Špetka Naděje - Společenstvo Prstenu

1.0

Frodo pomalu otevřel oči, něco ho vzbudilo, ale nebyl schopen odhadnout co. Uviděl kousek krásných bílých šatů, které pomalu mizeli z jeho dohledu. A protože to byl velmi zvědavý hobit, rozhodl se, že to půjde prozkoumat. Oblékl se do čistých šatů a pomalu vykročil. Byla to jakási žena, s plavými vlasy, dlouhými asi tak po pas a oblečena byla v bílých a přenádherných šatech. Frodo se pomalu vydal za ní. Sešel po velkých a tlustých kořenech do prohloubeniny, kam šla ona záhadná osoba a nestačil se divit.

Na udusané hlíně stál kamenný podstavec, na kterém byla položená jakási pozoruhodná miska. Galadriel, která byla tou záhadnou ženou, přešla ke stolku z kamene a vzala do ruky džbán. Pomalými kroky přešla k nádrži s vodou, napustila ji do něho a když byl džbán plný, pomalu se otočila na hobita a s kamenou tváří se ho zeptala: ,,Podíváš se do zrcadla?"

,,Co v něm uvidím?" Otázal se Frodo, který těmto čarovným elfským věcem ještě moc nedůvěřoval. Galadriel se slabě usmála a přešla k podstavci. ,,To neví ani ti nejmoudřejší," pravila, nespouštěla z hobita zrak a opatrně nalila vodu ze džbánu do mísy na podstavci tak, aby se ani kapka nevylila. ,,Zrcadlo ukazuje mnohé věci."

Frodo hleděl na tekutinu, která se přelívala do lesklé mísy a čeřila tak hladinu vody, která tam již byla. ,,Ty jež byly, ty jež jsou a některé," pravila Galadriel, dolila všechnu zbylou vodu, až do poslední kapičky a znovu uchopila džbán pevně do obou rukou, ,,které se ještě nestaly."

Frodo trochu nejistě polkl a pomalými kroky přešel blíž ke zmiňovanému zrcadlu. Podíval se dovnitř, na zčeřenou vodní hladinu. První viděl pouze svůj odraz, ale ten se po chvilce zmlžil a místo něj, se na hladině vyrýsovala Legolasova tvář a o chvilku později, se vedle něj objevila dokonce i Chantal. Mračili se a v očích se jim zrcadlil strach a obavy.

Ale ani princ Temného hvozdu, syn krále Thranduila a následník Temnohvozdského trůnu a záhadná bojovnice ze Středozemě, tam nevydrželi dloho.
  Hladina vody se znovu zčeřila a obraz se zmlžil. Místo ustaraného Legolase a zamračené Chantal, se tam nyní objevil obraz Smíška s Pipinem, kteří se tvářili více než vyděšeně.

Potom je nahradil ustaraný Sam a chvilku po něm, přišel i samotný obraz Kraje. Zelené louky a kopce, veselé obličeje hobitů a modré nebe, téměř bez mráčku.
  Náhle se vše změnilo v oheň. Stromy, obydlí a tráva, to vše pohltily plameny, které šlehaly vysoko k neby. Celý Kraj hořel, všechno...

Skřeti obsadili tehdejší krásnou krajinu a zabíjeli každého, kdo odporoval. Zajali všechny mladé hobity a vedli je pryč z Kraje, do Železného pasu, za svým pánem Sarumanem. Frodo se zdrceně díval do zrcadla a ztěžka oddechoval, v některých hobitech poznal své přátele a dokonce i Sama, Pipa a Smíška.

Galadriel pomalu zavřela oči a vlezla pulčíkovi do zmatené hlavy. Viděla vše, to zlé, i to dobré, vše, co spatřil on.
V zrcadle se mezitím objevil zástup hobitů, špinavých od kouře a dýmu a zmožených žalem a bolestí. Na špinavých nohou a na rukách měli kovová pouta se řetězy. Skřeti je velekli kdo ví kam, ale Frodo se dovtípil, že do Železného pasu.

Kraj už nebyl v plamenech, ale všude byl jen popel a na prach spálená zeleň. To vše se ale znovu změnilo. Všude byly plameny, ze kterých se vyrýsovalo velké, ohnivé oko. V Sauronovo oko. Frodovi vyklouzl prsten moci z košile a nebezpečně se blížil k obrazu v zrcadle. Už byl skoro u něj, ale hobit se od něj naštěstí včas odtrhl. Díky jeho zbrklému pohybu, neudržel rovnováhu a spadl rovnou na zadek.