𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

なな

Už jsem měla být támhle, támhle a tam. Měla jsme mít hotový tohle a tamto. A já jsem ještě nevylezla z postele. Jo, a já jsem ANBU. A pak jsem si to uvědomila. Yugao a její tým dneska odchází. V životě jsem se snad tak rychle neoblékla. Vyletěla jsem z domu největší rychlostí, jakou jsem mohla, abych se s nimi rozloučila. A jelikož jsem věděla, že je kurva pozdě, běžela jsem přímo k hlavní bráně. Už ní procházeli, ale v tom jsem jim skočila do cesty. ,,Už jsme si mysleli, že ses na nás vykašlala." Poznamenal někdo vzadu. Haha. ,,Nezapomněla.. vlastně trochu jo, ale doběhla jsem vás." Přistoupila jsem blíž a obejmula jsem Yugao. ,,Dávej na sebe pozor, vy všichni." Sundala si masku a usmála se na mě. ,,Neboj, budeme v pohodě." Poodešla jsem od ní a v mžiku byli všichni pryč. Mají se vrátit za docela dlouhou dobu. Otočila jsem se a vracela se zpátky do vesnice. Další Chuuninské zkoušky. Proboha jen ať se jim nic nestane..

Všechny týmy teď trénovaly, pořád jsem neměla odvahu jít za Sasukem a jinde jsem úplně otravovat nechtěla. A v noci mám s Hayatem službu na hradbách. Asi jsem věděla, kam jít. Zamířila jsem k akademii. Nebyla jsem od ní ani tak daleko. Vešla jsem do zahrady. Dlouho jsem tu nebyla. Snad od doby, kdy jsem odmaturovala. Ta nostalgie. Sedla jsem si na houpačku a vzpomínala. Moje učitelka byla celou dobu Akume Tsuyu. Byla docela vysoká, její dlouhé modré kudrnaté vlasy jí spadaly pod lopatky, ale nejhezčí měla oči. Jedno měla tmavě modré a druhé pravé celé bílé. Měla napůl byakugan. A když jsem ji viděla poprvé, srdce mi trochu leknutím poskočilo. Taky měla přes pravou stranu obličeje obrovskou jizvu. Začínala nad obočím a vedla přes něj až skoro ke koutku rtu. Nikdy jsem se jí na to neptala, ani nikoho jiného, ale řekla bych, že se ten byakugan někomu dost nezamlouval. A přesto, jak hezká byla, já ji nesnášela. Ne kvůli škole, vedla jsem si dobře a ona o mém potenciálu věděla, ale byla výbušná a občas docela agresivní. Jednou mi zablokovala všechny Tenkutsu v levé ruce, když jsem se pro měnila schválně jiného učitele, abych zkrátila hodinu. A na tohle své chování taky doplatila. Já upřímně nevím, jde se tu vzala. Nevěděla jsem o ní nic, ale byly si blízké s Hatsumomo a přísahám, kdyby moje sestra žila, šla bych z ní o té ženě teď vytáhnout všechny informace. Jediné, co jsem věděla bylo to, že byla původem z Dešťové země, ale její matka byla odtud. Vrátila se sem s ní když byla malá. O tom byakuganu ale nevím zhola nic. Po té, co jsem úspěšně odmaturovala, odešla z alademie a stala se Geninem v týmu s dalšími dvěma blbci jsem za ne tak dlouhou dobu zjistila, že zemřela. Tvrdilo se, že to bylo omylem v sebeobraně kvůli její agresivitě, ale já si myslím, že to byla mise, zbavit se jí kvůli tomu byakuganu. A jako Genina náš tým čtyři měl na starosti Asuma. Ano, Asuma. Byli jsme jeden z jeho prvních. Dál se mnou byli v týmu Aburame Ryuu a Kudamo Shiro. Byli jsme fajn tým, ale nejsilnější jsem byla já. Ryuu moc nemluvil a Shiro byl zábavný. Vlastně byli docela oba, nikdy jsem se s nimi nenudila. A Asuma nás měl rád, a mi jeho. Jenže před poslední částí Ryuu odešel. Řekl to jen mně, Asumovi a Shirovi. Slíbili jsme mu, že nic neřekneme. Neřekl nám důvod, ale chtěl se rozloučit. Od té doby jsem ho neviděla. A Shiro? Shiro se mnou prošel zkouškami, ale potom.. začal se chovat divně. Upřímně si ani nejsem jistá, jestli taky nezmizel během vyvraždění Uchihů. Začal se chovat zle a já o to nestála. Takže jsem nakonec zůstala vyset Asumovi na krku sama. Chudák. Usmála jsem nad tou myšlenkou. Vytrénoval ze mě skvělého ninju.

