𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

十八

*pohled Eri*

Vraceli jsme se s Ishikawou do Konohy, když v tom nás zastavil Koketsu. ,,Eri, rychle, sežeň si zbytek týmu a běžte do Lesa smrti! Anko vzkazuje, že je to naléhavé. Byli jsme posláni pro aspoň dva ANBU týmy a Izuma šel obeznámit Hokageho. Nevím, co se děje, ale je to vážné." Vychrlil na nás Koketsu. A já na chvíli asi zamrzla. Byla jsem jako omámená. Na chvíli všechno ztichlo. Na moment jsem snad nemohla uvěřit. Tak rychle se to posralo? Co se sakra stalo? Hlavou se mi prohánělo spoustu myšlenek a děsivých scén, co se asi přihodilo. Každopádně ať už se děje cokoliv, musím hned tam, nemám z toho dobrý pocit. Navíc bych řekla, že se to děje týmu sedm. Nenechám je jen tak. ,,Musím jít, sežeň zbytek týmu a jdi tam." Řekl Koketsu a zmizel. ,,Přesně kvůli tomuhle jsme tu zůstali.." Poznamenala jsem. Začínala jsem se cítit trochu frustrovaná a nervózní. ,,Vidíš, říkala jsem ti, že mi tu něco nesedí." Otočila jsem se na Ishikawu. ,,Omlouvám se -" ,,Na to není čas." Skočila jsem mi do řeči. ,,Jdi sehnat zbytek, jdu napřed!" Jen kývl. Oba jsme si nasadili masku a uháněli. Sakra, sakra, sakra. Už teď? Proč? A co to může být tak vážného? Opět se mi hlavou proháněly nejrůznější myšlenky, nápady a otázky všeho druhu jako o závod. Samozřejmě jsem se obávala nejhoršího - ten problém se týká Sasukeho. Nebyla jsem si tím vůbec jistá, třeba nemají ani tušení a jsou relativně v pořádku. Třeba vůbec nejde o ně, třeba se jen zase někdo rozhodl získat byakugan. Vlastně v to upřímně doufám a taky doufám, že jdou po hlavní rodině. No jo, na vedlejší by stačil jen jeden ANBU tým. Nad touhle myšlenkou jsem se zamračila, protože to tak skutečně je. Pokud by chtěli získat Nejiho, bylo by to vlastně jedno. Jakmile by zemřel, tělo by se zapečetilo a nic by nezjistili. Ovšem pokud by šlo o Hinatu, žádná pečeť byakugan nestráží. Teď jsem se akorát víc rozčílila. Všichni živí i mrtvý chraňte toho bakayaro. Zvlášť, pokud se to odvážilo jen podívat na tým sedm, hlavně Sasukeho. Jestli ano, oh bože, já přísahám, ty máš zaručenou smrt.

Už jsem nějakou chvíli běhala po lese a snažila se najít alespoň Anko. Doufám, že z toho obrovského lesa máte vážně dobrý pocit. Co se týče téningu, ano, vynikající. Vlastně jo, můžu být ráda, že je nemusím nahánět někde úplně mimo, ale doprdele. Můj stres, vztek a frustrace se jen zvyšovaly. Musím zrychlit. Můj tým mi musí být někde v patách, jak daleko ale nemám tušení. Kurva, kéž bych měla možnost použít Tsuiga no Jutsu. Nebo aspoň Kakashiho. Proč mě to ještě nanaučil? Moment, sakra, proč vlastně ještě pořád neumím žádnou přivolávací techniku? Měla bych to rychle změnit, ovšem teď mi k tomu jaksi nějak chybí prostor. ,,Kde jsou sakra ti čtyři boke?" Zavrčela jsem. To, že jsem šla první neznamená, že mě v tom mají nechat. Nejde o to, že bych na to nestačila, to vůbec. Pořád platí to, že jsem jedna z nejsilnějších ninjů v Konoze, ale jsme tým, tak jsem třeba čekala, že je ještě dnes uvidím, no. Tohle musí znít strašně povýšeně a egoisticky, ale nemá, vůbec ne. Jen je důležité nezapomínat na vaše přednosti a nepodceňovat se, hlavně v těchto chvílích. Nah, nemám ve zvyku se podceňovat. Jako bych si to vlastně mohla dovolit. Nejsem slabá, nikdy jsem nebyla a nebudu. Tyhle mé myšlenky zní.. jak to popsat? Zní to jako odpad. Měla bych se víc soustředit. Odkud jsem se do lesa dostala? Z části s tím místem, kde se předávaly svitky. Tým sedm je někde ve směru od brány dvanáct. A Anko? No tak to zatraceně nemám tušení, protože nejsem stopařský pes. Upřímně ani nevím, jestli ji chci najít mrtvou, těžce raněnou, nebo živou. Prozatím asi živou. Potřebuju vědět, co se do hajzlu děje.

