozný hlad. Veď je strašne chudá.)
Já: Ty si mala len sušienku?
Ona: No... poslední dobou nemám moc hlad. (Uvědomila jsem si že jsem solidně v prde**. Jestli se to dozví tak se se mnou přestane bavit. No... divím se že se se mnou baví i teď ale tak... je to jeho rozhodnutí. Nenutím ho.)
Já: Mala by si niečo zjesť.
Ona: Ale vždyť jsem teď jedla.
Já: Ale sušienka nie je jedlo. Nenahradí ti to raňajky. Musíš niečo zjesť.
Ona: Ne! Neříkej mi co musím a co nemusím!
Já: Prepáč ale keď vidím aká si tyčka bojím sa že sa brzy zlomíš.
Ona: Jsem v pohodě. Lidem se takhle líbím. Alespoň mně... No to je jedno... (Do prčic! Už o tom nesmím mluvit. Alespoň s ním ne. Nechci se k tomu už vracet. Kéžby jsem držela hubu!)
Já: Čo? Čo je jedno? Chcem to vedieť.
Ona: Neřeš to...
Já: Ja to ale riešiť chcem!
Ona: Prostě... mě šikanovali. (Poslední 2 slova špitnu tak aby mě nebylo slyšet ale marně.)
Já: Cože?! Že to nie je pravda!
Ona len prikyvne na súhlas sa sklopenou hlavou.
Já: Ale prečo? Veď si super!
Ona: No... podle nich ne. Dřív jsem byla totiž to... no... tlustá.
Já: No a? Veď to nie je dôvod k šikanovaniu.
Ona: Pro ně ano. Oni mi za to nadávali a i pár ran jsem si vysloužila...
Já: To preto si zchudla?
Ona: Snažila jsem se trochu zhubnout aby toho už nechali. A povedlo se!😄
Já: (Smutne som sa na ňu pozrel) Sľúb mi že sa dneska normálne najíš.
Ona: Ale Já už jedla.
Já: Ale len sušienku!
Ona: No a?
Já: Sľúb mi že sa dneska poriadne najíš. Prosííím!
Ona: (Takhle žadonit jsem ho ještě neviděla. Asi mu na mně vážně záleží... Co to melu?! Slíbím mu, co chce a nechá to být. Jeden den mě nezabije.)
Já: (Stále som jej prosil do telefona a ona akoby premýšľala.) Prosím!
Ona: Dobře. ale už o tom nebudeš mluvit.
Já: Dobre. Len to vážne splň. Ide o tvoje zdravie.
(Potom sme sa rozprávali o rôznych hloupostch čo nás napadli. Ja ale potom musel ísť natočiť sľúbené video.)
Já: Tak ahoooj! A nezabudni na sľub.
Ona: Ahoj! A neboj... já sliby dodržuju.😉 (Ukončila to)
Neznela moc presvedčivo ale veril som jej.

Pohled Andy:

Když jsem dotelefonovala se Samem, šla jsem se do kuchyně napít. Tam jsem uviděla jeden rohlík a vzpomněla si na svůj slib. To mi přece nic neudělá. Přiberu nanejvýš tak 10 gramů... Vzala jsem si ho tedy i se sklenicí vody a šla zpátky do pokoje. Sedla jsem si na postel a napila se. Podívala jsem se na ten rohlík a opatrně ho vzala a kousla do něj. Už po prvním soustě jsem se cítila nepříjemně, ale bylo mi blbý nechat nakouslej rohlík. Kousla jsem si tedy znovu a spolkla. Po pár soustech jsem už běžela do koupelny, kde jsem to ze sebe všechno vyhodila. Když už mi bylo líp, vše jsem uklidila a rohlík vyhodila. Stejně by jsem to nedojedla. Napila jsem se a šla se učit.
O 10 hodin později...
Pohled Moona:

Nudil som sa. Nemal som čo robiť tak ma napadlo zavolať Andy. Zdvihla mi to!
Já: Ahoj! Sa čudujem že si mi to zdvihla. Xd
Ona: Zrovna jsem ti chtěla napsat. Xd
Já: Aha a čo si jedla celý deň?
Ona: ... No... rohlík, pizzu, banán a pak už jsem jen hodně pila.
Já: To som rád. A kedy si naposledy jedla?
Ona: Nooo asi okolo 5... (Vymýšlela jsem si z hlavy lži a v duchu si fackovala za to jak mu můžu tak klidně lhát.)
Já: To je ale už 5 hodin čo si nič nejedla.
Ona: Asi jo no, ale zase jsem hodně pila.
Já: Tu a teraz si niečo zober.
Ona: Spíš ne... Já se stydím jíst před ostatními.
Já: Nerob drahoty a niečo si zober.
Ona: (Když na mě už asi 10 minut naléhal, aby jsem si něco vzala, šla jsem do kuchyně a ukrojila si tenounký plátek chleba a šla zpět.)
Jsem tu! (Křikla jsem do telefonu a skočila na postel)
Já: Konečne. A to má byť ono? (Poukázal som na ten chleba čo by bol aj pod mikroskopom malý.) Menšie si nenašla?
Ona: Nech toho. (Položila chleba na stolek vedle sebe)
Já: No tak takhle teda nie. Pekne si ho zober a zjedz.
Ona: (Začala jsem být nervozní ze strachu aby TO nezjistil. TO, že mám problém jíst...)
Tak já to ukončím a pak zavolám ok? (Usmála jsem se falešně do telefonu na Sama.)
Já: Nie! Predomnou ho zjedz!
Ona: Ty mi nevěříš? (Zeptala jsem se ublíženě, ale věděla jsem že má důvod mi nevěřit.)
Já: Klamal by som keby som povedal že áno.
Ona: Super. Takže už ani ty mi nevěříš.
Já: Tak prepáč ale keď vidím ako mi mizneš pred očami bojím sa o teba.
Ona: Tak dobře... (Zakousla jsem se do chleba. Nemůžu ho zklamat.)
Já: No vidíš že to ide.
Ona: (Usmála jsem se a dál jedla. Chvilku něco vyprávěl ale já se více soustředila na to jídlo než na hovor. Po chvíli mi bylo už zase nevolno, ale nedala jsem to na sobě znát. Pak ve mně ale hrklo a já přestala jíst.)
Já: Čo je?
Ona: Nic. Jen mi zaskočilo.
Já: Jáj. Aspoň že len to.
Ona: (Zase jsem se usmála a zakousla se do chleba a polkla. To byla ale chyba. Zase jsem běžela do koupelny a neřešila, že Sam neví proč nebo kam jsem odešla.)
Já: (Keď zase začala jesť bol som rád že sa moje tušenie nepotvrdilo. Potom ale vstala o niekam odbehla.)
Ona: (Když mi pak bylo líp, šla jsem zpět do pokoje a úplně vypustila, že jsem volala se Samem. Byla jsem strašně slabá a zároveň mi bylo stále špatně, takže jediný na co jsem se zmohla bylo, že jsem za sebou zavřela dveře a sjela po nich k zemi kde jsem si dala kolena k hlavě a začala brečet. Zklamala jsem ho! Nesplnila jsem to co jsem slíbila a k tomu ještě chcípnu na to že nedokážu ani jíst!)
Já: (Počul som bouhnutí dverí a následný plač. Kto jinej by to asi bol ako Andy. Musel som sa jej opýtať.) Andy? Čo sa stalo?
Ona: (Když jsem uslyšela Sama z telefonu vymrštila jsem se ze země světelnou rychlostí a šla k telefonu. Utřela jsem si slzy a odpověděla.) Ne nic. Jsem v pohodě. Jen mi není dobře.
Já: (Bál som sa že je moja tušenie pravdivé. Musel som sa jej teda opýtať na rovinu.) Ty si zvracala?
Ona: Ne! Jen mi není dobře.
Já: Jasne. A keď si sa zrútila na tým tenounkým plátkom chleba ti mám veriť že si zjedla pizzu, rožok, banán a ja neviem čo ešte?
Ona: Promiň... Vážně jsem to chtěla dodržet, ale nejde to.
Já: Teraz mi ale povedz pravdu. Zvracala si?
Ona: (Jen jsem kývla na souhlas a na nic jiného se nezmohla.)
Já: (Musím jej nejako pomôcť. Predstava že jej niekedy zavolám a ona mi to nezdvihne by ma zabila.) Kde bývaš?

~Ahojky kulíšci! Xdd Chci vám straaašně poděkovat za ohlasy u minulé kapitoly.😊 Doufám, že se pokračování líbilo a těšte se na další kapitoly. Bude to ještě zajímavé... Pro zatím ahuuj! Vaše Luna🖤 /2335 slov/~