𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

ろく

Vážně jsem je nechtěla podezřívat. Vůbec ne, jenže.. jenže mě k tomu zatraceně vedly jasné důkazy a moc dobře jsem věděla, že by mě Hiruzen užil i líp, než na hlídání testů. Na druhou stranu, jo, když jsem je dělala, doufala jsem, že na těch místech budu jednou sedět já. A teď musím a dala bych cokoliv za to, abych se tomu vyhla. Nechci tam těm svým překážet. Genmo, Asumo a Kakashi. Na co ti idioti mysleli? Jakýkoliv jiný rok, prosím, já budu klidně i rozhodčí u zkoušek, ale tenhle rok? Sakra, no tak. Snažila jsem ze zahlédnout aspoň jednoho z nich, v tom jsem ale zahlédla něco jiného.. Najednou mě někdo popadl za rameno. Poznala jsem hned, kdo to byl. Yugao. Zapomněla jsem jí vysvětlit ten incident před schůzí, tak si pro něj asi přišla sama. ,,Poslouchám." Oznámila mi. No jasně, vždyť to říkám. ,,Ráno jsme se se Sasukem pohádali, tak jsem je šla zkontrolovat." Odpověděla jsem jí jednoduše. Bylo to tak, nelhala jsem. ,,A u toho sis taky pořádně prohlédla Kakashiho, co?" Mrkla na mě. Právě teď, v tuhle chvíli, měla jsem neskutečnou chuť jí ukopnout hlavu. A popravdě už jsem se k tomu chystala. ,,Co s tím sakra pořád máš?" Zeptala jsem se jí nevrle. Vážně mě s tímhle štvala. ,,Trávíte spolu hodně času," Opřela se mi o rameno a sesynchronizovala si se mnou chůzi. ,,co já vím, co se děje." A zase, ten její protivný pokřivený úsměv. A já jí chtěla znovu ukopnout hlavu. A kopala bych ji kurva až do Mlžné. ,,My dvě spolu taky trávíme hodně času,  a co spolu máme?" Dle jejího pohledu se zamyslela. ,,Taky spolu nespíme." ,,Ale mohly bychom.." Řekla si spíš sama pro sebe. Zvedla jsem na ni obočí. Jen mykla rameny. ,,Prostě s ním nic nemám, tak jako nemám nic s tebou ani s nikým jiným." Zdůraznila jsem jí. ,,Ale klidně bychom mohly." Odpověděla mi. Protřela jsem si oči. Občas jsem na ni neměla nervy. V tom jsem ale uviděla to, co jsem potřebovala. ,,Hele, zítra se stavím a dělej si se mnou co chceš, teď ale musím." Z jejího pohledu jsem už ale pomalu začala vymýšlet výmluvy, proč nakonec vlastně nemůžu.

Zamávala jsem jí a běžela za svým cílem. Nevinně postával na střeše domu přede mnou, ale nevypadal, že by si mě všiml. Schovala jsem se pod střechu. ,,Kawarimi no jutsu." Vyřkla jsem v duchu. Vážně skvělá technika. A v zápětí jsem stála za ním. Zvedla jsem mu levou ruku a přehodila si ji přes ramena. ,,Ale, Genmo, to je náhoda, zrovna jsem s tebou chtěla mluvit," Začala jsem. Byl překvapený, ale vypadal, že mě rád vidí. Ovšem po tom, co mu řeknu tomu už asi tak nebude. ,,a nevíš náhodou, jestli už Kakashi a Asumo skončili?" Zvedl na mě jedno obočí. ,,To bys měla vědět ty, ne? To ty si střežíš toho malého Uchihu jako oko v hlavě." Jo, a tohle jsem přesně slyšet nechtěla. Hele mě ta noha dneska nějak svrbí.. Jak chceš. Chytla jsem se ho a zopakovala moji oblíbenou techniku. ,,Kawarimi no jutsu!" Ve chvíli jsme stály na Asumově verandě. Oh, jak nečekaný. Asumo byl zaneprázdněn hrou shogi se Shikamaru. No jistě. Pustila jsem Genmu a přešla k nim blíž a chytla Shikamaru za ramena. ,,Ahoj." Asumo mi věnoval docela milý pohled. Zatím. ,,Shikamaru, vedeš si skvěle jako vždycky, ale mohl bys nás nechat o samotě, prosím?" Přetočil oči a snad se chystal i vstát. ,,Nahhh, to je otrava." Odpověděl mi a zmizel. Zaujmula jsem místo Shikamaru a Genmo se posadil vedle mě. Moment, sakra, ještě jeden. Postavila jsem se. ,,Ještě mě na moment omluvte, než začnu." Oznámila jsem jim a do minuty jsem byla zpátky i s poslední součástí - Kakashim. Potlačila jsem ho a donutila ho si sednout na moje místo. Zůstala jsem stát před nimi, aby na mě dobře viděli. ,,Takže.." Ještě něco mi chybělo. ,,Asumo, neměl bys cigaretu navíc?" Podal mi ji se zapalovačem. Vydechla jsem kouř a hodila mu zapalovač zpátky. ,,Takže pánové, mám na vás otázku." A oni fakt poslouchali, i Kakashi snad poslouchal. To bude zážitek na celý život. ,,Nevíte úplnou náhodou, proč jsem na seznamu mezi ANBU, co mají hlídat při testech?" Potáhla jsem si z cigarety, jak se jim všem v očích zablesklo zděšení, ale snažili se dělat, jakoby nic. ,,Tak to nemám tušení." Odpověděl mi Asumo. Ti dva jen mykli rameny. No jasně. ,,Takže to byl nápad Hiruzena mi chcete naznačit, nebo snad Ibikiho?" Genmo se poškrábal na zátylku. ,,Vaše nápady to teda jistě nebyli, že." ,,Jak víš, že jsme u toho byli?" Zeptal se Kakashi. ,,Zeptala jsem se. Nějak mi totiž nesedělo, že by si Hokage řekl, že mě posadí k testům." Jo, teď už nevěděli, jak vycouvat. Udělala jsem krok blíž. ,,A teď mi moji zlatí povězte, jak vás taková blbost napadla." Bylo vidět, že začali přemýšlet, jak to napravit. Tak se ukažte. ,,No, přišlo nám to jako dobrý nápad. Vždycky jsi tam chtěla být.." Začal Asumo. ,,Budeš tam mít Sasukeho a další.." Pokračoval Genmo. ,,Budeš mít fajn vzpomínky.." Usmál se sladce Kakashi. Přejela jsem si dlaní po obličeji. ,,Baka.." Vydechla jsem kouř a zahodila zbytek cigarety. ,,Proč máš díru v kalhotech? Zase střecha?" Zeptal se Genmo. Vtipný. ,,Ranní nedorozumění." Mykla jsem rameny. ,,Pište si, že si to ještě odskáčete." Mrkla jsem na ně a odešla.