Už je noc, je zkurvená noc a nemám tým, ani Anko. Taky mám už dávno hlídat na hradbách. Běhám tady už několik hodin a nemám ale vůbec nic a moje pocity jsou akorát silnější a silnější. Na chvíli jsem se zastavila a porozhlédla se. Vedle mě byly stopy. Usoudila bych, že byly Anko. Aspoň v to vážně doufám. Rozběhla jsem se po nich. Ještě nějakou chvíli jsem běžela a pak se zastavila o kousek dál a pouze ty dva sledovala. Nezasáhnu hned. Doprdele ale něco mi tu nesedělo ten shinobi, není to - ne, sakra že ne.. Vážně jsem se zděsila, tohle je jen henge, že? Eri, nesnaž se si nic nalhávat nebo být naivní. Vidíš správně. Nebezpečná osoba třídy S. Je naší povinností ho zastavit za cenu vlastního života - Orochimaru. I když si myslím, že zrovna u něj je to opravdu blbost. Anko, na to, že jsi jeho studentka, co se týče tvých schopností, možná tě jen podceňuji, ale přibodnout si svoji ruku spolu s jeho ke stromu.. Možná bych na ně neměla jen koukat a taky něco dělat. Musím ale počkat na správnou chvíli. ,,Mám tě. Orochimaru, půjčím si tvoji levou ruku." Co je sakra záměr té kunoichi? Pečeť? ,,Ano, oba zemřeme." Oznámila mu. No páni, co to ten Koketsu povídal? Vždyť tohle jsou nejlepší zprávy dne. Nic tak dobrého jsem už dlouho neslyšela. Ovšem, nemyslím si, že se to podaří úplně podle jejích plánů. A proto jsem tu já čekající na správný okamžik. A ten baka se objevil za ní. Sakra, vždyť to říkám. ,,Plánuješ sebevraždu? Je to náhrada." Doprdele. ,,Jsi Tokobetsu Jounin této vesnice, neměla bys používat všechny ty kinjutsu, co jsem tě naučil." Pomalu k ní přistupoval, Anko si mezi tím vyndala z ruky kunai a hodila ho po něm. Chytil ho mezi prsty. Chytí takhle mezi prsty i moji katanu? ,,Už jsem ti říkal, že to nemá cenu." Použil nějakou techniku a Anko ochabla. Well, pravděpodobně už přišel můj čas. ,,Proč jsi tu?" Ještě moment to vydrží. ,,Dlouho jsme se neviděli a přesto se ke mně chováš tak chladně." Je vtipnej. Ty jo, čím to asi bude? ,,Přišel jsi zabít Hokageho?" Nepřekvapovalo by mě to, ovšem pokud by se jeho záměry týkaly čistě jeho vraždy, proč by tu teď stál? ,,Ne, ne, na to nemám ještě dost mužů." Letošní zkoušky stojí opravdu za to. ,,Napadlo mě, že naberu nějaké výjimečné v téhle vesnici." Počkej, no to ne. Anko se sesunula k zemi. ,,Právě jsem jednomu z nich dal jednu z těch prokletých pečetí." Ne, kurva, ne. ,,Je tu kluk, kterého chci." Sice jsem říkala, že jsem se připravovala na nejhorší, ale moje nejhorší oproti tomu zní docela fajn. ,,Jak sobecké, ten kluk zemře." ,,Ano, šance na přežití je jen deset procent, ale možná přežije, stejně jako ty." ,,Musí se ti skutečně líbit." Pohladil ji po tváři. ,,Žárlíš? Pořád jsi naštvaná, že jsem tě odkopl?" Musel se vracet? ,,Na rozdíl od tebe je talentovaný." Ať je to kdo je to, musím s ním souhlasit. Strach mě ale pořád neopouštěl. ,,Konec konců, má v sobě krev klanu Uchiha. Má pěkné tělo, bude z něj dokonalá schránka pro mého následníka. Pokud přežije, mohlo by to být velice zajímavé." A v tenhle ten moment se mi zastavil svět. Moje srdce asi vynechalo i několik úderů. Byla to ale jen chvíle. Ty hadí yaro. Odhodlala jsem se. Můj vztek a agrese se mě zmocinily. Vytáhla jsem katanu a skočila dolů. ,,Shine!" Zakřičela jsem a dopadla těsně mezi ně, on však uhnul. Co jsem asi čekala, že se mnou nechá tak jednoduše zabít? ,,Zavolala sis ANBU? Jsem rád, že mě nepodceňuješ." Nikdy jsem tak netoužila někoho zabít, jako právě teď jeho. Rozběhla jsem se proti němu a zkusila jej zasáhnout. V téhle situaci by asi bylo vhodnější použít genjutsu. Nuže, do toho. ,,Co ty jsi vlastně zač? Nejsi to zázračné malé dítě, které měl Minato tolik v oblibě? Podle tvých tmavě fialových vlasů bych řekl, že jsem se trefil." Minato... Aniž by mě znal, věděl, jak mě zasáhnout. I když si to dost možná ani neuvědomoval. Kage Bunshin no Jutsu. Je to legendární sannin třídy S, tak si přihodím aspoň čtyři klony, když nemám zbytek týmu. Jeden se objevil ale trochu jinde a hodil po něm kunai. Proletěl těsně kolem něj, měla jsem ale dobrý pocit z toho, že jsem ho aspoň řízla. A v tu danou chvíli jsem padla podobně, jako Anko. Co to sakra používá? ,,Vůbec se nenamáhej, nemáš proti mně šanci. I když bych mile rád vyzkoušel tvoje schopnosti, protože budeš určitě lepší, než Anko a kdokoliv jiný, ale mám trochu na spěch. Neukončujte zkoušku předčasně, účastní se jí také tři z mojí vesnice. Hodlám si to užít." ,,Pomstím se ti.." Procedila jsem skrz zuby. Nenechám to jen tak. ,,Dávej pozor na Sasukeho." Jo, dám. Je mu fajn, vůbec tady kvůli tomu baka neumírá. Doprdele, doprdele, doprdele. ,,Uvidíme, jsem zvědavý na tvůj výkon." Budeš se divit. Pomalu jsem se zase postavila. Takhle jednoduše se mě nezbavíš. ,,Anko, pokud tu nehodláš umřít, uteč. Dlouho jsem to nedělala." Oznámila jsem jí.