Mise Orpheus

Konspirace

Scott vycítil, že teď má příležitost. „Tak. Můžeš nám už konečně vysvětlit, co to má znamenat?"

Woods se nadechnul. „Dobře. Mám určitý podezření, že ti kosmonauti, co byli na tý základně, měli nějaký pověření, aby dovezli tu věc na Zem. Takže něco udělají na základně, vyšlou signál a pak přestanou odpovídat. Tím si zavolají záchranou raketu a odletí si na Zemi, a přistanou si někde v Kazachstánu, kde si je soudruzi vyzvednou. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale všichni ti, co byli vidět na fotkách, tak mají ruskou vlajku na skafandru. Do toho nám zmizel velitel, kterýho buď zajali, nebo je celou dobu s nima. Navíc ta výprava k tomu kráteru je vedená jako anomálie, ne objevení Sovětské základny. K tomu Rusové jsou oslabení, jako nebyli nikdy předtím. Po tý ekonomické krizi se z toho sotva vyhrabali a nikdo jim moc nechce pomoct, takže tohle je příhodná doba, aby si vyzvedli svojí zbraň vytvořenou před bůhví kolika lety, k níž, předpokládám, jako jediní mají lék, a začali s ní vyhrožovat, nebo se mstít nebo něco. Tohle všechno nemůže být náhoda. Prostě, musíme se nějak dostat dovnitř, do základny a zkusit je zastavit, protože se s tou věcí nesmějí dostat odsud pryč, a to za žádnou cenu," dokončil Woods své myšlenky. Josh se podíval na Scotta, a ten se tvářil, jako by se Woods úplně pomátl.

„To se děláš prdel, ne?! To je absurdní!" utrhl se na něj. „Tahle kolonie byla vytvořena spoluprací světových vlád a nikdo na světě nemá zájem o to, aby byla zničená! Proč by se Rusové měli pokoušet získat nějakou zbraň? Vždyť ani nevíme, co ta věc je! A nechápu, jak můžeš vinit velitele z toho všeho, co se tady, jak říkáš, možná děje!"

„Dobrá a jak chceš vysvětlit sovětskou základnu na měsíci?! Nebo tu zbraň toho mrtvýho chlapa?!"

„Až mi ukážeš, že alespoň něco z té tvé konspirace je pravda, tak budu ochotnej se s tebou bavit," řekl Scotta přešel ke dveřím vedoucím ven z Transportéru.

„Kam jako chceš jít?" křikl za ním Woods.

„Můžete toho oba nechat?" snažil se situaci uklidnit Josh. „Neměli bychom se snažit zjistit, kam zmizel Kells?" 

Jakmile to dořekl, tak se nad výstupními dveřmi rozsvítilo zelené světélko, které signalizovalo, že je možné je otevřít. Scott neváhal a zabral za páku.

„Haló, Scotte?" zkusil to ještě Josh. „Kam chceš jít?" 

„Půjdu najít Kellse, abychom se rozhodli, co dál. Ty se rychle rozhodni, jestli chceš jít se mnou, nebo ne." Josh se podíval na Woodse, který jen zavrtěl hlavou. Josh nevěděl, co si počne. To, co říkal Woods, neznělo šíleně potom, co viděl ony fotografie.

„Jdeme Joshi," zavelel Woods.

„Dobře" Hlesl. Neměl na to, aby se podíval na Scotta.

Mezitím  Scott už slezl po žebříku podvozku dolů a začal odcházet směrem k základně. Woods také začal lézt po žebříku, a jakmile byl dole, tak poodešel, aby udělal místo Joshovi. Jakmile byl i on dole, tak Woods řekl:

„Odteď používej jenom soukromej kanál, nechci někomu usnadňovat práci s naším hledáním."

Josh na to nic neřekl, ale ještě se ohlédl za vzdalující se postavou Scotta, který mířil směrem k základně.

Oba dva se dali do pohybu. Šli podél trupu lodi, a Josh si ho celý prohlížel. Byli už skoro u rampy nákladového prostoru, když uslyšeli Scottův křik.