Mise Orpheus

Až na dno

Josh byl opravdu nervózní, když stanuli na třetím patře. Vlevo byla zeď, za níž se nacházelo vybavení podpory života. Přímo naproti nim vedla chodba, končící vyztuženými dveřmi podobající se těm, které byly na přechodové komoře. S tím rozdílem že zde byl navíc i číselník, do kterého se musel zadat kód, aby se dveře otevřely. 

Josh s  Woodsem se vydali tou chodbou, a zhruba v její  polovině byly dvojdílné posuvné dveře. Woods na ně namířil zbraní a Josh je otevřel, přesně jak se dohodli. Jakmile Woods prověřil, že nehrozí nebezpečí, prošel dveřmi, ovšem se samopalem stále připraveným ke střelbě. Josh se držel za ním.

Sklad byl obrovský. Na zemi byly rozmístěny různé krabice a kontejnery, vzorky měsíční půdy a náhradní skafandry. Dokonce zde byl i jeden náhradní rover a také rozložený sběrač hornin. Byl to organizovaný chaos, vše bylo rozmístěno v určitém sektoru, které vymezovaly červené čáry na podlaze. Josh s Woodsem postupně procházeli v uličkách vytvořených z naskládaných konejnerů a krabic. Prošli zhruba polovinu skladiště, když na boku stěny uviděli velké dveře, o rozměrech dva krát dva metry. Ty se daly otevřít pomocí madla a páky. Na dveřích bylo napsáno  SKLAD POTRAVIN. Woods se ohlédl druhým směrem, do části skladiště, kterou ještě neprošli. Znepokojující na tom bylo to, že konec skladiště už měli na dohled, a nevypadalo to, že by se tam snad mohla nacházet posádka Asterie.

„Tohle se mi vůbec nelíbí." řekl Woods. I on očividně vnímal tlak situace.„Podíváme se dovnitř. Otevři ty dveře, prosím." 

Josh k nim přistoupil,a pohnul pákou doprava. Potom vzal za madlo a vší silou za něj táhl. Dveře se otevíraly směrem doleva, takže jakmile je otevřel, neviděl, co se uvnitř nachází.

„Woodsi, co tam vidíš?" zeptal se ho. Woods mlčel, a tak se ho zeptal ještě jednou.

„Woodsi, co tam je?" stále nic. Josh už to nevydržel a přestal se krýt za dveřmi. Obešel je, a nahlédl dovnitř. Scéna, kterou viděl před sebou, byla podobná té, kterou měl v živé paměti. Znal ji až moc dobře. Uvnitř bylo uzavřeno dvacet zmrzlých těl pohřešovaných kolonistů. Většina z nich byla znetvořená stejně, jako těla z fotografií. Jenže tohle bylo jiné. Tohle nebyl obrázek na monitoru, nějaká vzdálená skutečnost. Tohle bylo tady a teď, navíc na lidech, které znal. Některé z nich dokonce potkal osobě, zatímco byl ve výcviku ve WSA. Josh celý se roztřásl. Pohled na lidi, některé úplně od krve, jiným chyběly končetiny, jiní neměli oči, někteří byli úplně nazí... 

To nejstrašnější na tom bylo to, že celá scéna zanechávala dojem, jako kdyby si ti lidé svá zranění způsobili sami, jako kdyby jim přestal fungovat zdravý rozum.

Ta věc, v té lahvičce... proběhlo Joshovi hlavou ... to muselo být ono... nakazili je, a zavřeli sem, ať se navzájem pozabíjí...

Josh s  Woodsem stáli a mlčeli. Ani jeden neměl co říct. Ani jeden už nikdy nic neřekl. Stačily k tomu dva výstřely.