Špetka Naděje - Společenstvo Prstenu

1.2

Další ráno, byl obzvlášť teplý den. Jakoby na světě neexistovalo zlo. Stačilo se však pouze podívat na jihozápad, kde se tyčil Mordor a hned jste poznali realitu.

Chantal pomalu vešla do jeskyně a rozhlédla se okolo. Kromě tří hobitů a Gimliho, už nikdo nespal. Aragorn, Boromir a Frodo seděli u plápolajícího ohně a domlouvali další kroky jejich cesty. ,,Dobré ráno," usmál se na ně Legolas, jakmile vešel dovnitř hned za elfkou, se kterou měl noční hlídku. Elfové nespí, a proto padla řada na ně, aby si jejich společníci mohli vklidu odpočinout. ,,Dobré ráno," oplatil mu pozdrav Frodo. ,,Jaká byla hlídka? Všude klid?" Zeptal se Aragorn a elfové oba jen souhlasně přikývli.

,,Noc byla klidná," přitakala Chantal a vydala se k ohni, u kterého seděli ostatní, aby se mohla usadit. Cestou omylem šlápla spícímu Gimlimu na vousy a naneštěstí ho tím za ně zatáhla. ,,Au!" Vyjekl trpaslík hlasitě a prudce otevřel oči. Už tedy spali jen tři hobiti.

,,Na vousy ne!" Zaúpěl, zvedl se do sedu a začal si svůj plnouvous masírovat. Chantal jen zvedla ruce nad hlavu v obraném gestu a ušklíbla se. Frodo a Legolas se začali smát při pohledu na rozespalého Gimliho a po chvilce se k nim přidali i Aragorn s Boromirem. Bohužel, Gimli svým vřeštěním vzbudil Pipina, Smíška a Sama, kteří doteď spali jako zabití. ,,Co se to-" Zamumlal Sam a promnul si zmateně oči.

,,Promiň, Gimli," omlouvala se Chantal stále, ale v jejím hlase byl pořád slyšet smích a krapet ironie. Trpaslík na ní uraženě hleděl a dopáleně si cosi mumlal pod vousy. Elfka proto začala pomalu couvat,  aby se uchránila před jeho vztekem. Na tváři se jí  přitom vyjímal ten nejnevinnější úsměv, který dokázala vytvořit. Bohužel pro ni jí podklouzla noha na Pipinově pokrývce a ona tak ztratila rovnováhu. Zavrávolala a s tlumeným výkřikem letěla k zemi. Naštěstí ji v poslední chvíli zachytil Legolas, který se jako jediný rychle vzpamatoval a byl nejpohotovější.

Chvilku na sebe bezeslova hleděli, obličeje nezvykle blízko u sebe. Někdo by možná řekl, že se červenali, ale oba elfové by to jistě přisuzovali odrazu světla s ohně v jeskyni. ,,Tak hele vy hrdličky," protrhl ticho pořád ještě dopálený Gimli, který si nemohl nechat ujít moment, kdy si z elfů mohl trošku utahovat. Po chvíli se zeširoka usmál, slavnostně pozvedl ukazováček a pronesl: ,,Navrhuji! Dál si něco k snědku." Chantal a Legolas se od sebe okamžitě odtáhli, narovnali se a poodstoupili od sebe o krok. Oba zčervenali, ale snažili se dělat jakoby nic. Hlavně před trpaslíkem, který by jim to připomínal do konce jejich života.

Zdálo se, že Chantaliny oči a vlasy na malý moment trochu zrůžověly. I tak si toho stihl všimnout jeden z hobitů. Frodo, kterému něco takového nemohlo uniknout. ,,Hanta," špitla Chantal tiše poděkování směrem k elfovi a snažila se zastavil červenání svých lící. Legolas jen kývl a nic neřekl. Ještě nějakou dobu tak trapně postávali, dokud Pipin nechytil Chantal za plášť a nestáhl ji dolu, aby se k nim usadila k ohni. A kdo jiný mohl sedět vedle ní, než Legolas.

,,Souhlasím s Gimlim. Mám hlad jako vrrk," řekl Peregrin, protáhl se a podíval se na Chantal sedící vedle něho, jakoby snad čekal na souhlas. Froda se stále poťouchle usmíval, protože si všiml toho, co neviděli ostatní. Měl v plánu o tom Chantal dát později vědět. Ale jen jí, Legolas na to bude muset přijít sám. Potom si k nim přisedl i trpaslík, a zbylí dva hobiti. ,,Dobře tedy," prohlásil Aragorn a usmál se ,,ale jen trochu. Musí nám zbýt na cestu a nemáme zase tak moc času." Sam se jako obvykle ujal vaření a dokonce nechal i elfku Chantal, aby mu s tím pomohla.

Po nějaké té chvilce, kdy bojovali s chutí, měli jídlo hotové. Chantal dokonce vytáhla ze své torny i jakousi krabičku s bylinami, kterou dostala od elfů z Lorienu. Tedy, alespoň to jim řekla. Kdo ví, kde ji vlastně vzala. Nalili polévku do mističek a podali je i ostatním. ,,Teda, je to moc dobré," pochválil je Smíšek a znovu upil ze své misky.