Špetka Naděje - Společenstvo Prstenu

0.5

Byli na cestě k Dolům v Morii. Po tolika hodinách nepřetržité chůze si všichni přáli, aby si mohli někde odpočinout. Zbýval totiž ještě jeden celý a dlouhý den cesty a skoro celé Společenstvo již pociťovalo nezměrné vysílení. Stmívalo se, vzduch se pomalu ochlazoval a na jasné obloze se objevovaly první hvězdy. ,,Odpočineme si," pronesl nakonec Gandalf, čímž si získal obrovskou lásku od hobitů, jež už sotva pletli nohama. ,,Před námi je jeskyně," podotkl Boromir a poukázal hlavou na skalku před nimi, ve které byla velká proláklina. Vypadala útulně. Možná až příliš na to, aby to nebyla past. ,,Legolas, filya," otočila se Chantal na elfa po svém boku a ten jen bezeslov přikývl. Chápal co tím myslela. Nemohli se v jeskyni utábořit, pokud někdo nezkontroluje, jestli je to bezpečné a v tomto případě to byli právě oni dva. Pomalým krokem se vydal za plavovláskou, připraven kdykoliv tasit zbraň.

Na první pohled byla jeskyně prázdná. Špinavá země pokryta kupou spadaného listí a pár klacků, nic víc. Ani stopa po předchozích majitelích doupěte. ,,Je to bezpečné," usoudil Legolas po chvíli. Byl z cesty unavený a chtěl si co nejrychleji odpočinout. Možná proto nevěnoval přílišnou pozornost listí, které jasně naznačovalo, že se mýlí. Nakročil, aby se vydal vpřed, ale krok neudělal.  Zastavila jej ostrá čepel meče u jeho hrudníku. Ta mu bránila v jakémkoliv pohybu vpřed. ,,Hauta!" Sykla ostře plavovláska, když se na ni Legolas zmateně pootočil. Nerozuměl jejímu chování a jelikož ani on jí stále nevěřil, začínal z toho mít zvláštní pocit. ,,Nehýbej se!" Přikázala ostře Chantal a svraštila obočí. Když se ujistila, že ji elf poslechl, sklopila Ostarn z jeho hrudníku. Ublížit mu nebyl její záměr. Ba naopak. Hodlala zachránit jeho život.

Zmatený Legolas stále nečinně postával na místě a snažil se rozluštit o co se elfka snaží. Své plány mu odkryla rychle. Jen co našla to co hledala, hodila klacek přímo před něho, což způsobilo, že se narafičená síť, skrytá pod listím, zaklapla. Teď už tomu Legolas rozuměl. Kdyby byl býval udělal ještě jeden krok, houpal by se nyní místo klacku v pasti on. ,,Děkuji," řekl tiše a Chantal jen kývla. Legolas otevřel ústa, aby něco řekl, ale v ten moment jeho uši zachytily téměř neslyšitelný praskot větviček nedaleko za nimi. Okamžitě zbystřil a rychle se otočil na Chantal. Slyšela to taky. Oba se postavili čelem k východu z jeskyně a vyběhli ven na světlo, aby viděli na své společníky. Přímo k nic netušícímu Společenstvu se zezadu plížila dvojice zbloudilých skřetů, špinavé zahnuté čepele v rukou.

Celá skupina zaujatě naslouchala Gandalfovi, který jim cosi hlasitě vyprávěl, aby zabavil znavené hobity. Byli ke skurutům otočeni zády a bohužel pro ně, nevydali útočníci ani hlásku. Nedali o sobě vědět, což pro jejich plemeno nebylo vůbec zvykem. Normálně jdou skřeti slyšet na míle daleko. Elfové intuitivně sáhli po šípech v toulcích na svých zádech a bleskurychle napli tětivo svých luků. Nemuseli se ani domlouvat, kterého skřeta si kdo bere. Prostě to nějak věděli. A tak, dřív než stihl první skřet, jež se napřáhl svým mečem na nic netušícího Boromira, zaútočit, měl šíp od Legolase zabodlý přímo v srdci. Jeho mrtvé tělo, následováno jeho společníkem, kterému Chantal prozměnu prostřelila hlavu, spadlo s žuchnutím na tvrdou zem.

Ani se neobtěžovali s úklidem zbraní, rychle vyběhli z jeskyňky a během zamířili ke Společenstvu, které němě sledovalo mrtvá těla skurutů. ,,Všichni v pořádku?" Zeptala se Chantal ustaraně a pro jistotu se ještě jednou rozhlédla všude okolo, než nakonec uklidila své zbraně. ,,Ano, naštěstí," oddechl si Boromir. ,,Půjdeme raději jinam. Kdyby se tu rozhodli objevit další," rozhodl Aragorn a podíval se na Gandalfa, jež jen mlčky přikývl a narovnal si klobouk, který měl nakřivo. Rychle tak znovu sesbírali všechny své věci a byli nuceni putovat dál.