Mise Orpheus

Co se to děje?

 „Tak jo," oznámil Kells. „Nejdřív to jdeme obhlídnout. Já půjdu se Scottem a Woods půjde s Joshem. Sejdeme se na druhé straně. My to vezmeme doprava, kolem solárních panelů a vy toudruhou stranou. Jo a nepřerušujte rádiový kontakt, kdyby se cokoliv stalo." Bylo logické, že se chtěl Kells rozdělit už teď, protože soustava solárních panelů zabírala rozlehlou plochu.

Woods pobídl Joshe: „Tak pojď, zelenáči. A nezapomeň si ten svůj foťáček na helmě," uchechtl se. Vydali se tedy doleva, směrem roverové stanici.

„Už se těším, až budu moct postřílet nějaký ty emzáky," řekl Woods. Po chvíli se mu dostalo odpovědi.

„Rád bych ti připomněl, že tvoje zbraň je vybavena detektorem střelby, takže pokud něco uděláš, tak o tom všichni budeme vědět." prohlásil Scott kousavě.  Joshovi zapípal skafandr. Podíval se na svůj displej umístěný na zápěstí, kde stálo:

ŽÁDOST O SOUKROMÝ KOMUNIKAČNÍ KANÁL /OD: USER-14/.

Proč chce Woods mluvit v soukromí? proběhlo Joshovi hlavou. Bylo mu to divné. I přesto žádost potvrdil a počkal, co mu Woods chce sdělit.

„Jako hele, doktůrek mi normálně nevadí, ale má minimální smysl pro humor. Jsem rád, že alespoň ty jsi normální."

Pane jo. Ten ho ale fakt nemá rád, Napadlo Joshe.

Teď už byli velice blízko nabíjecí stanice. Pozvolně stoupali po svahu kráteru. Jakmile byli nahoře, ocitli se na hladké kruhové ploše, která měla poloměr zhruba padesát metrů. Josh si všiml, že Woods má v ruce připravenou zbraň. Byli skoro už u parkovacího místa pro rovery, když Woods zakřičel: „Joshi, na zem, hned!"

Josh měl srdce až v krku, ale poslechl. Přikrčil se za metrový kontejner, který měl blízko. 

Mezitím Kells vydal rozkaz. „V žádném případě nestřílej, slyšíš mě? Nestřílej!"

Woods postupoval se samopalem v ruce, připraveným kdykoliv vystřelit. Šel směrem k roveru začal ho obcházet. U zadní části roveru se zastavil.

„Je to dobrý, můžeš jít sem."

Josh se tedy zvedl a vyšel zpoza bílého kontejneru. Kells se mezitím domáhal odpovědi. Woods mlčel. Josh přišel blíž a zastavil se. Když si uvědomil, co vidí před sebou, potřeboval si ulevit. „No do prdele."

Oba dva stáli nad tělem jednoho z kolonistů oblečeného ve skafandru pro krátkodobý pohyb na povrchu. Skafandr měl na sobě číslo patnáct, vyvedené modrou barvou. Měsíční kolonie byla domovem pro dvacet čtyři osob, a tento muž byl jedním z nich. Co ovšem bylo opravdu znepokojující, byla díra v helmě skafandru, která pokračovala dírou v jeho hlavě. To, co bylo ještě více šokující, byla zbraň, která mu ležela v klíně.

„Ta je ruská, tu poznám," prořízl mlčení Woods. „A sakra hodně mě zajímá, kde se tady vzala."

Joshovi bylo úplně jedno, čí je to zbraň. Pohled na nehybnou postavu s ním opravdu otřásl.

Woods mezitím přešel k postavě a zvedl pistoli, kterou měl muž v klíně.

„Co to děláš?" nechápal Josh.

Woods neodpověděl. Místo toho vyndal zásobník. „Je prázdný," poznamenal, a odhodil ho i s pistolí zpátky na zem. Díky šestinové gravitaci se oba předměty odrazily, ale po chvíli už jen nehybně ležely. Nehybně jako ten chlap, napadlo Joshe.

„Pojď, jdeme," řekl po chvíli Woods. Toho pohled na mrtvého muže nerozházel.

Než odešli, tak mu Josh ještě stáhl pozlacený visor na helmě, aby nebylo vidět na mužský obličej. Bylo to podobné, jako kdyby mu zavřel víčka.

