0.9

550 19 0
                                    

I došli až k okraji Lothlorienu, Zlatého hvozdu, ve kterém se všechno zelená. Zastavili se a upřeně na les hleděli. ,,Držte se všichni pohromadě," řekl Aragorn a vkročil dovnitř jako první. Boromir zpočátku protestoval, ale potom ho umlčel Legolas. ,,Ticho! Musíme se rychle dostat na druhý konec, nebo požádat elfy z Lorienu o pomoc dřív, než Chantal vykrvácí." Boromir se jen zamračil a šel taky.

Již byli uvnitř hvozdu a opatrně kráčeli v před. Chantal se pořád snažila neomdlýt, nahlas a ztěží dýchala a bořila hlavu do Legolasovy hrudi. Gimli, který kráčel vzadu společně s hobity, držel svou sekeru, jakoby ho měl každou chvíli někdo napadnout. Obrátil se k pulčíkům a svraštil obočí.

,,Držte se pohromadě, v tomhle lese prý žije elfská čarodějka. Kouzelnice se strašnou mocí. Kdo se na ni koukne, propadne kouzlu a navždy zmizí. Ale je tu trpaslík, kterého nepolapí tak snadno, má oči jako jestřáb a uši jako rys."

Jen co to dořekl, uviděl těsně u svého hrdla ostří šípu, podíval se vedle sebe, spatřil elfy. Byli to elfové z Lothlorienu a mířili na ně svými luky. Legolas je ostražitě sledoval, ale kvůli Chantal nemohl tasit své zbraně. Náhle se vedle trpaslíka Gimliho objevil Haldir, jeden z mála elfů, kteří umí lidskou řečí. Přejel všechny přísným pohledem.

Ale když se podíval na Chantal, zastavil se a usmál se na ni. Legolas přimhouřil oči a probodl Haldira pohledem. Elf z Lorienu k němu zvedl pohled, zvážněl a přetočil zrak k trpaslíkovi. ,,A dýchá tak nahlas, že bychom ho mohli zastřelit po tmě," řekl a Gimli se zamračil.

Jen co k uším Chantal dolehl jeho hlas, trhla sebou a pomalu otevřela oči. Haldir se na ni znovu podíval a usmál se. ,,Legolasi, kde? Kde to jsme?" Zašeptala fialovláska zmateně a zamžourala do prostoru kolem sebe. ,,Jste v Lothlorienu, v království paní Galadriel," odvětil Haldir a jeho úsměv se ještě víc rozšířil. Chantal zaostřila a jakmile elfa poznala, její rty se rozlily do jemného úsměvu. Jejím tělem však okamžitě projela vlna palčivé bolesti, jež ji donutila zatnout zuby.

Zabořila hlavu do Legolasovy hrudi a slabě zasténala. Haldir svraštil obočí a zatvářil se starostlivě. Jakoby se snad o elfici bál. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale dřív než stihl cokoli říct, přišel k němu Aragorn a začal s ním rozmlouvat elfskou řečí.

Zdálo se, že mu vysvětluje odkud a kam jdou. ,,Aragorne, není tu bezpečno, musíme zpátky," pravil Gimli a zamračil se. ,,Vstoupili jste do říše paní lesa, nelze jít zpět," odvětil Haldir a zadíval se na něho, ale potom se zase věnoval Aragornovi, bylo však vidět, jak občas hodil očkem po Chantal, která zrovna zatínala zuby a snažila se nepustit z očí jedinou slzu. Když Chodec domluvil, stočil elf svůj pohled k Frodovi.

,,Pojďte, čeká vás," pravil a otočil se. Společenstvo se vydalo za ním. Chantal se začala znovu potit na čele a její zesláblé tělo se třáslo. Byla viditelně bledší než normálně. ,,Vydrž, Chantal, pomohou ti," zašeptal jemně Legolas a mírně se pousmál.

Došli až k velkému stromu, který měl velice tlustý kmen. Bylo kolem něho obestavěné zajímavě stočené schodiště. Stanuli na menší plošině, zdálo se, že Haldir nelhal. Před nimi byli opravdu pan a paní Lothlorienu. Chantal sebou prudce trhla a její ruka pevně sevřela Legolasův plášť. ,,Devět společníků, ale z Roklinky jich vyšlo deset. Povězte, kde je Gandalf šedý? Velmi s ním toužím promluvit," pravil Celeborn a zvedl jedno obočí.

Rozhostilo se ticho, nikdo ze Společenstva o tom nechtěl mluvit, byli by jen více smutní. Ticho prolomila až paní Galadriel. ,,Padl do stínu," pravila. Nikdo nic neřekl, neodsouhlasil, nepověděl. Paní Lórienu si všechny přeměřila pohledem a potom pokračovala. ,,Osud výpravy stojí na ostří nože. Jen maličko zbloudíte a ztroskotá, ke zhoubě všech," znovu je všechny přeměřila pohledem. Zastavila se na Chantal a svraštila obočí. Fialové vlasy jí na okamžik na místech zčernaly. Galadriel přimhouřila oči, ale po chvíli to vzdala a přesunula se k jiným členům výpravy. Její hlava se jemně zatočila. Chantal prudce dýchala. Pramínek za jejím levým uchem přitom pomalu bělal.

Špetka Naděje - Společenstvo PrstenuKde žijí příběhy. Začni objevovat