𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

十三

*pohled Naruta*

Celý se stresem klepu. Tohle je špatný, dattebayo! Začíná mě tlačit čas! Sakra! Musím to nějak zvládnout! Musím, musím, musím! Chci přece byla Hokage! A pokud mám byla Hokage, musím žít.. a to rozhodně nebudu, pokud to pokazím... Sakra, moje jediná šance je podvádět! Ale když mě chytí, způsobím těm dvěma problémy.. Ale když budu mít nulu, tak taky a navíc mě k tomu oba zničí.. ,,Naruto.." Šeptla ke mně Hinata. ,,Můžeš se podívat do mého testu." Co to Hinata povídá? Nande? Mohla by to být nějaká past? Svraštil jsem obočí. No.. Hinata by něco takového neudělala. Ale jestli jo to řekl Kiba.. ,,Hej Hinato, proč to děláš?" Musel jsem se ujistit. ,,P-Protože, já.. nechci, abys skončil už tady, Naruto. Víš, je nás tu jen devět nováčků... Musíme spolupracovat." Usmál jsem se. ,,Aha, chápu... byl jsem trošku zmatený..." Každopádně mám štěstí! Když sedím vedle Hinaty! Nenápadně mi pod rukou podsunula její test, abych mohl nakouknout. Když v tom kolem mě proletěl kunai. Cože?! Zabodl se do stolu toho kluka za mnou. Sakra, sakra, sakra! Zrovna jsem si chystal podívat. Co to bylo? Byl jsem vážně mimo. ,,Za co to bylo?!" Křikl ten týpek za mnou. ,,Pětkrát si to zvoral. Skončils." Řekl ten dozorce. Dattebayo! ,,Zbylí dva členové týmu, vypadněte všichni ven! Hned!" Křikl na ně dozorce. Aaaaaaaa! Všichni tři vstali a odešli. A v tom začali hlásat další čísla lidí, co vypadli. Jsem v háji.. ,,Naruto.." Šeptla Hina a podstrčila mi opět test. Koukl jsem doprava na dozorce, znervózňovalo mě to klepání jeho tužky. Najednou na mě zvedl pohled. Rychle jsem se podíval dopředu. Tohle není dobrý. ,,Hinato.. nerozumím. Skvělý ni já jako já nepotřebuje podvádět." Usmál jsem se. ,,Naruto, demo.." ,,A navíc, kdybys mi pomohla podvádět, mohla bys z toho mít sama problémy." Sasuke mě zabije. ,,Gomen, neuvědomila jsem si to.." Šeptla. ,,Žádný problém, nemusíš se bát." A Sakura taky. Jsem idiot. Co budu dělat? Jsem to ale baka. Zbývá posledních dvacet minut a potom poslední otázka.. musím na ni vsadit všechno!

