Kapitan Hawkeye Pierce z Jednotky M*A*S*H 4077 & Já

X.

V noci mě něco vzbudilo, ale nemohla jsem identifikovat, co přesně to bylo.
Ucítila jsem ťukání na rameno. Otevřela jsem oči a stál tam jakýsi korejec i se Sedneym.

"Mary, myslím si, že se nám ten Korejec snaží pomoct."
Korejec kývl a vytáhl mě za ruku z postele.

Opatrně vykoukl ze stanu než vyšel ven a my za ním. Naznačil nám, ať si pospíšíme. Běželi jsme skrz celý tábor, než jsme se zastavili u jeapu.

"Vy hned odjet. Teď hned."

Stiskla jsem mu rameno.
"Děkujeme"

Kývl. "Vy jet pryč hned "

Nastoupili jsme se Sydneym do jeapu a vyjeli jsme na cestu do neznáma.

***

"Pálí mě oči Sydney, už dál nemůžu. Musím si odpočinout" zamumlala jsem ke svýmu společníkovi.

"Dobře, najdeme vhodné místo k zastavení a přespíme tu, alespoň než se rozední. Nezapomeň vzít lékařkou tašku."

Kývla jsem a společně se podpírajíc jsme se doploužili ke křoví, kde jsme si k sobě lehli a společně usnuli.

***

Ráno nás vzbudil výbuch granátu, až moc blízko k nám. Zjistili jsme, že jsme v palebné zóně.

Vyškrábali jsme se na nohy a společně utíkali skrz nějaký les.

"Sydney co budeme dělat? Máš plán?"

"Já?? Půjdeme vpřed a budeme doufat, že narazíme na někoho z našich."

"To je teda plán. Takhle nás brzo někdo sejme"

Pokrčil rameny.

"Aspoň bychom se do Mashe dostali dřív"

Zakroutila jsem hlavou.

"Ztratit se s psychologem fakt není moc výhra"

"Nemělas s tím souhlasit a teď k věci, proč jsem vlastně přijel."

"A co chceš ode mě slyšet? Běželi jsme s Mulcahym uprostřed střelby a bombardování s dětmi za zády, držela jsem jednu z dívek za ruku a po výbuchu jsem držela jen tu ruku, spokojenej?"vyjekla jsem frustrovaně a prohrábla si rukou vlasy

"Nadmíru."broukl.

"Prostě z toho mám teď noční můry, kde mě ta dívka pronásleduje. Snažím se před tím utéct, psychicky to nejde, tak zkouším fyzicky a pořád po mě všichni chtějí, abych o tom mluvila, ale já na to sakra chci zapomenout"

Otočila jsem se na něj, povytáhla si tašku výš na rameni a zastavila se.
Zamýšleně se na mě povídal.

"To dává smysl, ale nejdřív se z toho zkus vypovídat a pak zkus zapomenout. A se týče toho, co jsi zjistila na cestě s Mulcahym?"

"Zjistila jsem nebo spíš to, co si pamatuju je, že jsem major. Vždycky, když už si vzpomenu, tak mi ta myšlenka po chvíli jakoby vyklouzne."

"Tvůj mozek se snaží něco vytěsnit. Něco, co se v minulosti stalo a proto ses ocitla u Mashe. Zkoušela jsi první pomoc v první linii?"