Kapitan Hawkeye Pierce z Jednotky M*A*S*H 4077 & Já

VIII.

Začátek osmé části

Hawkeye

Dny plynuly a Mary se střídavě probouzela a usínala. Plukovník zavolal do tábora psychologa Sydneyho Freemena, který za ní pravidelně chodil každý večer, hned po Margaret. Párkrát jsem nakoukl, co u Mary Margaret dělá. Seděla u Mary na posteli a česala jí její dlouhé vlasy.
Protože jsem je nechtěl rušit, vydal jsem se do jídelny na jeden příšerný hrnek kafe.

Vzal jsem si hrnek a napustil do něj tmavou tekutinu, kterou armáda vydávala za kávu. Urskl jsem první doušek a cítil jsem, jak se mi zuby snaží vyskočit z dásní.
Volnou rukou, ve které jsem zrovna nedržel hrnek kafe, jsem si poklepal na kaspu a uvědomil jsem si, že v ní mám dopis od svého táty. Vyndal jsem ho, rozložil a pustil se opět do čtení tátova dopisu.

Rosemary

Seděla jsem na posteli a nechala si Margaret, naší vrchní sestrou česat vlasy.

"Margaret?"
"Ano Mary?"
Trošku jsem se od ní odtáhla a zadívala se ji do obličeje.
"Co vlastně ty a Scaly?"
Jako pokaždé, když uslyšela jeho jméno, ústa se jí samy zvlnily do úsměvu.
"Je úžasný! Zamluvil nám hotel v Soulu na tři dny. Plukovník mi to schválil! Už jen pár dní, nemůžu se dočkat."
Usmála jsem se na ní.
"Jsem za tebe tak šťastná Margaret! Bylo na čase se posunout dál a na toho blbečka Penopscota zapomenout"
Chraplavě se nadechla.

"To máš pravdu, byla to chyba."
"To byla a teď už na to nemysli. Mysli na krásného a dokonalého Scalyho!" Zasmála jsem se, když mě zatahala za vlasy.
"A co ty a Hawkeye?"
Okamžitě jsem zvážněla.
"Já nevím, je to teď mezi námi takový zvláštní. Po tom co se stalo..." Odmlčela jsem se.

Pořád jsem se necítila na to, abych s někým probírala to, co se stalo, když jsem s otce Mulcahym byla na frontě. Vybavily se mi zatím tedy jen útržky, ale i tak si je chci nechat zatím pro sebe. Potřebuji si utřídit informace a trošku se z toho hrůzného zážitku vzpamatovat.
Z úvah mě vytrhlo zaťukání na dveře návštěvního stanu.

"Ano?" zvolala jsem.
Do dveří strčil hlavu Sydney.
"Sydney!" Vyjekla jsem a vběhla Sydneymu do již rozevřených rukou.
"Rosie!" Zasmál se a pevně mě objemul.
"Ehm.. mám nějakou práci na pooperačním" zaslechla jsem říct Margaret, než vyběhla z mého stanu.
Sydney mě v náručí držel dlouho. Jen jsme tak stali a objímali se, než promluvil.

"Rose, musíme si promluvit"
Zavrtěla jsem se mu v náručí.
"Nechci o tom mluvit Sydney, alespoň ne teď hned."
Kývl. "Jasně, chápu to"
Odtáhla jsem se od něj a chtěla jsem ustoupit k posteli, ale chytil mě za ruce.

"Mluvil jsem s plukovníkem Potterem. Pojď si se mnou vyjet k rybníku, přijdeš na jiný myšlenky."
"Já ti nevím Sydney."
"Ale já vím." Zasmál jsem.
"Zahodil jsem kvůli tobě partičku pokeru, tak ať to za to stojí."
Ušklíbla jsem se.
"Jsem lepší jak poker? Cítím se polichocena "

Vyšla jsem ze dveří stanu se Sydneyho rukou poleženou na rameni.
Vyhoupla jsem se do sedla Potterové Sophie a podala ruku Sydneymu, abych mu pomohla ke mě nahoru.
Sedl si za mě a chytil mě kopem pasu.
"Vzhůru do slunce západu." Zasmála jsem a pobídla koně do klusu.

***

"Myslím, že tady doleva" zabručel mi podrážděně Sydney za zády.
"Hele to už jsi říkal minimálně dvakrát"
"Sakra práce!" Ulevil si.
"Mám to brát tak, že nevíš, kde jsme?"
Mlčel.
"Sakra Sydney! Vždyť si říkal, že víš kde to je, že kolem toho místa jezdíš jeapem!"
Zatáhla jsem otěže doprava, abych nás otočila kolem dokola.
"Je ti ti něco povědomé?" Zeptala jsem se.
"Možná támhle okus dál."zkusil to.
"Tímhle stylem se brzo dostaneme do Severní Koree" smála jsem se.
Dloubl mě do žeber.
Pobídla jsem Sophii do klusu, ale i po pár metrech jsme si nepřišli nijak moudřejší.
"Proč já?!" Zanaříkala jsem. Nemůže být vem životě jednou něco normálně?
"Psst!" Zasyčel mi za zády Sydney.
Rozhlížela jsem se kolem sebe.
Co se sakra děje? Co Sydney slyší a já ne?
Před nás z křoví vystoupil korejec a namířil na nás zbraň.
No skvělý!
Sophii se vzepjala na zadní. Zapřela jsem se koleny a nakláněla se dozadu tak moc jak to šlo.
Sophie dopadla na kopyta a znovu se vzepjala.
"Prrd notak holka! Klid!" Mluvila jsem konejšivým tónem hlasu, ale uvnitř jsem se třásla strachy. Vlastně, nejen uvnitř. Rozklepaly se mi ruce při pohledu na Korejce jak zvedá zbraň k očím a míří naším směrem.
Se zatajeným dechem jsem pustila otěže ve chvíli, kdy se ozvala hlasitá rána...

______________________________________________________________________________Ahojky milé čtenářstvo,

Omlouvám se za zpoždění s novou částí, ale bylo toho tolik že nebylo pořádně kdy psát :D
Vdala jsem se a pořád mě drží ten opar nadšení, takže je možné, že se mi sem i něco z toho promítne, no uvidíme :) chtělo by to už nějakou žhavou scénku s těmi dvěma :3
Každopádně jak se Vám děj líbí? Mary má prostě kýbl smůly, někdy si říkám, že jsem na ní až moc krutá :D