Špetka Naděje - Společenstvo Prstenu

1.3

Naštěstí pro společníky byla u cílové břízky i pěkná mítinka, u které byl snížený břeh, takže k němu mohl Boromir bez obtíží doplavat i s loďkou a přirazit ji k němu. Potom s pomocí dvou hobitů plavidlo opatrně obrátili. Tím však v lodi zůstalo několik litrů říční vody a oni tak museli začít vylévat. Trvalo jim to pěknou chvilku, ale nakonec bylo hotovo. Samozřejmě, že v ní nějaká ta voda zůstala, ale o tu už jim nešlo. Stejně by v lodi bylo mokro, kvůli zmáčeným zavazadlům, která do ní vrátili. A hlavně také kvůli ním samotným, jelikož uschnout opravdu nestihli. ,,Připraveni?" Ujistil se ještě raději Boromir a až po souhlasném přikývnutí obou hobitů loďku silou odstrčil od břehu a chopil se pádla. Měli jediné štěstí, že řeka byla klidná a jim tak nic neuplavalo. Jen jedno, Smíškovo zavazadlo, musela za nimi lovit Chantal, ale i to se k nim nakonec dostalo v pořádku.

A tak se plavili dál. Jakoby jim to v takovém počasí šlo samo. Teplé sluneční paprsky dopadaly na jejich tváře a příjemný větřík jim rozfoukával vlasy. Dokonce i samotná voda měla dostatečnou teplotu na to, aby se v ní dalo koupat. Ptáci vesele cvrlikali a navzájem se honili po modrém nebi skoro bez mráčku. Stromy spokojeně šuměly a vzduchem se nesla vůně lesa.

Pipin přestal pádlovat, uklidil pádlo do lodi a vyklonil se přes okraj loďky. Natáhl k vodě ruku, ale než se jí stihl dotknout, vyrušil ho Boromirův káravý hlas. ,,Co děláš? To ti snad jedno převrácení nestačilo?" Jako na povel se hobit okamžitě narovnal a s nevinným úsměvem se znovu chopil pádla, jakoby se nic nestalo.

Nepluli ani pár minut a další jobit se začal vyklánět ven z loďky. Jakoby snad pulčíky v řece cosi přitahovalo. Tentokrát to byl Frodo, kdo se vyklonil. Nebylo to však ze stejného důvodu, jako u Peregrina. Něco ve vodě, která v této pasáži byla velmi nízko a dalo se tak dohlédnout až na dno, spatřil. Cosi malého a lesklého. Čouhalo to z písku na dně řeky. ,,Počkat!" Vykřikl najednou. ,,Zastavte!"

Společníci ihned přestali pádlovat a jejich zraky spočinuli na hobitovi. Frodo polkl. ,,Něco jsem tam viděl, bylo to zapadlé v písku. Hned jsem zpět," vysvětlil v rychlosti a potom bez varování vyskočil z loďky přímo do teplé vody. Ani se neohlížel, jen soustředěně plaval k místu, kde věc předtím spatřil. ,,Frodo!" Vykřikla Chantal vyděšeně a rychle se otočila na trpaslíka, sedícího za ní.

,,Na! Podrž to!" Vtiskla mu do ruky své pádlo a ignorujíce Gimliho zmatený výraz bez váhání skočila do vody za Frodem. Hobit mezitím stihl doplavat až na místo, kam mířil. Chvíli sledoval dno řeky a nakonec se potopil a chmátnul po lesklém pokladu. Jenže jej cosi chytilo za prst dřív, než se stihl věci zmocnit. Bylo ti jako nějaké kleště. Hobit se samosebou pořádně vyděsil a začal sebou házet. Pro přihlížející to tak vypadalo, jakoby jej pod vodou napadlo nějaké monstrum. Chantal plavala rychle a poháněna strachem o pulčíka u něho byla hned.

,,Frodo," řekla tiše a s obavou v hlase jej chytila za boky, aby ho vytáhla nad hladinu. Pulčík se zhluboka nadechl a vykašlal vodu. Elfka se ustaraně zamračila a rychle si hobita přehodila na záda. ,,Drž se pevně," přikázala a jakmile cítila Frodův stisk a ujistila se, že jí nikde nespadne, doplavala s ním až ke břehu.

Tam pulčíka opatrně vyhodila na pevninu a ona sama vylezla hned za ním. Frodo se posadil hned, co se vzpamatoval a podíval se na svůj bolavý prst. Ihned pochopil, co jej pod vodou napadlo. Byl to rak. Obyčejný říční rak, kterému se líbil život v čiré a čiaté vodě. Frodo se jej pokusil setřást, jelikož už prst skoro necítil a viděl, že začíná modrat, ale zvíře se drželo pevně. Chantal se nad tím pohledem musela zasmát, stejnětak jako někteří členové Společenstva. Všichni měli starost, mysleli si, že Froda napadlo říční monstrum a on mezitím bojoval jen s rakem.