𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

十一

,,Dalo by se říct, že mé dokonalé Taijutsu je nejhorším nepřítelem tvého Sahringanu." On se opět vyhl. Vykopl, opět jsem se to snažil zablokovat. I přes moji opakovanou snahu jsem se opět proletěl. A on se ocitl pode mnou. Kage Buyou? ,,Touhle technikou dokážu, že dříč překoná génia." Co chce udělat? ,,Zvítězím." Řekl. V tom ho ale něco zastavilo. ,,To stačí, Lee!" Ozvalo se. Co to dělá? ,,Sasuke?" Vykřikla Sakura a rozběhla se ke mně, aby zbrzdila můj dopad. Co to sakra.. ,,Lee, ta technika je zakázaná!" Řekla ta želva. Počkat, cože? ,,Omlouvám se.. já jen.." Začal Obočnatec a pokračoval ve zběsilém vysvětlování a omlouvání. Je to.. divný. ,,Ay, Ay," Přiběhl Naruto. ,,to je želva, že jo?" Zeptal se s podivným výrazem ve tváři.  Naruto.. nepoznáš to snad? ,,Není to snad jasný?!" Vyletěla Sakura. ,,Může se stát želva mistrem ninjů?" Pokračoval. ,,Jak to mám vědět?!" Sakuře evidentně docházely nervy. ,,Bakaero! Myslel sis, že to omluva spraví?" Křikla ta... želva po Tlustoobočnatci. Sakra, prohrál jsem s takovým magorem? Zatl jsem zuby. To není možné. ,,Jsi připravený za to zaplatit?" Pokračovali v rozhovoru. ,,Hai.." ,,Tak tedy přichází Gai sensei." V mžiku na té želvě stál.. ,,Sakra! Vy jste prostě ztělesněné mládí." Řekl jen co se objevil. A všichni tři jsme se zděsili. Hodně. Co to.. Co to zase je? ,,Super tlusté obočí.. super tlustě sestřižené. To je neuvěřitelné obočí, nikdy jsem nic takového neviděl." Poznamenal Naruto. ,,Přestaň urážet Gai senseie, baka!" Zařval naštvaně Lee. ,,Damare!" Ohradil se Naruto. ,,Pořád se tu objevují samí cvoci!" Výjimečně s ním musím souhlasit.. ,,Jak si sakra myslíš, ze na to budu reagovat?" Pokračoval Naruto. ,,Co jsi to za - " ,,Ay, Lee, přestaň." Skočil mu do toho ten druhý magor. Následně se napřáhl a dal Leemu pěstí. ,,Bakayaro!!" Zakřičel na něj. A my tři, my jsme byli opět.. hrozně překvapeni. Ani jeden z nás to nepobral. Co se to tu dneska, doprdele, děje?! Sensei přišel k němu. V zápětí po něm Lee skočil a obejmul ho. Oba v slzách. Co. To. Je? A s tím jsem jako prohrál? Cítil jsem se.. poníženě. Trapně. Nechápal jsem. Dramatická chvilka. ,,Víš, tohle vypadá tak špatně." Ukázal na ně Naruto. ,,Baka! Moc nebezpečné!" Křikla po něm Sakura. ,,Je to v pořádku Lee, mladí a omyly jsou spolu ruka v ruce." Řekl mu pořád brečíc. ,,Jste příliš laskavý, Gai sensei!" Já nemůžu.. ,,Pojďme. Jako trest si zaběhneš sto koleček." Řekl sensei. ,,Moment, do začátku zkoušky nezbývá moc času!" Zavolala na něj Sakura." ,,No jo.. Trest si odbudeš po zkouškách. Ve jménu mladí pět set koleček!" Vykřikl nadšeně v nějaké póze s pokrčenou mohou a rokou vzhůru. Může být něco divnějšího, než tohle? ,,Baka.." Poznamenala Sakura s udiveným výrazem. Líp.. bych to asi neřekl.. ,,Ne! Dívá se sem!" Vykřikla zase Sakura. ,,Oy, vy tam, jak se má Kakashi sensei?" ,,Vy ho znáte?" Zeptal jsem se. ,,Lidé se nazývají... věční rivalové!" Už dost, prosím. Mrkl jsem. Moment, kde sakra je? ,,Můj rekord je čtyřicet devět proher a padesát výher." Ozvalo se za námi. CoOo?! ,,Kdy se sem.." Začal Naruto. ,,Jak jsme řekl, jsem silnější, než Kakashi." N... ne.. je rychlejší, než Kakashi... Je vůbec člověk? ,,Vidíte? Není Gai sensei úžasný?" Vyjekl nadšeně Lee. Sakra.. ,,Omlouvám se za Leeho, už se to nebude opakovat. Slibuji na tuto krásnou tvář." Lepší než Kakashi? Sakra.. Ten chlápek.. neblafuje.. Zatnul jsem pěsti. ,,Měli byste si s Leem pospíšit do třídy. Hodně štěstí, Lee. Uvidime se!" Zavolal na něj a zmizel i s želvou. ,,Musím ti říct, Sasuke, že jsem před tím lhal. Nejsilnější Genin je zřejmě v mém týmu. Jsem tu, abych ho porazil. A ty jsi taky můj cíl." Řekl mi, skočil zpět na ten balkon a zmizel. ,,Řekl bych, že klan Uchiha touhle dobou za moc nestojí.." Poznamenal Naruto. ,,Naruto!" Vyjela po něm Sakura. ,,Damare!" Řekl jsem. ,,Příště ho porazím."

