Špetka Naděje - Společenstvo Prstenu

1.7

,,Blížíme se k sochám dávných králů Gondoru, nebo-li Argonathu!" Ozval se po dlouhé chvíli, kdy Společenatvo jen tiše pádlovalo, Aragornův hlas. Musel přitom dát na svá slova velký důraz, aby jej společníci vůbec slyšeli, jelikož jeho řeč zastíralo silné vření nedalekých vodopádů. Chodec mluvil pravdu. Za malou chvíli se před Společenstvem vynořil pohled, na který ještě dlouho nezapomenou. Mohutné sochy čítající několik desítek metrů do výšky s výhružně nataženými pažemi. ,,Je to výhrůžka nepřátelům Gondoru," objasnil Boromir s hrdým úsměvem, když viděl jak zmateně se někteří společníci tváří. Obzvláště hobiti, jež sochy sledovali se spadnutou bradou. Byly majestátní.

,,Aranítë," vydechla Chantal a pohledem přitom skenovala sochu starého krále. ,,Ano," usmál se Legolas sedící za ní, který přestal pádlovat jen kvůli výhledu, jež se jim otevřel. Boromir vypadal ze všech nejvíc zaujatě. ,,Vždy jsem si je přál vidět," pousmál se. O tomto pohledu snil už dlouho. Slýchával o sochách příběhy a legendy a nyní, když je konečně spatřil, pochopil, proč je lidé tak opěvují.

Neměli však času nazbyt a obdivovat sochy tak nebylo možné navěky. Jejich úkol nemohl čekat. Museli se proto znovu chopit pádel a vydat se dál. A i když cesta po vodě působila klidně, bylo tu pár věcí, které nejednomu členu výpravy způsobovaly obavy. K Chantaliným uším začínalo doléhat dunění vycházející z pravého břehu. A ne jen tak ledajaké. Silný dupot dopadajících nohou, který roztřásl zem tak, že k efce doléhaly vibrace, nemohl patřit nikomu jinému, než skřetům z Železného pasu.

Viděli je. Oba dva. I přes hustý porost stromů byli schopni rozeznat běžící siluety stvůr. ,,Chantal," zašeptal Legolas znepokojeně a probodl elfčina záda pohledem. Povšiml si, jak se barva jejích vlasů mění. Červenaly. Ale pouze lehce. ,,Istanyë, Legolas," promluvila po chvíli a zamračila se, ,,vidím je."

...

,,Brzy budeme u Rauroských vodopádů," pravil Aragorn a svraštil obočí, ,,prozatím se utáboříme na levém břehu." Věděl, že je potřeba se někde usadit, ale dělal si starosti. Přejeli část řeky, kde si ještě mohli připadat v bezpečí. V těchto končinách si už však nemohli být jisti ničím. Jejich cesta začínala společníkům znovu připomínat, kam se vlastně hodlají dostat. Mordor nebyl procházkou po růžovém poli.

Dopádlovali až ke břehu, přirazili lodě a výtáhli je na pevninu tak, aby jim neupluly. Aragorn s Boromirem obstarali suché dřevo z lesa a Chantal s ním rozdělala oheň. Všichni si okolo něho posedali na co mohli a byli rádi, že si ještě odpočinou. ,,Počkáme do setmění," prohlásil Aragorn, který posledních několik hodin rozmýšlel další kroky jejich výpravy, ,,míříme k Mordoru z jihu."

,,Ano? Prostě si jen tak najdeme cestu přes Emyn muil? Neprostupné bludiště skal, ostrých, jako břitva?" Zamračil se Gimli a založil si ruce na hrudi. Aragorn nic neodpověděl, jen si jej změřil podezíravým pohledem. Věděl o nebezpečích, která jih přechovával, ale neměli na vybranou. Navíc nebyl rád, že trpaslík zbytečně děsí hobity, kteří jej poslouchali s nastraženýma ušima. ,,A co potom?" Pokračoval Gimli, ignorujíce zděšené tváře půlčíků. ,,Je to ještě lepší. Hnilobný, smradlavý močál, kam jen oko vidí." Pipin, sedící hned vedle trpaslíka, se při představě širokých plání plných bažin jen nepříjemně ošil. Začínal znovu litovat, že kdy vykročil nohou z pohodlí svého domova v Kraji.

