Kapitan Hawkeye Pierce z Jednotky M*A*S*H 4077 & Já

III.

TŘETÍ ČÁST

Hawkeye
Držím její srdce v ruce a mačkám dle určitého intervalu. Rozhlidnu se po sále. Margaret pláče, otec Mulcahy stojí v rohu místnosti, ani se nehne, jakoby to, co se jí stalo, byla snad jeho vina. Později s ním o tom musím promluvit. Musím vědět, co se vlastně stalo. Keliová, kterou B.J. dost neobratně odstrčil stojí vedle Margaret úplně bílá. Plukovník stojí u dveří a mluví o něčem s Klingerem. O čem asi?
Otočím se zpátky na B.J. Má zavřené oči, v uších stetoskop a ten drží na jejím krku, druhou rukou dýchá k ní do úst pomocí masky, kterou stlačuje v určitém rytmu.
"Ještě adrenalin" zavelím. Margaret je hned u mě a dle mých instrukcí také koná.
Podívám se z B.J. na ní a vzpomenu si, jak jsem jí poprvé uviděl. Ležela tam v trávě, uprostřed minového pole. Seskočil jsem z jeepu a běžel k ní. Byla stočená do klubíčka, nohy tiskla k hrudi. Z posledních sil se na mě podívala, ale byl to ten pohled kdy se díváte, ale nevnímáte na co.
Další vzpomínka je na den, kdy jsem ji vzal na piknik. Půjčila si šaty od Klingera a šli jsme si sednout kus od tábora. Povídali jsme si a já před ni postavil proutěný košík s opečenou rybou, kterou nám chytil B.J. V druhé ruce jsem měl květiny, které mi ukázala Margaret. Kvetly za jejím stanem. Seděli jsme tam spolu až do slunce západu a opření o sebe jsme pozorovali, jak slunce zachází.
"Hawkey?? Hawkey!! Něco mám!!"
Křikne B.J. a vytrhne mě tak ze vzpomínek na jednu krásnou letní noc.
"Pulz je slabý, ale je tam!" Rozesměje se B.J. Všichni v místnosti začnou jásat. Na mě začíná padat únava a stres za posledních pár hodin. Jemně mačkám její srdce, dokud neucítím, že začlo samo tlouct. Zvládli jsme to. Žije! Opatrně vyndám ruku z jejího hrudníku a začnu sešívat jemnou kůži zpět, jak byla. Vytvářím tím jizvu, na kterou až se podívám, vzpomenu si na tento okamžik,jak málo stačilo k tomu,abych ji ztratil. Služba ji opatrně vynese na pooperační a dle Margaretin instrukcí kolem ní dají plentu. Shodím ze sebe veškeré krvavé věci a jdu si sednout vedle do místnosti. Začínám se víc cítit unavený. Chci si dát hlavu do dlaní, ale zarazí mě pohled na mé ruce. Jsou od její krve. Tak málo stačilo...
"Tak pojď synu, umyjeme tě" ozve se hlas ode dveří. Patří plukovníkovi. Pomocí B.J. mi pomůžou se umýt a B.J. mě odvede i přes moje protesty do bažiny. Donutí mě si lehnout a sám si lehce do své postele.
"Ničemu nepomůžeš, když za ní teď půjdeš. Víš to sám dobře. Odpočiň si, ráno moudřejší večera"
Kývnu, převalím se na bok a snažím se usnout, ale nedaří se. Pořád ji vidím celou od krve. Posadím se na posteli a zhluboka oddechuju. A dost! Musím ji vidět. Vstanu a vyběhnu z bažiny. Charles i B.J. tvrdě spí.
"Stát! Heslo!" ozve se hlas našeho úředníka.
"Klingere, nemám náladu se s tebou hádat o hesle" zabručím.
"Kapitáne? Co děláte tak pozdě v noci venku?" zajímá se.
"Nemůžu spát,dokud ji neuvidím" odvětím a pokračuju k pooperačnímu, Klinger se mě nepokouší zastavit.
Otevřu dveře, všude je ticho. Margaret sedí u stolu a zrovna něco píše do notesu. Když bouchnou dveře, Margaret vzhledne a zamíří ke mě. Oba dojdeme k její posteli.
"Jak je jí?" zeptám se naši vrchní sestry.
"Je stabilizovaná, zavedla jsem jednotku krve. Bude v pořádku" odpoví mi.
"Díky majore. Chvíli se tu u ní zdržím." Obejdu Margaret  a sednu si k mojí dívce na postel. Tak křehká, tak jemná a přece vběhla do toho pole, aby zachránila ty dvě korejské dívky. Otec Mulcahy mi to všechno povyprávěl, když mě B.J. táhnul do bažiny. Jak je statečná! Vezmu ji za ruku a instinktivně počítám pulz. Už je v normálu. Opravdu se uzdraví. Sleduju pohyby jejího těla, jak se nadechuje a vydechuje.
"Kapitáne" ozve se znovu Margaret. Ani jsem si ji nevšiml přicházet.
"Majore, chci u ní jen chvíli sedět a pozorovat jí."
"To už děláš více než hodinu, Hawkey." Odvětí. "Vrať se do bažiny a odpočiň si." Vezme mě jemně za ramena a tahá mě nahoru. Vstanu a znovu se na ní podívám, než vyjdu do teplé noci. Namísto do bažiny, mě kroky vedou do jejího stanu. Vejdu dovnitř a její vůně mě udeří do nosu. Voní jako vanilka. Dojdu k její posteli na níž si lehnu a přitáhnu si k obličeji její deku. S její vůní usínám únavou v jejím stanu.

