Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola třicet osm

Procházel jsem se děsivými chodbami a měl zlé tušení. Nohy jsem za sebou táhl, ruce věsil. Nade mnou problikávali žárovky, které mi měli svítit na cestu. A po stranách byli cely. Šlo z nich slyšet naříkání, křičení, i pláč. Jejich hlasy po mě i něco volali. Ale já se neotáčel. Hlasy jsem ignoroval. Dokud jsem neuslyšel dětské křiky.

"Strejdo Ni?!". Zastavil jsem se a ohlédl se za sebe. Nakoukl jsem do cely, odkud to přicházelo. Zrak mi padl na Louise a Harryho.

"Děcka...", špitnul jsem.

"Strejdo Ni!", vzlyknul Harry a Louis začal lomcovat mřížemi.

"Dostaň nás odsud! Prosím!", opět zavzlykal. Louis nemluvil. Jen vztekle bouchal do mříží.

"Já nevim jak kluci?!", vyjekl jsem.

"V támhle té místnosti na konci chodby. Tam by měli být strážníci a mít klice. Nebo... alespoň něco tak", řekl Harry a začal se nadechovat a vydechovat. Já kývl a zvedl se. Jenže Louis mou ruku zachytil. A vůbec né lehce. Pěknou silou.

"Až se vrátíš... nebudeme tu...", promluvil velice hrubým hlasem a pak se na mě podíval. Já šokovaně na něj hleděl, než jsem se dostal z jeho sevření. Zamířil jsem k místnosti, kterou mi ukázal Harry. Pokřiky jsem zcela ignoroval a zašel do místnosti.

Po vystoupení mi zrak padl na něčí kancelář. Ten někdo tu naštěstí nebyl. Zavřel jsem za sebou dveře a přešel ke stolu. Začal jsem pátrat mezi papíry po klíčích. Prozkoumal jsem i šuplíky. Ale nakonec jsem klíče našel. V posledním šuplíku byli. Usmál jsem se a zavřel šuplik. Chtěl jsem odejít. Ale zachvátila mě zvědavost. Přešel jsem ke dveřím, od další místnosti, kde jsem přes okénko nakoukl dovnitř. Byla to místnost na výslech.

"Hustý...". Vždycky jsem chtěl takovou místnost vidět. Ale v tom slyším hlasy. Zděsil jsem se a zaběhl pod stůl. V ten moment do místnosti vstoupil nějaký muž.

"Takže... Harry Tomlinson a Louis Tomlinson...", promluvil LIAM?! Vykoukl jsem lehce a měl jsem úplnou pravdu. Byl to Liam! Panebože?! Usmál se a hodil s pouzdry o zem. Pak si vzal opasek se zbraní a tak a odešel zase pryč. Natáhl jsem se pro pouzdra a otevřel je. Zrak mi padl na Louise a Harryho fotku, přes které bylo červeným písmem napsáno EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÍ. Zalapal jsem po dechu, ale rozhodl se číst dál. Rozsudek: Trest smrti... To ne. Vylezl jsem z pod stolu a vyběhl z kanceláře k celám.

"Nechte nás být, on nás někdo vykoupí! Pomůže nám!", vzpiral se Harry. Však Louis šel úplně odevzdaně. Jakoby vůbec neměl naději.

"Nemel sebou spratku a jdeme!", zakřičel po něm Liam, zatímco jim nasazovali želíska. Já to jen sledoval. Harry se otočil směrem ke mě.

"Prosím! Pomoz nám?!", zakřičel zoufale, ale já zustal stát a sledoval je, jak je vedou na smrt...

Vylétl jsem do sedu a začal lapat po dechu. Rozhledl jsem se kolem sebe a pohled mi padl na Liama, který vedle mě spal. Úplně jsem s potil. Bože můj. Byl to jen sen. Jenom noční můra. Nebo... bylo to varování?

Další kapitolka je tuuu💅🏻