Mise Orpheus

Transportér

Najednou, celý prostor jako by ožil. V místnosti se rozsvítilo a všichni tři si oddechli. 

„Veliteli, povedlo se nám dostat do Transportéru, teď se napouští komora. Jak jste na tom vy?" řekl Scott přes vysílačku.

„Ehm, teď jsem, teda pořád čekám u transportéru a zvažuju, že ho obejdu kolem dokola. Za jak dlouho budete přímo uvnitř?"

„To těžko říct, počítám, že nám tohle zabere tak pět minut." skočil Scottovi do řeči Woods. „Pak si sundáme skafandry a půjdem se porozhlídnout. Vzhledem k tomu, že jste venku tak se budeme snažit celej průzkum urychlit, aby vám ještě něco zbylo ve skafandru."

„Se mnou si nedělejte starosti, já to zvládnu."

„Rozumím, ozvu se, jakmile něco najdeme," ukončil rozmluvu Scott. Vypadal trochu dotčeně, když mu Woods vstoupil do rozhovoru. Josh opravdu nabýval dojmu, že mezi Scottem a Woodsem panuje určitá nevraživost. Rozhodl se to neříkat nahlas. Zatímco čekali, Scott se začal ptát na toho muže, kterého našli venku. Joshovi se o tom nechtělo mluvit, a tak to Woods, s patřičnou dávkou znechucení převyprávěl. ¨

Jakmile byla komora napuštěná, tak otevřeli dveře, a přešli do další místnosti, kde si začali sundávat skafandry. „Proč nezavřeme ty dveře?" zeptal se Josh. „Myslel jsem, že-"

„Joshi, chápeš, že nevíme, kdo tady může pobíhat? Už to, že se sem dostala pistole, je dost znepokojující. Proto bych byl mnohem radši, aby tyhle dveře zůstaly otevřený a nikdo se sem nemohl zvenčí."

Josh vycítil, že je Woods napjatý.

„Nejlíp uděláme, když se tady půjdem porozhlídnout. Takže svlíct a jdeme na to," řekl Woods, a ukončil rozmluvu.

Navzájem si pomohli dostat se ze skafandrů. Využili při tom na zdi umístěné držáky, do kterých se daly upevnit skafandry pro snadnější svlékání, nebo oblékání. Na konci místnosti, přímo naproti přechodové komoře byl žebřík vedoucí směrem nahoru, na můstek. Tam se teď vydali. Obleky nechali na místě, bylo zbytečné je brát s sebou. Josh si ovšem všiml, že Woods má svůj samopal pověšený přes rameno. 

Jakmile se ocitl nahoře, užasl. Nacházel se v zadní části většího prostoru, ze kterého byl vidět celý interiér můstku. Po levé straně byly nějaké dveře, patrně asi do sprchy a na záchod. Napravo byl vstup do spacích prostor společně s vyklápěcím stolem a úplně vpředu, za přepážkou, byl kokpit. Tam také zamířil Josh jako první. Opravdu ocenil  šanci svléknout si skafandr a mít na sobě jen nejspodnější vrstvu. Už také mohl mluvit s ostatními normálně, bez headsetu. Jakmile se dostal do kabiny, všiml si poházených papírů, které ležely na jednom ze šesti sedadel. Přišel blíž, aby si je prohlédnul.

„Co to-?" zanikla mu otázka v údivu. Zjistil, že papíry, na které se dívá, byly napsány azbukou, a patrně také na tiskacím stroji, někdy hodně dávno.

„Hej, Woodsi, neumíš náhodou rusky? Nebo ty, Scotte?"

Od obou se dočkal záporné odpovědi, ale pak Scott řekl: „Jestli něco potřebuješ přeložit, tak si zajdi za Kellsem, ten umí ruštinu výborně. Co vlastně potřebuješ?"

„Našel jsem tady nějaký starý papíry, a celkem mě zajímá, co na nich je."

Zatímco mluvil se Scottem, tak Woods už také přešel do kokpitu.

„Ty papíry můžeme vzít nějak s sebou a ukážeme je Kellsovi osobně. Sami to úplně nerozluštíme. Místo toho zkus něco vyšťourat z palubního počítače."

„Dobře," odpověděl. Woods odešel. Josh položil papíry zpátky na místo, a přešel ke dvěma sedadlům vpředu. Posadil se na to vlevo, a začal si prohlížet vybavení kokpitu. Před sebou měl několik monitorů, ovládacích panelů a nad hlavou spoustu tlačítek a spínačů. Přepnul hlavní monitor z funkce umělého horizontu do volného režimu, a začal procházet složky na úložišti. Po chvíli se dostal k záznamu cest. Podle počítače byl Transportér naposledy použit před sedmi dny, a to při letu do kráteru Plato. Cíl cesty byl prozkoumání anomálie na povrchu uvnitř kráteru. Posádka byla čtyřčlenná. U hlášení z cesty bylo i video. Josh si ho přehrál, a nevěřil svým očím. Obraz byl nahráván z kamery jednoho ze skafandrů a ukazoval něco, co připomínalo Měsíční základnu. Ta ovšem ani zdaleka nepřipomínala základu Asteria, kterou viděl na vlastní oči. Budova, nebo spíše budovy ve videu byly celé šedé, postavené z betonu. Kamera namířená na stavby byla od nich ve vzdálenosti asi tři sta metrů, a ukazovala navíc jednoho člena průzkumné skupinky. Josh si všiml, že se celá stavba skládá z jedné vyšší věže, jedné čtvercové budovy a jedné větší budovy, která svou velikostí připomínala  hangár. Všechny byly na jednom podstavci z nízkého kvádru. Joshovi se při tom, co viděl, zatajil dech. Na věži byla vyobrazená velká rudá hvězda, a nějaký nápis v azbuce, kterému nerozuměl. Sověti? Problesklo mu hlavou. Jak by se sakra dostali na Měsíc? Vždyť nedokázali ani přistát s člověkem. Jak by udělali tohle? A proč je v zápisu napsána anomálie a ne nějaká základna? Josh si domyslel, odkud jsou ony zažloutlé papíry, které před chvílí našel. Měl hodně o čem přemýšlet, ale nejdřív chtěl, aby to viděli i ostatní.

„Woodsi, Scotte, mohli byste sem jít? Tohle by vás mohlo zajímat..."