Kapitan Hawkeye Pierce z Jednotky M*A*S*H 4077 & Já

IX.

"Podej mi ruku" zašeptal mi do ucha svůdný hlas.
Leželi jsme na dece u stromu na nedaleké louce a sledovali mraky nad námi.
"Vážně ho nevidím!" Zasmála jsem se a podala mu ruku.
Přitáhl si mě blíž a rukou zapletenou do mé ukázal vzhůru.

"Tady má uši, tady oči a támhle chobot" kreslil ho vzduchu obrysy slona v mracích.
"Jsem prostě marná!" Zanaříkala jsem přehnaně.
Pustil mě, sedl si a přitáhl si mě k hrudi. Položila jsem mu hlavu na na hruď a zaklonila ji k nebi. Znovu mi hlasem zkušeného učitele ukázal kde je kýžený slon.
Pravda je, že jsem ho viděla celou dobu, ale bavilo mě ho zlobit.
"Už ho vidím" smilovala jsem se.

Usmál se na mě tím svým neodolatelným úsměvem.
Sklonil se a lehce mě líbl na rty.

Atmosféra mezi námi se změnila. Nevím, jestli jsem to cítila jen já, nebo i on.

Pomalu jsem se zvedla a otočila se tváří k němu.
Napjatě mě sledoval.
Klekla jsem si a pomalu mu vjela rukou do vlasů a přitáhla si ho k polibku.
Jemně jsem ho líbla na rty. Chvíli jsem čekala, jestli se ode mě odtáhne, jak to dělával, když se atmosféra změnila.
Tentokrát neudělal nic.
Lehce jsem ho kousla do rtu. Lehce pootevřel rty a zasténal. Toho jsem využila a vnikla jazykem dovnitř. Můj jazyk si našel jeho a já ho lehce olízla v němé prosbě.
Jako by se do teď držel zpátky. Zavrčel jako dravé zvěře, jemnou rukou mě chytil za obličej a prohloubil polibek. Lehce se otíral jazykem o ten můj. Vyhoupl se na mě. Trošku se ode mě odtáhl, zhluboka dýchajíc. Všimla jsem si, jak stiskl pevně víčka, jakoby v duchu sváděl krutý boj.

Rukou v pěst praštil vedle mě a otevřel oči. Zadíval se do těch mých a já jen ztěží zalapala po dechu.
V jeho očích bylo tolik potlačované touhy, že jsem se zavrtěla.

Možná, ale jen možná měl Klinger tehdy pravdu. Třeba se mnou opravdu nechce spát, abych neotěhotněla. Doteď jsem žila v přesvědčení, že zatím nechce nic vážnějšího z důvodu strachu, že o mě přijde a nechce se ke mě moc vázat. Ale to, co jsem v jeho očích uviděla, mě přesvědčilo o opaku.

Sehl se a znovu mě začal líbat, tentokrát víc dravě než předtím.
Jeho pravá ruka mi bloudila po těle a lehce vklouzla pod okraj mého zeleného armádního trička. Jemně mě hladil po břiše a pomalu postupoval vzhůru. Prohnula jsem se v zádech a zavzdychala jsem. Němě jsem ho pobízela, aby nepřestával.
Naštěstí to vypadalo, že to neměl v úmyslu.

Jeho ruka zabloudila k okraji mé podprsenky. Dotkl se košíčku podprsenky a obratně vklouzl dovnitř a vzal mou bradavku mezi palec a ukazováček.

Celá jsem se nekontrolovaně roztřásla, v uších mi hučelo. Chtěla jsem ho. Teď hned a tady a ať se propadnu do země, jestli ho nedostanu pod sebe a nebudu ho mučit tak, jak to on dělá mě.

Propustil ze sevření mé rty a sklonil se k mému krku. Lehce mě kousl, než se sklonil a začal mi líbat krk.

Horkost po celém těle se mi šířila až do tváří. Cítila jsem, jak rudnu.

Měla jsem pocit, že každou chvíli exploduju. Zazmítala jsem se pod jeho doteky a zaprosila jsem. Nevím jestli nahlas nebo potichu a o co vlastně prosím, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
Zajímal mě jen můj Hawkeye.

Kousla jsem se do rtu, ale i přes to mi ze rtů unikl hlasitý sten.
Citila jsem, jak se jeho rty na mém krku zkroutily do potměšilého úsměvu. Jemné strniště mě dráždilo na krku.

Pomalu se odtáhl, ale já si pro něj sáhla a přitáhla jsem si ho zpět k polibku. Zavrčel mi do úst a dál mě hladil.

Po chvíli pustil mou bradavku a jeho ruka se pomalu přesouvala níže s jasným cílem. Nedočkavě jsem se zachvěla.

Moment!

"Hawkeye počkej"

Okamžitě přestal. Odtáhl se ode mě, aby mi pořádně viděl do očí.
"Chceš přestat?" zeptal se bystře.

Usmála jsem se na něj a zvedla se k němu. Líbla jsem ho na rty a pomalu ho zatlačila k zemi. Nechal mě. Když si pode mě lehl, usmál se přes moje polibky.

Vklouzla jsem rukou pod jeho tričko a vychutnávala si horkost jeho těla. Na moment jsem se zarazila, abych si svlékla svoje tričko. V momentě, kdy jsem si ho přetahovala přes hlavu, zjistila jsem, že dělá to samé.

Ušklíbla jsem se na něj. Hravě na mě vyplázl jazyk, než se zaměřil na moje tělo. Pohled mu zběžněl.

"Tak nádherná" zamumlal a znovu si mě přitáhl k polibku.

Prudce jsem se posadila. Bolest mnou projela tak rychle, že jsem se jen otřásla.

Auuu, co se sakra stalo??

Zamračila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Ležela jsem na posteli uprostřed jakéhosi stanu s rukama svázanýma před sebou.

Stan naštěstí vypadal prázdně. Byla v něm tma, takže jsem pořádně neviděla před sebe, ale žádný jiný dech, než ten můj jsem ve stanu neslyšela.

Sakra, kde to jsem??

Zvedla jsem obě svázané ruce k obličeji a otřela si oči.

"Ty vzhůru" ozvalo se z kouta stanu.

Vykulila jsem oči a snažila se zaostřit do tmy.

"Ano, jsem vzhůru, kdo jsi?"

"Já Joe, a ty se jmenovat?"

"Já jsem Mary. Kde je Sydney?"

"Druhý muž být vedle ve stan"

"Co s námi uděláš?"

"Výměna rukojmích za dva den" zamumlal.

"Aaaa, aha dobře a mohla bych s ním mluvit?"

"Zítra. Teď ty jíst"