Ta výjimečná /StudioMoonTV/

*4*

Pohled Moona:

Já: Kde bývaš?
Ona: Co? Co to s tím má společného?
Já: Chceš pomoct? Kde bývaš?
Ona: V Praze.
Já: Troch konkrétnejšie?
Ona: ~Adresu si domyslete xd~
Já: Dobre. Zatiaľ sa maj.
Ona: Nechceš přijet, že ne?!
Já: A čo ak áno?
Ona: Zakazuju ti to!
Já: Nemôžeš mi to zakázať.
Ona: Můžu. Tohle jo. Nepojedeš 7 hodin za někým tak zbytečným jako jsem já.
Já: Nič také nehovor. Proste ahoj a čakaj. (Ukončil to)
Ona: Ahoj...
O hodinu později...
Balím si veci sebou. Za 30 minút mi ide vlak do Prahy. Už som chcel vychádzať ale zastavila ma Klára.
K: Kam ideš?
Já: Preč.
K: A kam?
Já: Do Prahy.
K: Za tou Andreou?😂😏
Já: Jo! (Vyšiel som z dverí a fláknul s nimi za sebou. Išiel smer vlakáš, kúpil si lístok, nasadol na vlak a odišiel.)

Pohled Kláry:

Keď odišiel úsmev mi z tváre zmizol. A teraz nech mi nikto nehovorí že nie je zamilovaný. Prečo by za ňou inak jazdil? Idem to zavolať MaTTemovi.

Já: Ahoj!
Ma: No ahoj. Copak potřebuješ?
Já: Niečo prebrať. Ideš na TS?
Ma: Okay?
(Na TS)
Já: Ide o Sama.
Ma: Ale to už jsme řešili. Nech ho.
Já: Né! Ty to nechápeš! On odjel!
Ma: Asi chce být sám. Taky už mi trochu vadíš. xd
Já: Ale on odjel za ní!
Ma: Za kým?
Já: Za tou fanynkou! Andrea alebo ako sa volala... Volali si celú noc a mám pocit že okrem natáčania aj celý deň.
Ma: Počkej... To faaakt?!
Já: Jo! A teraz mi povedz že nie je zamilovaný a strelím ťa!
Ma: Tohle mi ale na Sama nesedí. On takovejhle není. Vždyť je to fanynka! Je jí tak...
Já: 16.
Ma: Jak to víš?
Já: Má to na ig?
Ma: Aha... ale i tak...
Já: Čo tak? Mala som pravdu?
Ma: Možná jo.
Já: Ďakujem. Hele ja mu idem zavolať kedy sa vráti. Ahoj.
Ma: Ahoj.
Volala som mu ale on mi to nebral.

Pohled Moona:

Keď som nastúpil do vlaku pustil som si písničky a zaspal. Prebudil ma až sprievodca na kontrolu cestovných lístkov. Potom som zistil že mi Klára 5x volala. Asi sa o mňa bojí. Volám jej späť a ona hneď zdvihne.
Ona: Prečo mi to neberieš?!
Já: Sorry. Zaspal som vo vlaku. Čo si potrebovala?
Ona: Kedy sa vrátiš?
Já: Neviem... Uvidím ako to všetko bude.
Ona: Čo bude?
Já: Nič. Ahoj. (Ukončil som to)
Ona jednoducho nedá pokoj! Radšej napíšeme Andy. Poslal som jej fotku z vlaku.
A: Ne! Říkala jsem ti ať nejezdíš! (Doufala jsem že je to jen nějaký prank a že opravdu nejede do prahy)
Já: Ale ja chcem.
A: Kvůli čemu?
Já: Kvôli jedný úžasný holce čo potrebuje pomoct.
A: Fakt ale nemusíš jezdit. Zvládnu to sama.
Já: Nie nezvládneš. Ver mi a čakaj. Za 4 hodinky tam budem. Radšej sa choď vyspať.
A: Dobře. Pa❤️
Já: (OMG! Ona mi poslala srdiečko!) Paa❤️
O 4 hodiny později...
Už vystupujem z vlakom a do mobilu zadávam adresu čo mi Andy poslala. Idem podľa máp a zrazu sa ozve "Dorazili ste do cieľa". Pozrie sa pred seba a uvidím veľký dom. Zazvoníme a dúfam že mi Andy neklamala a nenapísala falošnú adresu. Pochvilce sa otvoria dvere a ma sa zmocní úprimný úsmev. Nešlo sa na nej neusmiať keď bola tak krásna. Bola síce len v teplákoch a voľnom tričku ale aj tak som nad ňou mohol oči nechať.
Já: Ahoj!
A: Ty jsi vážně přijel!😮🥺
Já: Prišiel no. Napravit to čo som pokazil + Ti pomoct.😉
A: Co jsi pokazil? Že jsi mě poznal?
Já: Ale daj pokoj!😁
A: Tak ale co?😄
Já: (Prišiel som k nej bližšie a objal jej nejláskyplněji ako som dokázal.🥰)
A: (Do obětí zašeptala) Jak to děláš?
Já: Čo robím?
A: Že jsi takovej.
Já: Aký?
A: Úžasnej.
Já: A ako robíš ty že si taká úžasná?
A: (Odlepila jsem se od něj a dala mu letmou pusu na tvář. On se na mě zaraženě podíval a já zase znervózněla. Teď ale ještě víc než na tom Utuberingu.)
P_promiň já... já nevím co to do mě vjelo. Omlouvám se. Nechtěla js... (Dal mi prst na pusu a začal mluvit)
Já: Za nič sa neospravedlňuj. (Usmial som sa, dal jej prst z pier a dal jej malí bozk.😘)
A: Eee já... já myslela že...
Já: Čo si myslela?
A: Že ti to bude vadit. Že ti někdo takovej jako já dal pusu. Když máš holku a...
Já: Ja ale nemám priateľku xd.
A: Já myslela že jo.
Já: Prečo si si to myslela?
A: Takovej dokonalej a slavnej člověk jako ty může střídat holky jak ponožky, ne?
Já: Eee nie? Takto to nefunguje, ale ďakujem za kompliment.
A: Jakej kompliment? To je fakt.
Já: Nemalo by to byť naopak? Nemal by som toto hovoriť ja tebe?
A: Jenže, kdyby jsi to řekl ty mě, tak by to už nebyla pravda.
Já: Bola.
A: (Záporně zakývala hlavou na nesouhlas)
Já: Prestaň. Vždy keď ti niečo také poviem, povieš že to nie je pravda, alebo že mám prestať. Pritom to sama hovoríš.
A: No jo furt. Pojď radši dovnitř. (Odstúpila od dverí a ja vošiel.)
Já: Pekné... ako z rozprávky.
A: To mluvíš o sobě?
Já: Prestaň. Vieš že hovorím o tom dome. Ale máš pravdu. Zároveň som hovoril o tebe.😋
A: (Šťouchla jsem do něj, aby toho nechala, ale tím jsem ho jen vyprovokovala a on mě začal lechtat a nahánět všude po domě. Nakonec jsme skončili v mém pokoji na mé posteli, kde mě začal zase lechtat.)Přestaň! Prosííím!
Já: (Nechal som jej. Nechcem ju trápiť. Sám som lochtivý.)
A: Víš jak jsem umírala?
Já: Jo. Sám to nemám rád. (Touto vetou som si zariadil pohreb. Začala ma lochtat a ja sa smial ako retard. Potom som prebral velenie ja a začal štekliť ja jej. Keď už boj so mnou vzdala nechal som jej. Obaja sme lezie na posteli a vydýchávali tú bytvu. Potom mi začal zvoniť telefón ktorý som hneď vypl a hodil ani neviem kam.)
A: Klidně to zvedni.
Já: Rovnako to bola len Klára. Je zase otravná.🙄
A: JEN Klára? Jak můžeš o své sestře říct, že je to jen ona?!
Já: Prepáč. Nechcel som ťa nahnevať. (Vstal som a vzal telefón. Mal som zmeškaný hovor od MaTTema. Zavolal som naspäť.)
M: Čus.
Já: Čau. Čo potřebješ? Natáčet teraz nemôžem.
M: Ne já jen, že mi Klára řekla, že jsi odjel do Prahy, tak jestli se nechceš sejít s klukama z crew.
Já: Ja by som rád ale nemôžem. Niečo dôležité riešim.
M: Aha. Tak nic. Snad někdy jindy. Čau.
Já: Ahoj. (Ukončil som hovor a sadl si na posteľ.)
A: Klidně jdi s klukama ven. Mě to nevadí.
Já: Chcem byť s tebou.
A: Já to bez tebe přežiju, neboj.
Já: Ale ja bez teba nie.
A: To určitě. Co jsi dělal do tý doby než jsi mě potkal?
Já: Hľadal svoj endorfín inde.
A: A kde jsi ho našel?
Já: V hrách, kamarátoch a tak ale oni sú proti tebe v záporných číslach.
A: Jezůůů... Proč máš tak chytrý a krásný komplimenty?
Já: Pretože sú pre chytrú a krásnu babu.
A: Awww. Jseš skvělej.
Já: To ty si skvelá. (Objal som jej.)
A: Ale vážně. Měl by jsi jít s klukama ven. Kdy se zase sejdete?
Já: Neviem.
A: No tak s nima jdi.
Já: Ale ja chcem byť s tebou.
A: S klukama zapomeneš že existuju.
Já: Nikdy!
A: Ale vážně by jsi s nima měl jít.
Já: Ale pôjdeš so mnou.
A: Ne.
Já: Tak nepôjdem ani ja.
A: Ty jseš strašnej!
Já: Pred chvíľou som bol skvelý.
(Zasmála se)
Já: takže pôjdeš?
A: No tak dobře, ale žadný jídlo mi nutit nebudeš.
Já: Neboj. Idem napísať chalanom kedy a kde sa stretneme.
A: juju.
[M=MaTTem,D=Dejzr,V=Vitaa,A=Attack]
Já: Hej tak môžem. Kedy a kde?
M: Co tak najednou?
Já: Jednoducho som zmenil názor?
M: Jasně. Tak za 2 hoďky na vlakáči?
D: Budu tam.
V: ok.
A: Dobře. Čus.
Já: Dobre. Len neva že príde este niekto?
M: A kdo?
Já: Mattem ty sa ani nepýtaj. Tebe už všetko vykecala Klára tak ver Kláre a daj pokoj.
M: No jo no. A jak se má?
Já: V pohode len teraz niečo dôležité riešime.
D+V+A: Něco nám uteklo?
Já: Nechajte sa prekvapiť.😝
M: Xdd