Já
Neklidně se zavrtím a otevřu oči. Kde to jsem? Co se stalo? Rozhlidnu se kolem sebe. Jsem na pooperačním, to vím s jistotou. Několikrát jsem tu pomáhala Margaret s pacienty a prevlikat postele. Nadzvednu přikrývku a uvidím tlustý obvaz kolem mého hrudníku. Položím pokrývku zpátky na místo a přemýšlím co se stalo. Vzpomínám si na dvě korejské dívky uprostřed pole, jak pomoci klacků zkoumají pole. Když bude pole bez min, tak je dost dobré pro jejich vola. Když nějakou najdou a odpálí jí, většinou to nepřežijí, ale rodina je ochotná to riskovat. Pohnu nohou a zjistím, že je také obvazaná. Joo, šlápnout na minu mohlo ovšem dopadnout hůř. Vzpomenu si na Hawkeyho a na polibek, co jsem viděla u stanu. Musím s ním o tom mluvit. Pomalu si sednu na posteli. V ruce mám jehlu. Opatrně ji vytáhnu a položím na postel vedle mě. Pomalu vstanu a opatrně dojdu ven z pooperačního. Nikdo si mě ani nevšiml. Dojdu do stanu s nápisem 'SWAMP' - bažina a potichu otevřu dveře. Hawkeyho postel je prázdná, ale já jsem unavená na to, abych šla zpátky. Počkám tu na něj. Lehnu si k němu do postele a hned usnu.

Hawkeye
Vzbudim se a jako první mě napadne, jestli už je vzhůru. Vyběhnu z jejího stanu a srazím se s B.Jem. Tře si rameno, když na mě mluví.
"Hawkeye, hledal jsem tě snad všude. Je u nás ve stanu. V noci nějak proklouzla kolem hlídky a Margaret a šla k nám do bažiny. Pojď, mohla si potrhat stehy." zavelí B.J.,vezme mě za rukáv a táhne mě k nám do stanu.
Otevřu dveře akorát v moment, kdy se na mě zadívá.

Já
Slyším kroky a zvuk otevírajících dveří. Otočím se za hlukem a pohlédnu do očí překvapeného Hawkeyho.
"Hawkeye, já ... Hledala jsem tě, ale asi jsem tu musela usnout."
Pomalu ke mě dojde, sedne si na kraj postele a zadívá se na zem, jako by přemýšlel co má říct.
Charles a B.J. zatím mizí ze stanu, aby nám dopřáli chvíli o samotě.
Položím Hawkeymu ruku na rameno. Viditelně sebou trhne a nakonec se na mě podívá.
"Hrozně mě to mrzí, neměl jsem to dovolit. Nezlob se na mě. Požádal jsem plukovníka a Margaret o přeložení."
"Cože? Tebe?" nechápu ho.
"Nee, té sestry, jak jsme se ...ehm" zarazí se a  opět sklopí pohled k zemi.
Pohladím ho po tváři a donutím ho,aby se na mě podíval.
"Zapomeň na to Hawkeye" a přitáhnu si ho k sobě.
Překvapeně se nechá a políbí mě. Hladím ho po hrudníku. Odtáhne se ode mě s rukama na mých ramenou.
Podívá se na mě s výrazem profesionála.
"Odnesu se na pooperační, promluvíme si později. Potřebuješ hodně odpočívat."
"Hmm a co se nejdřív zastavit u mě ve stanu?" Zamrkám na něj z pod řas.
Nakloní hlavu mírně na stranu a ušklíbne se na mě.
"Nepokoušej mě, nebo tě tam opravdu vezmu a zapomenu, že jsi zraněná". Vezme mě do náručí a ramenem otevře dveře.
Líbám ho na krku a přemlouvám ho, ale jen drtí zuby o sebe a dál mě nese na pooperační.
Donese mě až k posteli, kam mě uloží.
Políbí mě se slovy; " Mám teď službu, ale budu tu každou chvíli, takže nikam neutikej" a mrkne na mě.
Výpláznu na něj jazyk.
Pohled mu zhrubne, v očích mu zajiskří a polkne.
Očividně má co dělat, aby se ovládl. Až mi bude líp, musím s tím jeho pevným sebeovládáním něco v soukromí udělat. Doufám, že to bude brzy, nemůžu se dočkat až ho přemluvím.

KONEC TŘETÍ ČÁSTI