Mise Orpheus

Je tu někdo?

Jakmile se mu povedlo dveře otevřít, Joshovi se ulevilo tak, jak už dlouho ne. Také si odepnul pás a spěchal za Woodsem. Vstoupil za ním do přechodové komory a zavřel dveře. Woods poté spustil  tlakovací proceduru. Josh byl rád, že se alespoň někam posunuli, ovšem nevěděl, co chce Woods dělat dál. 

„Nejdřív se podíváme, co se stalo s  kolonisty, protože mi to pořád vrtá hlavou. Potom, pokud se naskytne příležitost, tak chci vyzpovídat některýho z těch sráčů, co tady dělají bůhví co, nebo je všechny pozabíjet, a hlavně jim sebrat tu věc. A nakonec, vrátit se domů.  Všem o tom říct, aby ti, co jsou za tohle odpovědní, šli pykat," řekl Woods, jako kdyby mu četl myšlenky.

„Ale,"začal Josh, „proč by tohle někdo dělal? Co by tím získali?"

„O tom můžeme jen spekulovat," řekl zlověstně Woods. „Prozatím," dodal ještě.

Josh otevřel dveře. Woods šel jako první, se samopalem připraveným kdykoliv vystřelit. Josh se držel za ním. Měl srdce až v krku. Neměl ponětí, co tady najdou. Už předtím se s Woodsem dohodli, že si nechají skafandry na sobě, aby se případně neotrávili neznámou látkou, kterou viděli na záznamu v Transportéru.

Místnost, ve které se teď nacházeli, byla oblékárna. Byly se zde stojany na skafandry a většina z nich byla obsazená. Místnost byla dobře osvětlená a všechno se zde zdálo být v pořádku. Pokračovali tedy dál, dveřmi naproti přechodové komoře. Jakmile jimi prošli, ocitli se v mnohem rozlehlejší místnosti. Uprostřed byl umístěn nákladní výtah a dva žebříky, které se využívaly pro přesun osob. Vlevo byly velké dveře nákladní přechodové komory, které měly tři metry na výšku a pět metrů na délku. Napravo byla chodba vedoucí k vysílači. Josh i Woods měli matné povědomí o tom, jak to uvnitř zhruba vypadá, protože před přistáním studovali plány základny. 

Rozhodli se, že se vydají k žebříkům, aby se dostali o patro níže, do podzemní sekce. Jelikož byla celá základna vybudována v kráteru, byla většina částí v podzemí. To umožňovalo mnohem lepší ochranu jejích obyvatel před zářením ze Slunce a také ochranu případnými meteory z vesmíru.

Dorazili ke dvěma žebříkům. Každý z nich byl uzavřen v trubici s metrovým průměrem. Do žebříku se vstupovalo otvorem o velikosti dveří. U žebříku vlevo byla šipka ukazující nahoru, u žebříku vpravo šipka ukazovala dolů. Kromě toho se žebříky lišily i tím, že u toho určeného pro sestup byly na stranách ještě dvě další tyče, aby se mezi nimi mohl člověk zachytit a jednoduše sjet do vybraného podlaží. 

Woods se podíval na Joshe, který jenom přikývl. Woods neváhal. Chytil se obou tyčí, zapřel se o ně nohama a spustil se dolů. Jakmile to udělal, pokynul Joshovi, který se také zachytil a postupně sjížděl dolů. Sjel asi pět metrů, a přesunul nohy na podlahu. Ocitl se v prvním podzemním patře. Woods na něj dlouho nečekal, a vyrazil. Josh se vydal hned za ním. V tomto patře byly prostory rozděleny na čtvrtiny. První dvě, které Josh s Woodsem viděli, byly jídelna a posilovna, obě zastřešené zatmavenými okny, aby bylo vidět ven, do vesmíru. Tyto části byly navzájem oddělené jedinou přepážkou, jinak byly otevřené.

Vlevo se nacházela posilovna, s běžnými stroji a náčiním, ale také s nějakými neobvyklými posilovacími prvky, jako třeba gravitační hrazda nebo kruhy, které využívaly slabé Měsíční přitažlivosti.

Vpravo byla jídelna se čtyřmi stoly a různými dekoracemi, od květin až po plakáty. Oba prostory byly velice přehledné a tak se rozhodli jít dál a neztrácet čas. Vydali se doleva a dorazili k ubikacím. Tam se nacházelo dvanáct pokojů, v každém bylo místo pro dva kolonisty a jejich osobní věci. Do pokojů se vcházelo různě, pokoje s lichým číslem měli vstup z chodby blíže u žebříků, pokoje se sudým číslem z chodby dále od žebříků. Woods navrhl, že se rozdělí.

„Každý projde šest pokojů, tak to stihneme mnohem rychleji. Kdyby se cokoliv dělo, křič," řekl a odešel do vzdálenější chodby. 

Josh se vydal podél chodby, a pokaždé opatrně otevřel posuvné dveře. Všechny pokoje vypadaly téměř identicky. Dvě postele, dvě skříně a noční stolek. V žádném z pokojů nikoho nenašel. Na konci chodby už stál Woods.

„Jdeme," řekl prostě. Otevřel dveře do kuchyně a nahlédl tam. Opět, ani stopy po lidech. Čeho si ale všimli, bylo to, že se po stolech a na zemi válely sáčky s dehydrovaným jídlem. Joshe napadlo, že ti kolonisté, kteří převzali kontrolu nad základnou, se asi přestali udržovat pořádek a bylo jim jedno, zda se potraviny pro zbytek kolonie správně skladují. Woods nad poházenými sáčky tolik nedumal, a pokračoval kuchyní dál, až k výdejní sekci, kde byly plastové tácy rozházeny všude po podlaze. Ani ho to nevyvedlo z míry a šel prostě dál. Tak prošli celé první patro.

Nyní směřovali k žebříku, pomocí kterého sjeli do druhého podzemního patra. Tento prostor bylo ovšem přístupný pouze ze tří čtvrtin a nikoliv celý, protože jednu část zabíralo vnitřní vybavení na udržování atmosféry základny. Zbylé tři části zabírala vědecká sekce, jejíž částí bylo i lůžko s ordinací, pokud by nějaký z kolonistů onemocněl, anebo se zranil. 

Od žebříků to vzali rovně, kde byla ordinace. Ta se skládala z čtvercové místnosti s lůžkem a lékařským vybavením. Opět ani stopa po lidské bytosti.

Z ordinace se přesunuli do rozlehlejší, vědecké sekce, kde se prostor dělil nízkými stěnami na různé laboratoře a pokusné stanice. Tam se Woods rozhodl, že bude lepší, když se budou držet pohromadě, protože prostor zde byl nepřehledný a bylo by to dobré místo, kde by je mohli přepadnout ze zálohy. 

Procházeli tedy laboratoř po laboratoři, stanoviště po stanovišti, až se dopracovali na konec. Tam se otočili a vrátili se zpátky k žebříkům. Ani na tomto patře tedy nebyli lidé. Joshe už opravdu děsila představa, kde najdou posádku kolonie, protože už zbývalo jen třetí patro, kde se nacházel sklad a část vybavení podpory života. Odtamtud bylo přístupné jen jedno místo - ovládací místnost jaderného reaktoru.