Už som odišiel od telefónu a venoval sa Andy. Len sme sa rozprávali a robili kraviny.

Mezitím v konverzaci...

D: Hej Maty! Kdo to je?
M: Asi jeho holka. To ti nedošlo? xd
D: Vážně? Jsem myslel, že je samotář xdd
A: Já taky😮
M: Potkal jí na Utuberingu. Byl jsem u toho 😂
V: Aha... Tak to je jinak rychlej, když za ní přijel po 2 dnech. Mu asi napsala že nemá doma rodiče.🤣
M: XDD

M: Mi Klára neustále volala, jak si spolu volaj a takový hovna. Jsem jí radši neposlouchal.

D: Klára dovede být fakt někdy otravná.
M: A jak!
A: XD
D: A co řeší?
M: Nevím. To ani Klára neříkala.
D: Se to třeba dozvíme. 😏
M: Jžš ty seš už taky otravnej. Čau.
D+V+A: Čus.

Pohled Andy:

Když jsme si povídali, podívala jsem se na telefon kolik máme ještě času. Cože!? Za 30 minut tam máme být! Cesta tam trvá asi 10 minut, takže máme 20 minut na to se vypravit. Rychle jsem začala hledat ve skříni, co si vezmu na sebe. Vytáhla jsem černou mikinu s nápisem "You don't know me" a černé skiny džíny, které mě prej zeštíhlují. Nevím, co je na tom pravdy, ale ráda je nosím. Šla jsem do koupelny a udělala svou klasickou rutinu, když někam jdu. Když jsem byla přichystaná, byl už čas vyjít. Sam ale seděl na posteli a smutně na mě koukal.
Já: Děje se něco?
On: Pozerám ako si chudá.
Já: Vždyť mi pomůžeš. Slíbil jsi mi to.
On: Čo keď to nestihnem?
Já: Co by jsi nestihl. Já tu budu ještě dlouho otravovat. Neboj.
On: Prečo?
Já: Protože jsi tu ty a já tu hodlám být s tebou?
On: Tohle nemyslím. Myslel som prečo sa toto stalo práve tebe.
Já: To je jedno. Teď už hlavně pojď nebo to nestihneme.

~ALE ČAU! Včera jsme přesáhli 100 přečtení!🥳 Moc vám všem děkuju a doufám, že vás tato fanfikce stále baví. Kdyžtak mi napište do komentářů váš názor.🖤 Děkuji ještě jednou všem za hlasy a veškerou podporu, kterou na tomto příběhu projevujete. Strááášně si toho vážím a při další kapitolce ahuuj! Vaše Luna🌑 /1770 slov/~