*pohled Eri*

Jsem nervózní a znuděná zároveň. Co ti tři asi dělají? Jsou v pohodě? Zanedlouho si to sama zkontroluju. Lehla jsem si na zem a zahleděla jsem se do stropu. Že jsem fakt nezmizela na misi. Začínám mít pocit, že vrátit se za pravděpodobně víc jak měsíc mohlo být vážně dobrý. Kakashi by to s nimi zvládl a já bych si oddechla. Doprdele, že jsem nešla. Praštila jsem pěstí do země. A v tom si vedle mě někdo lehl. Tyvole, kdo zase.. ,,Co je ti?" Zeptal se s pokřiveným úsměvem. Kushimo, jdi do prdele! ,,Nic." Odpověděla jsem stroze. Dneska na něj vážně nemám náladu. ,,Vím, že něco jo, tak mluv." Letošní drama Chūninských zkoušek bude to, že se vzájemně pozabíjí ANBU, že zabiju svého teammata! Chytla jsem si kořen nosu. ,,Proč to chceš vědět?" Zeptala jsem se ho. ,,Zajímám se o svoji kamarádku.." Řekl citlivým sarkastickým hlasem a po té se zasmál. ,,Kushimo, táhni do hajzlu, než tě zabiju." Oznámila jsem mu upřímně. A doufala, že to zabere. ,,No tak, nebuď nepříjemná." Šťouchl do mě. ,,A teď vážně, mluv." Tohle už znělo, že to myslí vážně, ale i tak. Je to Kushima. ,,Možná jsme radši měli vyrazit na misi.." Uchechtl se. Pomalu už jsem sahala po kataně. ,,Chtěl bych vidět, jak tu Sasukeho necháš déle, než měsíc." Jo, já taky. ,,Kakashi by to zvládl. Každopádně už je pozdě." ,,Příště to přijmi." Dořekl a zvedl se. Hhh... určitě mi to všichni vyčítají. Nemůžu je nechávat pořád jen hlídat bránu, hradby a všechno ostatní. Odejdeme na nejbližší misi.. dlužím jim to. Sakra, jsem unavená. Nejradši bych šla spát. Ale ne, já budu sedět na zkouškách. Eri, tēme. Jak ještě dlouho? Už to chci mít za sebou. A moje myšlenky, moje myšlenky se opět rozhodly zavítat k němu. Ví vlastně, že ještě existuju? Musí, kdo by mu dával pozor na bratra.. Trochu naštvaně jsem vydechla. Takhle to není, sakra, že ne. Mám chuť utéct. Zmizet. Aspoň na tu pitomou misi, když už nic. Potřebuji pryč. Místo toho tady budu ale dál umírat. Taky mám hroznou chuť na dango. Sakra, kdy jsem ho měla naposled?

*o čtyři roky dříve*

Itachi mě držel za ruku a táhl mě bůhví kam. Utíkali jsme přes celou Konohu ani nevím kam. Držela jsem v ruce misku s dangem a snažila se ji nevyklopit, ovšem v té rychlosti mi to připadalo skoro nemožné. Byl to jeden z těch výjimečných dní, kdy jsme se neproháněli po střechách, ale běželi jsme normálně po cestě. Ano, byl to šílený nezvyk, přesto docela hezká změna. Tak tak jsme nikoho nesrazili, možná proto většinou radši vybíráme tu volbu ve výšce domů. Po chvíli jsme konečně doběhli na místo, k řece. Oba jsme se tam zhroutili k zemi a začali se smát. No a já opět skoro vysypala naše nejmilejší jídlo. ,,Příště to neseš ty." Řekla jsem mezi smíchem. Zvedl na mě obočí. Jen jsem zvedla misku a dál se smála. ,,Rád." Řekl s úsměvem a natáhl se pro jedno, ale já mu rukou uhla. Má vážně sladký úsměv. ,,No tak, rozděl se." Zakroutil nade mnou hlavou. Po chvíli přemlouvání jsem ale dala misku mezi nás a dala si taky. Mňam, co je lepší? Bylo to skvělé odpoledne. Jako každá jiná chvíle s ním. Opět jsem ho donutila tu zůstat až do západu a pozorovat, jak slunce odchází, jak po obloze tančí všemožné barvy a den se mění v noc. Na scénu přichází měsíc. Položila jsem mu hlavu na rameno a nechala mu poslední kousek danga.

Ahh, poslední jsem měla s Itym. Tak to už jsem dango neměla pěkně dlouho..