„Dobrý?" zeptal se Woods. Josh neodpověděl.

„Woodsi, co se tam teda stalo? Koho jste našli?" domáhal se odpovědí Kells.

„Na místě pro rovery se nachází tělo muže, podle jmenovky je to Jim Garvey," odpověděl bývalý mariňák. „Patrně se zastřelil starou sovětskou pistolí. Netuším jak dlouho tam takhle je. Teď se jdeme podívat ke komoře u roverů, sejdeme se u nákladních přechodových vrat."

Oba dva prošli kolem zaparkovaného roveru a směřovali ke vstupu do přechodové komory. Ve dveřích bylo malé kruhové okno, kterým se dalo podívat dovnitř. Woods tam nahlédl.

„Tady si z nás někdo dělá prdel," řekl.

Josh se chtěl také podívat, a Woods se posunul od dveří, aby mu to umožnil. Nahlédl dovnitř a spatřil to, co jeho kolegu tolik naštvalo. Vnitřní dveře přechodové komory byly otevřené, což znamenalo, že ty vnější se nedaly otevřít. Proto se nemohli dostat dovnitř.

„Myslím si, že tohle někdo udělal úmyslně, protože běžnou povinností je udržovat oboje dveře zavřené, aby se nestalo přesně tohle," řekl Josh.

„No, to mi povídej," zabručel Woods. „Pojď, jdeme dál, už mě to fakt nebaví."

Začali obcházet budovu. Netrvalo to ani dvě minuty a už stáli před mohutnými vraty nákladní přechodové komory. Tam také čekali na druhou polovinu týmu. Josh si mezitím prohlížel okolí. Přibližně tři sta metrů od nich bylo zaparkované měsíční plavidlo, určené pro průzkum Měsíce v okruhu desítek, někdy i stovek kilometrů od základny. Loď, zvaná Transportér, byla schopná pojmout šest osob i s roverem. Zadní vrata pro rover byla zatažená, takže se nedalo určit, zdali se jeden rover nachází uvnitř, nebo ne. Josh si celý stroj nějakou chvíli prohlížel.

„Tak, jsme na místě Kellsi. Čekáme na vás," oznámil Woods.

„Rozumím," odpověděl. „Právě jsme dokončili ohlídku stanice pro zpracovávání regolitu,  sběrači pořád pokračují v činnosti. Ať se tady stalo, co chtělo, elektřiny mají dost."

Josh přestal zírat na transportér a obrátil svůj pohled na opačnou stranu základny, kde se měla objevit dvojice astronautů. Zanedlouho je zahlédl, jak poskakují směrem k nim.

„Tak fajn," řekl Kells. „Jsme tady, vše vypadá v pořádku."

Až na toho mrtvého chlápka, proběhlo Joshovi hlavou.

„Nebudeme tady ztrácet čas, takže jdeme," zavelel Kells.

„Veliteli, dovolím si podotknout," začal Scott, „že všechny vstupy byly zamčené, a nedaly se otevřít."

Woods se přidal: „Vstup u roverů taky nešlo otevřít, někdo to uzamkl zevnitř."

„Dobrá, nebudeme se ukvapovat, jo? Zkusíme tenhle vchod a teprve potom budeme případně něco řešit. Takže pohyb," ukončil rozmluvu Kells.

Přešli k obřím vratům. Napravo bylo tlačítko o velikosti lidské dlaně a Kells ho stisknul. Objevilo se červené světlo, a dveře se ani nehnuly.

„Kurva!" zaklel.

Na vratech byly ještě dvě páky, jedna na levé a jedna na pravé straně. Kells poručil Woodsovi, aby k jedné přišel a on sám vzal za druhou. Pokusili se jimi otočit, ale ani tam neuspěli.

„A do prdele už! Co se tady kurva děje?!" zanadával si Kells.

Joshovi přišlo, že velitel za chvíli vybuchne.

„Josephe," oslovil velitele Scott. „Nemůžeme ztrácet hlavu, musíme na něco přijít."

Josh přemýšlel ze všech sil. Mohla to být sabotáž? Tohle přece není v žádném z protokolů stanice, aby se všechny vchody uzamkly. Josh se teď plně soustředil na problém. Jediné místo,kde by mohli získat odpovědi, bylo...