Vstala jsem a vyskočila na střechu. Byl odtud hezký výhled, ale kvůli tomu jsem tam nevylezla. Dala jsem si masku a svěřila se dolů k Irukově třídě. Chvíli jsem koukala dovnitř. A potom si mě všiml Konohamaru a začal vyvádět. Iruka přišel k oknu a pustil mě do třídy. ,, Co ty tu děláš?" Zeptal se. ,,Přišla jsem si zavzpomínat." Odpověděla jsem sundala si masku. ,,To je ANBU!" Zakřičel Konohamaru. Pro boha, to je Naruto z jiného rodu. Posadila jsem se na stůl a naklonila se k Irukovi. ,,Je jako Naruto." Zašeptala jsem. ,,K tomu se nehodlám vyjadřovat.." Poznamenal Iruka a a chytl se za kořen nosu. ,,Ano, je to ANBU. Jmenuje se Kaneshiro Eri a je to jedna z nejlepších kunoichi a obecně ninjů ve vesnici." Představil mě Iruka. A všechny ty děti na mě koukali, jako kdyby před nimi stál Hokage. Někteří otevřeli i ústa. Bylo to hezký. ,,Jaktože nejsi někde na misi?" Vykřikl někdo. ,,Proč jsi tady a nehlídáš něco?" Najednou se na mě sesypaly dotazy. ,,Není to zas tak dávno, co jsem se z jedné vrátila," Hned mi zase skočili do řeči. Pousmála jsem se. ,,Tohle vám nemůže říct, byla to tajná mise!" Řekl Iruka. Usmála jsem se. ,,Princip říct můžu. Byla jsem poslána za Raikagem do Hromové vesnice." A oni ze mě ty nenasytné oči pořád nespustili. ,,Já hlídám většinou v noci. Teď teda po nějaké době." Odpověděla jsem. ,,Iruko, děkuji." Šeptla jsem. Jen se usmál. ,,Už budu muset jít, jestli vás ještě něco zajímá, Iruka sensei vám odpoví má všechny otázky." Teď už tak šťastně nevypadali. ,,Mám odejít stylově, nebo stylověji?" ,,Stylověji!" Zakřičeli všichni. Tak si zafrajeřím. Kawarimi no jutsu! A v mžiku jsem stála tam, kde jsem potřebovala. Museli být nadšení. Seskočila jsem ze střechy a zamířila do domu. Jen jsem se modlila, abych pro změnu neměla teď v noze třeba kunai. Pochopila bych to, i bych to přetrpěla, ale příjemný by to nebylo. Vstoupila jsem a šla přímo k jeho pokoji. Radši jsem si před vstupem nasadila masku, ať to neodnese můj obličej. Zaklepala jsem a vešla. A nic. Žiju. Nic po mě nehodil ani na mě nic nespadlo, teda zatím. ,,Sasu?" Začala jsem. No nekoukal moc přívětivě. ,,Co chceš?" Zeptal se otráveně. Zavřela jsem a sundala si masku. ,,Omluvit se. Nechtěla jsem ti ublížit. Nenapadlo mě to. Nikdy bych tě neopustila," Popošla jsem blíž. ,,Sasuke, odpusť mi." Podíval se někam vedle a potom zase na mě. ,,Už mi to nedělej, prosím." Šeptl trochu nevrle. ,,Neboj." Usmála jsem se, sedla si vedle něj a pohladila ho po vlasech. Tolik mi na něm záleželo. Jako na nikom. ,,Už jste dostali přihlášky?" ,,Jo.. jsem zvědavý, kdo všechno tam bude." Ať tam bude kdokoliv, jsi silná a jedinečná konkurence. ,,Všechno bude v pořádku, taky jsem si tím prošla. A jak vidíš, dokonce jsem to zvládla." Usmál se na mě. Konečně.