Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*5*

Pohled Andy:

Jsme se Samem na domluveném místě a sedíme na lavičce. Po chvilce Sam spojil naše ruce. Jen mu pohlédnu do očí a usměji se. Kluci už tu měli být, ale nikde nikdo. Po chvilce čekání jsme uslyšeli uchechtnutí v keřích kousek od nás.
Sam: Chlapci! Toto nie je vtipné! (Bylo poznat že je naštvaný.)
Všichni opatrně vylezli z keřů a já se začala bát. Přece jen jsem měla z kluků respekt. Byli oproti mě strašně vysocí. Stiskla jsem pevněji Samovu ruku, on se ke mě naklonil a pošeptal mi tím jeho uklidňujícím hlasem ,,Neboj sa. Si tu so mnou.'' S ním jsem se cítila bezpečněji. Usmála jsem se na něj a povolila stisk abych dala najevo že už nemám strach. On se na mě také usmál. Tuhle hezkou chvilku ale musel přerušit MaTTem.
Ma: Nechceš nás představit?
Mo: No jo furt.🙄 Veď ju už poznáš.
Já: A_ahoj. (Pozdravím trochu vystresovaně, když vidím zase skupinu kluků. Tihle mě snad ale nehodlají šikanovat...)
Všichni mě také pozdraví a představí se.
Mo: No toto je Andrea ale... (Podíval se na mě tázavým pohledem a já věděla co tím myslí. Přikývla jsem na souhlas.) Môžete jej volať Andy.
D: Same. Nech ji ať mluví sama.
Já: (Podívám se se strachem i nervozitou v očích na Sama.)
Mo: Ona ale nechce. (Přitáhl si mě blíže k sobě a já se zase cítila úplně v bezpečí.)
D+V+A: Tak nám alespoň řekni jak jste se poznali. (Žadonil všichni.)
Já: No... Na Utuberingu pokud se to tak dá brát.
Mo: No skôr až cez instagram. (Usmál se. Narážel na to jak mě našel.)
Já: No jo ty Sherlocku Holmesi. (Oba se zasmějeme.)
V: Já se omlouvám, ale nechápu.
D: Ani já.
Já: Prostě jsem byla na Utuberingu dát dárek MaTTemovi, aby ho předat tomuhle zlatíčku. (Podívala jsem se na Sama.) On tam ale byl, tak jsem mu to předala. No a on mě pak našel a instagramu a teď jsme tady.
Ma: Tos řekla hodně zkráceně a dost jsi toho vynechala.
Já: Tak když toho víš víc, tak to řekni sám.
Ma: Tak za 1. Jsi mu to JEN tak nepředala.
                za 2. Jsi neřekla, jak jste si 2 dny nepřetržitě volali.
            A za 3. jsi nezmínila tu žirafu, co za tebou byla, když jsi brečela.
Já: Buď zticha.
Ma: Tak sorry, ale vadí mi když mě lidi vynechávaj.
Já: Nejsi podstatnej.😝
Ma: Ale jsem!
Mo: (Akonáhle Maty zvýšil hlas, nevydržal som to a okríkol ho.) Nekrič na nej!

Ma: Vždyť už jsem zticha.
O 2 hodiny později...
Kluci se bavili, ale já jen bezeslovně přihlížela. Sam mě i několikrát vyzýval do zapojení do konverzace ale já se s nimi nehodlala bavit. Viděla jsem ty jejich pohledy na mě. Byli jako ostatní. Proto jsem s nimi nechtěla mluvit.
D: Nepůjdeme na jídlo? Mám docela hlad.
V+A+Ma: JOOO!
Tohle mě zaskočilo. No co... Počkám než dojí a pak půjdeme dál. To už mě kluci vedli k Mekáči a mně se už jen z té vůně dělalo nevolno. Všichni se vrhli k pultu, aby si objednali. Jen Sam se mnou stál dál a držel mě za ruku.
Já: Klidně si jdi objednat.
Mo: Vážne si nič nedáš?
Já: Radši ne. Nechci, aby se to kluci dozvěděli.
Mo: Dobre. Len si pôjdem objednať. Mám hlad.
Já: Jasně. (Usmála jsem se na něj. Když, ale pustil moji ruku, cítila jsem samotu. Tak jako dřív. Stála jsem tam jako duch. Pak za mnou přišel Domča.)
D: Ty si nic nedáš?
Já: Jedla jsem doma.
D: Vždyť jsme už venku 3 hodiny. Pojď si něco objednat. (Vzal mě za ruku a chtěl vést k pultu.)
Já: Nech mě! Nesahej na mě! Prosím! (V tu chvíli k nám přišli ostatní i se Samem.)
Mo: Môžeš ju pustiť keď nechce Dominiku? (On mě pustil a já se vrhla k Samovi který mě obejmul. Sam ho propaloval pohledem.)
D: Chtěl jsem, aby se šla s námi bavit a nestála tu jak sloup.
Já: Dobrý jen na mě už nešahej.
D: To se tě nesmím ani dotknout?
Mo: Nepočul si? Nechaj ju byť!
D: Mně je jen divný, že tebe objímá, ale my se k ní nesmíme ani přiblížit.
Já: Neřešte to prosím. Jděte si pro jídlo a nechte to být. (Všichni se otočili a odešli čekat na objednávku.)
Mo: Neurobil ti nič? (Koukal na mě starostlivě.)
Já: Ne. Jen mě nutil si objednat. Promiň, ale necítím se na to.
Mo: Neospravedlňuj sa. To on by sa ti mal ospravedlňovať.
Já: Necháme to už být prosím?
Mo: Dobre. Choď si sadnúť niekam k stolom. Ja ťa potom nájdem.
Já: Jasně. (Zas mě pustil. Zase ta samota. Jako bez života jsem si sedla k zadním stolům a výlohou sledovala šťastné lidi kráčející Prahou.