Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*11*

...Další den...
Pohled Moona:

Prebudil som sa šokom. Zdal sa mi sen... ale zlý sen. V tom sne totiž Andy... ona zomrela! Toto som rozdejchával ešte veľmi dlho. Sedel som na posteli a premýšľal čo by som robil keby to bola pravda. Neviem. K tomu jedinému som došiel. Nechcel som na to myslet, pretože o takých veciach se přemýšlet nemá. Svědomí mi ale nedalo a já napsal Matymu.

Já: Ahoj, Prepáč že zas otravuju ale nespýtal by si sa zas Andy či je v poriadku? ~Dejme tomu že Dejzr bydlí hodně blízko Andy~

Nič mi ale neodpísal. Pozrel som sa na čas a tresol sa do čela. Bolo pol šiestej ráno. Ani sa nečudujem že neodpisuje.
Keďže ešte všetci spali tak som si vzal len niečo málo v kuchyni a šiel späť do izby. Zapol som počítač a začal strihať video z minulého týždňa. Od tej doby som na to totiž nemal čas.
Pohled MaTTema:

Probudil jsem se okolo 9 hodin ráno což je na mě ještě dobrý. Vstal jsem, nasnídal se, oblékl se a tak nějak udělal všechno tak jako vždy. Hned na to se vzbudil i Domča kterému jsem nechal vajíčka na pánvi. Snad budou ještě teplá. Když se vrátil pochválil mi snídani a sedl si za počítač a zase něco stříhal. Já jsem si sedl na jeho postel a projížděl Instagram. Přišla mi zpráva od Sama. Co zase potřebuje? Přečetl jsem si zprávu od Sama a nevěděl co si o tom mám myslet. Tak buď říká že je mu ukradená a teď zase že se o ni bojí. Pro sebe si povzdechnu a zakroutím hlavou. Domča si najednou sedne ke mě a podívá se do telefonu.

D: Zase chce Sam vědět jak je Andy?
Já: Hmm...
D: Už ti to vadí co?
Já: Ne že vadí, já rád za Andy půjdu, ale prostě nechápu celou tuhle situaci.
D: Tu chápou asi jen oni dva.
Já: No spíš jen Andy, protože Sam neví proč ho poslal zpět na Slovensko.
D: Tak se Andy zeptej.
Já: Ty jsi fakt bezmozek. Myslíš že jsem se jí neptal? Prej mi to někdy řekne, ale že bych to nepochopil.
D: No a když to neřekne tobě tak mě už vůbec ne.
Já: Dneska to z ní prostě dostanu. Stejně asi za dva dny půjdu k sobě tak už k ní nebudu moc chodit tak často. Mám to přeci jen kus cesty.
D: Okay. Ale víš že můžeš kdykoliv přijít.
Já: Jo tak někdy zase zopáknem. Líbí se mi tu.
D: Jojo... (Mě se tady líbí hlavně teď.)
Já: Tak já za ní půjdu už asi teď. Ať už mám pak od Sama klid.
D: Od něj mít klid nebudeš nikdy.
Já: Pravda xd

...U Andy...

Už stojím před Andy domem a zvoním. Čekám, čekám a nic. Asi prostě teď nechce společnost. Napíšu teda Samovi že mi neotvírá a že jí má prostě nechat vychladnout. On mi odepíše něco ve stylu že jsem neschopnej se jí zeptat i jak se má a že tohle dělám naschvál aby přijel. Je pravda že mu to tak může připadat ale vypadá snad tak že teď dobrovolně stojím před jejím domem? Ne. Donutil mě Sam. No tak můžu já donutit jeho přijet sem. Ten nápad se mi líbí.
Pohled Dejzra:

Sedím u počítače a snažím se soustředit na stříhání videa. Jenže to nejde! Furt na to myslím. Ne na ní ani na řezaní a ani nic podobného. Já fakt nevím co dělat! Jsem fakt retard co se zabouchl do svého kamaráda? Vážně jsem až tak zoufalej? Ne! Domino klid! Jseš jenom rád že tu je. Je to tvůj dobrý kamarád a proto se ti tu s ním líbí. Nic víc! Jo... Kačka taky říkala že nebude nic víc a pak jsme spolu chodili. Ale on takovej není! Nejde to! Dám si hlavu do dlaní a ruce si podepřu o kolena které mám už dávno přitažené k tělu. Takhle tam sedím dokud neuslyším jak se otevírají vchodové dveře. Maty příjde do pokoje a sedne si na mou postel. Já už sedím normálně u stolu, mám nasazené sluchátka a sem tam kliknu s myší aby to vypadalo že pracuju. Jenže pravda je taková že jsem celou dobu jen očkem pokukoval po něm. Je fakt roztomilej když mu ty dlouhý vlasy padaj do obličeje. Takhle jsem slintal ještě dlouho. Ani jsem si neuvědomil že má být oběd. MaTTem odvrátil pohled od telefonu směrem ke mě a já dělal jakože jsem se na něj vůbec nesoustředil a nepozoroval ho celou dobu.
Pohled maTTema: