Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola třicet tři

"Kde jsi toho psa splašil?!", vyjekl Liam a sběhl ke mě.

"Ve zverimexu", odpověděl jsem, jakoby to byla samozřejmost.

"Ty jsi ho ukradl?!", zeptal se totálně zmateně. Chill, Liame.

"Ne, zaplatil jsem ho. A dostal jsem slevu", odvětil jsem mu a pak Juda položil na zem.

"Je k sežrání!", řekl Harry a padl k němu na kolena. Začal ho tahat za uši a culit se na něj.

"Heeej, nech ho!", odstrcil jsem Harryho od Juda.

"Je to můj pes!", dodal jsem křikem, aby mu to bylo jasný. On zase začal natahovat a pak začal brečet.

"Kde jsi na to vůbec vzal peníze?", zeptal se Liam, ale pak si Harryho vyhoupl do náruče.

"To je snadné. U tebe v šuplíku", odpověděl jsem a usmál se.

"Kde že?!", vykřikl.

"U tebe, v pracovně, v šuplíku", opakovaně jsem mu řekl.

"Jo a jinak, našel jsem tam pistoli. K čemu ji tam máš?", zeptal jsem se ho a on úplně ztuhl. Úplně zmlkl, nevěděl, co má dělat. Dle mého názoru, se začal i potit.

"Víš co?! Ten pes muže zůstat!", úplně změnil téma.

"Opravdu?", zeptal jsem se.

"Ano! Jen musíme vymyslet, kde bude spat a tak. Jinak muže zůstat", řekl opět a já se začal radovat.

"Slyšel si to?! Můžeš zůstat!", vyjekl jsem a pak si kleknul k Judovi, který na mě skočil a ihned mi začal olizovat celý obličej.

"Senza. Kdybyste mě hledali, budu nahoře", oznámil jsem, než jsem si vzal Juda do rukou a rozešel se s nim nahoru.

"Počkej na mě?! Jdu taky?!", přiřítil se ke mě Harry. A já byl šťastný. Vyšlo to...

Niall

Autem jsem zastavil před opuštěnou továrnou. Vytáhl jsem kličky a pohlédl před sebe. Stále jsem držel ruce na volantu, než jsem se odhodlal, popadl dech a vystoupil z auta. Zabouchl jsem dveře a auto zamkl. Udělal jsem pár kroků a rozhlédl se po okolí. Nikde nikdo. Střílel si ze mě? Nebo co?

Vytáhl jsem mobil a vytočil opět to číslo, co mi volalo. Jenže místo odpovědi, jsem dostal odpověď operátora:

"Je nám líto, ale s voleným číslem se nelze spojit. Opakujte volání později"

"Si děláte prdel...", zašeptal jsem si. Ale pak jsem najel na zprávy.

Me: Jsem tu

Unknown: Vidim😉

Me: ?

Unknown: Vypadáš zmateně

Me: Jestli si ze mě míníte střílet, tak odsud mizím

Unknown: Střílet si z vás?😄

Unknown: To nikdy🙂

Me: Mizím

Me: Sbohem

Me: Už mě nekontaktujte

Zablokoval jsem si číslo a pokroutil hlavou. Zaklidil jsem si mobil do kapsy a odemkl auto. Zatáhl jsem za kliku auta a chtěl nastoupit, ale najednou jsem ucitil obrovskou ránu a bolest. Padl jsem na zem a jediné, co si poté pamatuji, je tma a něčí ďábelský smích...

Další kapitolka je tu😂

Tentokrat trochu drama🤭