,,To je naše cesta," přikývl po chvíli tíživého ticha Aragorn, zvedl se a přešel k jedné z lodí, ze které vytáhl svá zavazadla. Gimli si dál bručel pod fousy, ale nahlas už si nepostěžoval. Toho, že je hraničář o samotě a mimo dosah využili Chantal s Legolasem. Museli mu říct o hrůzách, které na ně čekaly na protějším břehu. A i o těch, které na ně čekaly tady. ,,Pospěšme," pravil Legolas tichým hlasem, když dorazil až k hraničáři. Aragorn k němu zvedl pohled. Zakroutil však hlavou v zápor. ,,Ne," zadíval se na elfův starostlivý výraz, ,,skřeti hlídají pravý břeh."

,,Istalvë," prohlásila Chantal a založila si ruce na hrudi. Vypadala znepokojeně. ,,Pravý břeh mi starosti nedělá," zamračila se. Aragorn zmateně pozvedl jedno obočí a upřel pohled na elfku. Chantal kývla hlavou směrem k lesu, který je obklopoval ,,Tohle místo..." její hlas byl nejistý, ustaraný, ,,sina taurë." ,,Je plný rozpaků a zloby," doplnil ji Legolas a povzdechl si. Chantal souhlasně přikývla a změřila si Aragorna pohledem. Hraničář mlčel. Uvažoval. ,,Něco se blíží, Aragorne," dodal Legolas a položil muži ruku na rameno. Zadíval se mu do očí a čekal na odpověď. Aragorn si povzdechl. ,,Já vím," pravil po chvíli, ,,počkáme do setmění." Legolas otevřel pusu, aby zaprotestoval, ale zastavila jej Chantalina ruka na jeho zápěstí. Pomalu se na ni otočil a zadíval se na ni. Elfka jen zakroutila hlavou v zápor. Povzdechl si. Věděl, že nemá cenu protestovat.

,,Sérë, Legolas," promluvila k němu jemně Chantal a cítila, jak se uvolnil. Jen kývl na souhlas a sundal svou ruku z Aragornova ramene. Potom se otočil a vykročil za ostatními k ohni. Elfka se za ním ohlédla, ale dřív, než jej následovala ještě věnovala pohled hraničáři. Aragorn k ní zvedl hlavu. ,,Vezmeme si hlídku," pravila po chvíli, co jen nečinně sledovala hraničáře. Nic nenamítal. Jen tiše přikývl.

,,Legolas, termartyë," zavolala na elfa, který pomalu kráčel ke zbytku Společenstva. Ti se nyní věnovali přikádání dřeva do ohně, který z jakéhosi důvodu přestával hořet. Hned co k elfovi dolehl zvuk jejího hlasu, zastavil a otočil se směrem k ní. Chantal došla až k němu a postavila se přímo vedle něho. ,,Aistanyë," řekla tiše, tak, aby to slyšelo pouze jeho ucho, ,,mórë taurë, ulcallo ná harë." Legolas tiše přikývl a zamračil se. ,,Man merlyë cartyë?" Zeptal se a na Chantalině tváři se objevil jemný úsměv. ,,Půjdeme," řekla a podívala se mu do zvědavých očí, ,,v noci." Legolas nic nenamítl, neodmlouval. Souhlasil s ní. Nehodlal riskovat, že skřeti ublíží někomu z jejich společníků. ,,Je jich hodně," rty se mu rozlily do podlého úsměvu, když viděl jiskřičky v elfčiných očích. ,,Dobře pro nás," pousmála se a Legolas kývl. Hon na skřety, to nemohl odmítnout.

Víc už si neřekli, byli domluveni. Odpojí se od společníků, až bude ten správný čas. Budou hledat místo na přespání uvnitř lesa, to bude jejich šance. Opustit Společenstvo a zbavit se skřetů. Dřív, než ublíží někomu z jejich přátel. Jejich přesvědčení jen utvrdil hlasitý otřes země, jehož vibrace se donesly k jejich uším, jako posel špatných zpráv. Vrhli na sebe znepokojený pohled. ,,Jsou blízko," pravila Chantal tiše a svraštila obočí. Legolas přikývl. ,,Slyším je," povzdechl si. Bavili by se o problému dál, kdyby si nevšimli zděšeného pohledu jednoho z hobitů, ke kterým se jejich slova dostala. A oni nehodlali pulčíky děsit. Ne dokud to není potřeba. Proto se na elfa jen letmo usmála a raději už nic neříkala. Jen se posadili k ohni vedle ostatních a snažili se nevypadat ustaraně. Jejich plán byl však jasný. V noci půjdou.

***