Mířila jsem pomalu pryč, ani nevím kam. Měla bych možná.. ne, já nevím. V tom se vedle mě zjevil Kakashi. ,,Jaké ranní nedorozumění?" Zeptal se. Tušila jsem, že se zeptá. ,,Sasuke byl vážně naštvaný, jak jsem říkala." Naznačil mi, ať pokračuji. ,,Ráno mi vyčetl, že jsem se celý den neukázala a nikdo o mně nevěděl, že se bál, že jsem ho taky opustila. Trochu jsme se pohádali a hodil po mně shuriken. Nečekala jsem to a nevyhnula se." A Kakashi koukal, jako bych mu povídala o tom, jak dobře jsem si ráno v kuchyni popovídala s paní Uchihovou. ,,A tys mi to nevěřil.." Podotkla jsem. A on nic. Sakra, co je s tebou? To jsi vypnul? Zase? ,,V jeho věku jsou většinou všichni idioti, chápu to, ale tak moc? To mi snad ani nesedí." ,,To mně taky ne, ale stalo se. Každý občas udělá blbost." Ale tohle je jedna z nejbolestivějších blbostí. I po fyzické stránce. ,,Víš, docela se v něm vidím.." Vypadlo najednou z Kakashiho. ,,Taky tě v něm vidím, Kakashi. Jste si podobní. Má velké štěstí, že tě má." Moc dobře jsem věděla, co říkám. Bylo to tak. ,,Má štěstí, že má tebe. Sice to vypadá, že si to občas neuvědomuje, asi jako dnes. Ale i tímhle dokazuje, že neví, co by bez tebe dělal." Podívala jsem se na něj. ,,Bude to zase v pořádku, jen mu dej chvilku." Usmál se na mě mile Kakashi. ,,Rozdal jsi jim už přihlášky?" Zeptala jsem se. ,,Ano, Naruto byl štěstím bez sebe. Dokonce mě obejmul." Musela jsem se pousmát.

Zamířila jsem dnes domů. Dám mu čas. Ať si všechno srovná. Sakra Itachi.. co se kurva stalo, žes musel tohle způsobit(?) Jsem si jistá, že tím trpíš i ty. Jak moc mi chybí staré časy, časy s tebou. Tahle bolest ve mně zůstane napořád. Navždycky ve mně bude plápolat bolest za tvoji ztrátu, za to, čím si prochází Sasuke. Nechce se mnou koukat na hvězdy, protože jsi na ně rád koukal ty. Tohle všechno je zdrcující. Chybí mi tvůj smích. Jako ty celý. Chtěli jsme spolu zůstat. To asi neplatí, co? Pořád to slyším; ,,Eri, mohla bys pro mě prosím něco udělat?" Ale vynechal jsi jednu důležitou část, totiž zapomněl jsi se zmínit, že potom zmizíš. A už se nevrátíš.