Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola osmnáct

Co budeme asi tak dělat?! Nemůžeme zítra jít k nim na večeři! Za prvé: Máme děti, o kterých on neví a nesmí se dozvědět. Za druhé: Nemáme žádné hlídání. Za třetí: Máme s Niallem výročí. Proč vůbec přemýšlím, jak se z toho vykroutit když to nejde?! To je v hajzlu?!

Zastavil jsem před domem a vypnul motor. Chvilku jsem tak seděl a hleděl do okna, kde byl Niall a smál se. Kluci na něj poskakoval a já viděl tu jiskřičku v jeho očích, kterou nikdy neměl. Byl šťastný. V tom se na mě podíval. Usmál se a promluvil ke klukům. Ty se podívali do okna a začali na mě mávat jak zběsilý. Zasmál jsem se a otevřel dveře. Vystoupil jsem a přešel ke kufru. Otevřel jsem ho a vzal si do rukou barvy. Rozešel jsem se ke dveřím a než jsem stihl otevřít, udělali to za mě kluci.

"Li?!", vyjekli a Harry na mě skočil. Skoro mě sejmul k zemi.

"Ty blaho! Málem si mě zabil, Harry!", řekl jsem a všichni se zasmáli.

"Chtěl jsem tě obejmout", řekl, držící se kolem mého krku, jako klíště. Položil jsem barvy a obejmul ho. Připojil se k nám i Louis.

"Klukům si chyběl", řekl Niall a já se na něj podíval.

"Jen klukům?"

"Možná trošičku i mě", řekl a přešel ke mě. Sklonil se k mé tváři a líbnul mě na rty.

"Co jsi to vůbec přinesl?", zeptal se mě Louis, ukazující na ty barvy.

"Budeme vám malovat pokojík", řekl jsem a jim se rozzářila očka.

"Vážně?!", vyjekli oba dva najednou.

"Nejen vymalovávat, koupil jsem i nějaký nábytek a... taky hračky", oznámil jsem.

"Co si koupil za hračky?! Řekni nám, co?!", zapištěl Harry.

"Můžete se jít podívat. Pojďte", řekl jsem a vyšel před dům. Oni se rychle obuli, vzali si bundy a vyběhli za mnou.

"Uka! Uka?!". Zavedl jsem je ke kufru auta, kde bylo vše zboží, co jsem nakoupil.

"Panebože?!", vyhrkl Louis a natáhl se pro postavičku Spidermana.

"Toho jsem si vždycky přál?!", řekl a já se uchechtl.

"Koupil jsem ti nejen spidermana, ale máš tam i kapitána Ameriku, ironmana a spoustu dalších akčních figurek", řekl jsem mu a on se natěšením až rozklepal.

"Děkuji! Děkuji!", vyjekl a obejmul mě. Pak začal štrachat ve věcech, aby mohl najít zbytek postaviček. Já se podíval na Harryho, který se pokoušel vytáhnout obrovskou plyšovou rybičku z kufru.

"Ukaž, pomůžu ti", řekl jsem a vytáhl mu rybku. Vzal jsem si ji do rukou a podíval se na něj.

"No co tak koukáš?", zeptal jsem se ho.

"Můžu?", natáhl ručičky pro rybičku. Mezitím k nám dokráčel Niall v bačkorách a županu.

"Co jestli můžeš?", zeptal jsem se ho.

"Tu rybku", uculil se Harry.

"No to ne. Ta je jako výzdoba. Co bys s ní chtěl dělat? Snad se tulit nebo co?", ptal jsem se. Samozřejmě, že byla pro něj. Harry se usmál a a začal poskakovat pro rybku.

"Li! Já vím, že je pro mě!", vyjekl.

"A to si vzal kde?!", zeptal jsem se ho a on se zasmál.

"Je moje!", zdůraznil a dupl do země.

"Prosím, dej mi ji"

"No dobrá, když sis ji vyprosil", řekl jsem a podal mu rybku.

"Kuju", odpověděl a pak utekl do domu za Louisem.

"Ty jsi teda nešetřil, Liame", řekl Niall a přešel ke mě. Obmotal ruce kolem pasu a svou hlavu položil na mou hruď.

"Na nich se šetřit nedá, Ni. Navíc... jsem jim chtěl udělat radost", řekl jsem a usmál se.

"To se ti i povedlo. A proto seš perfektní muž", řekl mi a políbil mě na rty.

"No nic. Až to vyneseš, přijď za námi. Gabriel udělala pizzu", řekl mi Niall a popleskal mě po zadku. Pak se rozešel domu.

"Plácat po zadku bych měl já tebe", řekl jsem a on se zasmál.

"Drž hubu!", křiknul, než zašel do domu. Ten je drzej. To svět neviděl...

Další kapitolka je tady✨