Mise Orpheus

Znepokojení

Poté, co video viděli také, si oba vyměnili zmatené pohledy. Josh ani neočekával jinou reakci.

„Rudá základna? Na Měsíci?" řekl Woods. „To je sakra podezřelý. Bůh ví, co tam uvnitř našli. Tohle je veškerej záznam, jakej tu je?" zeptal se Joshe.

„No, možná tady budou i nějaký fotky, podívám se," odpověděl Josh. Po chvíli procházení různých složek našel několik desítek snímku z fotoaparátu skafandru.

„Tak se jdeme podívat," oznámil Woods. Josh zobrazil první fotografii. Ukazovala starý, válcovitý prostor s dveřmi. Dost možná šlo o přechodovou komoru.

„Dál," řekl Woods.

 Josh tedy přeskočil na další obrázek. Na tom byla místnost s několika skafandry a lavicemi. Woods ho zase vyzval, ať přeskočí. Takhle to udělal několikrát, než ho zarazil u šesté fotografie. Na té byly bílé dveře s nápisem v azbuce a výstražnými cedulemi. Joshovi přišlo divné, proč Woodse zajímá zrovna tohle, ale pak něčeho všimnul. Nahnul se blíž k monitoru. Na spodní části dveří byly hluboké rýhy a stopy krve. Naskočila mu husí kůže. Krev vypadala staře, byla ovšem pořád dobře viditelná. Woods beze slov přeskočil na další obrázek, na kterém byla nějaká laboratoř. Stál tam veliký stůl, a na něm bylo poházené různé náčiní, mikroskopy a papíry. U stolu bylo i několik židlí. Woods rychle projel několik dalších obrázků a zastavil se u jednoho obzvlášť drastického. Tentokrát se jednalo o velikou halu, která byla plná klecí, ve kterých bylo něco, co připomínalo lidská těla. Některá byla opravdu znetvořená, až se z toho Joshovi udělalo špatně. Jeho pohled zůstal viset na těle, které bylo vyfoceno z blízkosti. Bylo vyhublé a potřísněné zaschlou krví. Josh nemohl odvrátit zrak od místa, kde kdysi bývaly dvě oči. Nyní tam místo nich zbyly jen prázdné důlky. Joshovi bilo srdce neskutečně rychle, bylo mu špatně a cítil velikou úzkost. Ten otřesný pohled se mu doslova vryl do paměti.

„Woodsi, vypni to." poručil Scott. 

Woods přepnul na jinou fotografii. Josh už se nechtěl dívat. Bylo mu na nic. Úplně přestal vnímat své okolí a jen seděl a zíral na přístrojovou desku. Teprve až s ním Woods zatřásl, tak začal reagovat.

„Co?" řekl prostě.

„Tohle." Odpověděl mu s posunkem na obrazovku. „Co to je za věc?" zeptal se ho. Josh se podíval se na monitor. Jeden z astronautů držel v ruce několik lahviček průzračné tekutiny. Druhý astronaut, v pozadí fotografie, držel matný válcovitý předmět.

„Řekl bych, že ty zkumavky dali do toho přepravního kontejneru, který drží ten kosmonaut."

„Jo," řekl Woods. „To mě taky napadlo. Nevíš náhodou co to je, Scotte?"

Scott už nějakou dobu zkoumal fotografii, ale zavrtěl hlavou.

„Nevím, možná to nějak souvisí se stavem těch lidí, které jsme předtím viděli." 

Woods přikývl hlavou. „To jsem si taky říkal. Sověti se chovali jako hovada vždycky, takže jestli je tady vyvíjeli nějakou biologickou zbraň nebo co, tak si vybrali hodně příhodný místo. Jenom doufám, že ti astronauti tu věc nepřitáhli sem... ať už to je co chce." dokončil myšlenku. Poté ještě obrátil svojí pozornost ke zbývajícím fotografiím. Zastavil se až u té poslední, kde byl vyobrazen vnitřek místnosti, který byl plný zbraní. Ty ovšem nebyly srovnané, ale poházené po zemi. Josh odhadl, že je jich tam tak polovina chybí, protože jejich počet neodpovídal množství stojanů, ve kterých měly zbraně být uloženy. Woodse fotografie evidentně zneklidnila více, než myšlenka toho, že se zde nachází nějaká biologická zbraň. „Fakt se mi nelíbí představa, že tu může někdo běhat se samopalem v ruce."

Josh pořád viděl onu strašlivou scénu, jako by měl tu fotografii před sebou. Snažil se nějak zaměstnat, aby na ni nemyslel. Přepnul monitor zpět na umělý horizont, a přitom pohledem zavadil o jeden z menších čtvercových displejů, který ukazoval pohled kamery z nákladního prostoru Transportéru. Najednou se zarazil. „Hele," upozornil ostatní. „Když jsme sem přicházeli, tak byly vrata pro rover zavřený, ne?"

„No, ano, to byly," odpověděl Scott. „Proč se ptáš?" 

Josh místo odpovědi ukázal na malý monitor. Scott s Woodsem si ho prohlédli.

„Co to-" stačil říct Scott, než mu Woods skočil do řeči.

„Kellsi, slyšíš mě? Haló, Kellsi, jsi tam?" zopakoval Woods. Jako jediný si nechal na hlavě headsetovou čapku, a tak mohl komunikovat s velitelem. Ještě jednou pohlédl na monitor a pak jim řekl: „Zvedněte se, odcházíme. A to hned teď!" zvýšil na ně hlas. Zatímco se oba zvedali ze sedadel, celí zmatení, Woodsovi se nějakým zázrakem objevil v ruce jeho samopal, a už odcházel směrem k žebříku vedoucímu k přechodové komoře. Chytil se za horní příčku a seskočil dolů. Josh se Scottem mu byli, v patách, ale Scott se pořád dožadoval odpovědí.

„Co se to děje Woodsi? Co má znamenat tenhle panický útěk?" Woods mu ovšem neodpovídal,  a na místo toho si začal navlékat kalhoty skafandru. Všichni se oblékli opravdu rychle. Za necelé dvě minuty už stáli v přechodové komoře. Woods zavřel a zajistil dveře. Nakonec zatáhl za páku pro vypuštění tlaku.