Špetka Naděje - Společenstvo Prstenu

1.4

,,Dali jste si načas," zamručel Gimli, když se elfové konečně nalodili. Narozdíl od zbytku, kteří alespoň mohli vést normální konverzaci, byl on nucen na Legolase s Chantal čekat u břehu sám. Byl proto docela znuděný. I když musel uznat, že scéna, kterou sledoval z povzdálí, byla celkem zajímavá, nerozuměl jedinému slovu, a proto byl ze všeho jen pořádně zmatený. Odpovědi se mu však nedostalo.

Legolas je rychle odstrčil pádlem od břehu a po pál záběrech stála jejich loďka opět po boku ostatních. ,,Kdo to byl?" Zeptal se Smíšek zaujatě hned, co dorazili. Už jej krapet nebavilo vše jen sledovat z povzdálí bez toho, aby slyšel jediné slovo. Předtím Frodo, teď Legolas s Chantal. Jen ho to dělalo více zvědavým. ,,Cassidy," odpověděla Chantal a na hobita se pousmála, ,,klisna od Ignis z Lothlórienu."

,,Jaktože ji znáte?" Zeptal se Pipin pohotově a přeměřil si elfku pohledem. Chantal si jen tiše povzdechla a narovnala se. Všechyn pohledy spočívaly na ní. Pověděla jim vše. Vše to, co si od ní předtím vyslechl Legolas. ,,Pocházíš z Lothlórienu?" Zeptal se jí Aragorn po chvíli, jelikož styl, kterým elfka o hvozdu mluvila vypovídal o tom, že se v něm cítí jako doma.

Chantal se pousmála a zakroutila hlavou v zápor. ,,Lothlórienu se stal mým domovem několik desítek let zpět," odvětila a zadívala se směrem, kterým zmizela Cassidy, ,,můj pravý domov zanikl a já se stala tulákem po Středozemi. Jen já a můj kůň, Kallika. Je ve stejném věku jako já." Poslední věta upoutala pozornost ostatních ještě více. Bylo totiž skoro nemožné, aby byl její kůň stejně starý jako Chantal. Musela už po světě chodit pěkných pár století a tak dlouho koně nežijí. ,,Furu," zamračil se Legolas a probodl elfčina záda pohledem. To, co říkala, nebylo možné.

Chantal cítila jeho pohled na svých zádech, otočit se však nehodlala. ,,Kallika je potomkem koně, kterého chovali králové a královny mého hvozdu," objasnila a očima těkala mezi zaujatými výrazy pulčíků, ,,bájný kůň ze země Neumírajících." To vyvolalo mezi společníky rozruch. ,,Furulyë, Chantal," ozval ze za ní znovu podezíravý tón Legolasova hlasu, ,,není to možné." To už elfce nedalo. Otočila se čelem k Legolasovi a zadívala se mu přímo do očí. ,,Avafurunyë," procedila skrz zuby a svraštila obočí. Nelhala, ne teď. A neměla ráda, když ji někdo obviňoval. Hlavně, když to dělala Legolas.

,,Ale jak ja to možné?" Ozval se hals zmateného pulčíka. To donutilo Chantal se otočit a přerušit intenzivní oční kontakt s Legolasem. ,,Myslel jsem, že ze země Neumírajících nevede cesta zpět," dodal Frodo ještě, hledíce přitom na elfku v loďce před sebou. Chantal se jemně pousmála. ,,Nevede cesta zpět, ne, není-li to vůle lidu," začala znovu vysvětlovat, ,,Kallika a její rodiče byli darem. Darem pro vznešený rod elfů z mého hvozdu." Stále jí nevěřil. Cítila to. Jeho pohled, nezměnil se. Nelíbilo se jí to, měla z toho špatný pocit. ,,Kallika je poslední svého druhu. Ostatní jsou po smrti."

Na chvíli zavládlo hrobové ticho. Společníci byli všichni zahloubaní ve vlastních myšlenkách, a proto nikdo nic neříkal. Nikomu nešlo do hlavy, jak se zrovna někdo jako Chantal mohl dostat k tak vzácnému koni. Jen pár z nich si ani nepřipouštělo, že by to vůbec mohla být pravda. A jedním z nich byl Legolas. Nevěřil jí, i když chtěl. Nedokázal uvěřit, že celý příběh o Kallice není jedna velká lež. Kůň ze země Neumírajících? Nemožné.

,,Tárë," ozval se znovu hlas Chantal, ,,můj domov zanikl. Stala jsem se tehdy tulákem na koni, roquennna rocco. Kallika urazila míle. Žádné jídlo, pití, jen hlad. Hlad a vysílení. Dny plynuly, ale cesta neubývala." Nikdo ani nedutal, jak všichni napínali uši, aby jim neuniklo jediné slovo, které vyšlo z elfčiných úst. Konečně měli tu šanci se o tajemné Chantal něco dozvědět a hodlali toho využít, jak nejlépe mohli.