*pohled Eri*

Koukala jsem po třídě. Kiba, to se ti píše, když máš psa.. a Aburame a brouci. Můj Uchiha s Sharinganem a Hy-Hyugové s Byakuganem.. fuj. Ale to se vám píše, tēme, co? Sakura vypadá, že zvládá, Ino taky, o těch již vyjmenovaných se ani nebavím, moment, co to tam ten Gaara tvoří? A.. Kankurou... raz, dva, pět, no jasně. Loutka... A co Shikamaru? Shikamaru, děláš vůbec něco? Divím se, že tu vůbec je.. Ovšem těší mě to. No a Naruto.. On se baví s Hinatou?! Naruto nemluv s tím! To je pod tvoji úroveň, sakra! Baka! Moment, pokud ti radí, pokud ti radí, ber to, já s bolestí v srdci přehlédnu, že je to Hyuga.. Proboha.. jestli to nezvládnete, tak si mě nepřejte. Najednou kolem Naruta proletěl kunai. Letěl na toho kluka za ním. Koketsu.. ,,Za co to bylo?!" Křikl po něm ten kluk. ,,Pětkrát jsi to zvoral. Skončils." Oznámil mu Koketsu. Ho to opravdu moc baví. ,,Zbylí dva členové týmu, vypadněte všichni ven! Hned!" Vždyť to říkám, vyžívá se v tom. Všechno tři se zvedli a odešli. A v tom začali lítat další čísla těch, co selhali." Odfrkla jsem si. ,,Čtyřicet sedm.." Křikla jsem. ,,Cože?! Jak to můžete vědět? Máte snad důkaz?" Spustil ten kluk. Vstala jsem a položila blok na židli. Izumo na mě koukl a zvedl obočí. Teď se dívej. Přešla jsem ke stolům a vytáhla jsem si toho kluka do uličky. ,,Sleduji tě, celou dobu." Držela jsem ho za mikinu. ,,Pětkrát jsi prostě nebyl dost dobrý." Oznámila jsem mu. ,,A máte nějaký důkaz?!" Spustil zase. Otočila jsem a prudce vykopla, zasáhla jsem jeho hrudník a on přeletěl třídu, zastavila ho až zeď. ,,Není tohle dostatečný důkaz?" Zeptala jsem se ostře. ,,Sbal se i se zbytkem týmu a zmizte, než vás odtud vykopu! Klidně i oknem!" Křikla jsem naštvaně. Periferně jsem viděla, jak se Ibiki uchechtl. No od koho to asi mám? Všichni tři se zvedli vyběhli ze třídy. Všimla jsem si ostatních pohledů. Sasuke na mě zvedl obočí, zatímco Sakura a Naruto byli totálně vyvedení z míry. Stejně tak Ino. Ale no tak. Radši dál podvádějte. ,,Nemáš náladu?" Zeptal se Izumo. ,,Rozhodně bych dnešek mezi mé nejoblíbenější dny nezařadila." Vzala jsem si blok a sedla si. ,,Ale Koketsu vypadá fakt spokojeně." Dodala jsem. ,,Ani nevíš, jak moc se těšil." Uchechtla jsem se. Dokážu si to představit. Koukla jsem na kluka s havraními vlasy, jeho červené oči zářily a všechno vypadalo dobře. I cukrové vatě se dařilo. Ale co náš nejhlučnější ninja? To bude ještě zajímavé. Co mi ale vážně vadí je to, že ti tři ze Zvučné jsou ještě tady. Už je tady vážně nechci. Znervózňuje mě to dokonce víc, než to, že tady pořád sedí Hyugové. A to už je co říct. Jenže sakra ani já, ani já nevidím žádné chyby. Sakra, jen pět, jen pět jich udělejte. Ať se vás můžu zbavit. Vypadají nedůvěryhodně, nevychovaně a něco mi na nich vězně nesedí. A není to jen vzhledem. Je fakt, že jeden z nich vypadá, jako by se právě dostal z války. Ani jeden nedává dobrý dojem. Jsou egoističtí, hodně. Na to, že ta vesnice nestojí ani tak dlouho. ,,Ale ale, padesát trojka, pátá chyba. ,,Padesát tři." Zavolala jsem. Doufám, že má dostatek rozumu nebo ze se poučil a nehodlá mi vzdorovat. Jinak tou zdí tentokrát proletí. Dnes nemám svůj den. Vážně ne. Taky doufám, že to skončí co nejdřív. A hned potom je čeká pět dní boje o život v Lese Smrti. Ani se nenadějí a už je bude chtít sežrat nějaký obrovský monstrum. Nebo jiný tým.. Hlavně ať jich tam moc neumře. Teda jestli Zvučná projde první částí, tak se možná na něco přeměním a sežere je já... A kdyby se něco stalo Hyugům.. zní to lákavě. Ale Neji je podle všeho vážně silný. A Hinata, Hinata nesmí umřít, protože její pohřeb by vypadal podobně, jako kdyby umřel Hokage. To přesně nechci. Taky bych na něj nechtěla jít, pravděpodobně bych ale musela. To ovšem opravdu není to, po čem toužím. Mám lepší věci na práci. Třeba zmizet na misi. Ještě si počkám.. Koukla jsem na hodiny. Ještě blbých deset minut. Soucítím s nimi. Oni alespoň ale nemají o rok staršího kamaráda, který by byl o tři hodnosti nad nimi.. Jo, to jsem decentně nezvládala. Vlastně jsem se šíleně styděla a měla docela nízké sebevědomí. A potom od něj přišla ta nabídka. Nabídka, že mi bude pomáhat s tréninkem. Byla jsem tolik šťastná. Taky to byla vážně zábava. I Asuma viděl lepší výsledky. A ty výsledky se ještě mnohonásobně zlepšili po tom, co odešel. Taky to bylo i za kratší dobu. Tak nějak jsem neměla na výběr. Díky slibu jsem v podstatě musela. Pět minut, jen pět minut. Naruto, zvládáš?