𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

二十三

Skoro dva týdny je hledáme, skoro dva zkurvený týdny, to je doprdele skoro půl měsíce. A nic. Já už opravdu nevím. Jsem strašně vyčerpaná, docházejí mi síly. Ze stresu a strachu nemůžu spát, jíst, pít ani nic jiného. Akorát pořád někde běhám a hledám je. Potřebuji, potřebuji si odpočinout, vážně moc, ale dokud je nenajdu, je to naprosto nemožný. Je mi asi jedno, v jakém stavu je najdu, nebo teda, pokud budou živí. Tu variantu, že bych je našla živý, bych brala mnohem víc. Taky vím, že i když všechno dělám z posledních sil, který sotva mám, tak pokud budou mít jen zkřivenej vlásek, nebo tak něco, najednou najdu dost síly na zničení celé Konohy. A Orochimaru bude mít po srandě. Dvě mouchy, plus celou vesnici, jednou ranou, krása. To by Hokage asi neměl radost. Normálně bych to možná svedla na to, že už jsem zapomněla, jak Hinoarashi správně používat, ale vzhledem k tomu, jak moc se mi Asuma s tréninkem věnuje, tak výmluvu nemám. Za posledních asi šest dní už dokážu reagovat rychleji a klec už dokážu zmenšit na normální velikost. Myslela jsem si, že mi to bude trvat déle, každopádně, zdaleka jsme neskončili. Ne, nemám žádnou výmluvu.

Mířila jsem někam mezi hory. Často jsem tam trénovala s Kakashim. Dlouho jsem tu ale nebyla, tak mě napadlo jít a kouknout po nějakých stopách. Dneska jsem šla sama a kluci byli spolu, tak jsem toho využila a šla sem. Upřímně se divím, že ještě chodím. Ocitla jsem se mezi mnoha vysokými skalisky a koukala nahoru. Udělalo se mi možná trochu špatně z představy, že budu muset vylézt nahoru a ne jen na jednu. Nejspíš tady strávím celý den, ale hlavně, když najdu jakoukoliv stopu. Nebo cokoliv, to je jedno, něco, co mi ukáže cestu. Protože takhle už dál prostě nemůžu.

Když už jsem vylízala třetí horu, začínala jsem pochybovat o svých schopnostech. Možná bych měla chodit trénovat i sem. Teda pokud nespadnu, o čemž jsem měla docela pochybnosti, protože mě docela přemáhala únava a podkluzovaly mi ruce i nohy. Už jsem byla skoro tam, když v tom jsem uslyšela slabé hlasy. Nejsem tu sama? Povylezla jsem výš, najednou jsem ale uslyšela celkem velkou ránu a všimla si obrovského kusu skály padajícího ne moc daleko ode mě. Doprdele. Rychle jsem se levou rukou pustila abych náhodou neskončila na zemi pod ním. Já si totiž ještě nemůžu dovolit umřít. Jakmile kámen prosvištěl kolem mě a dopadl na zem což následovala obrovská rána a moje domněnka, že se za chvíli sesypou všechny ty skály, zničí se celá Listová a kámen vypadne někde na druhé straně světa jsem se chytila zase i levou s lezla nahoru. Měla jsem lehkou naději. Poslední úchop a budu tam. Natáhla jsem pravou ruku a chytla se za okraj, abych se vytáhla nahoru. Konečně jsem tam dostala i nohy. Vstala jsem a oprášila se, vypadala jsem totiž, jako bych pod tím kamenem vážně zůstala. A když jsem zvedla hlavu, když jsem ji zvedla.. na chvíli jsem možná ztratila rovnováhu. Taky mi poskočilo srdce. Až do krku. Musela jsem zamrkat, jestli se mi to jen nezdá. Protřela jsem si i oči. To si děláte prdel. Všechny smysly se mi vrátily a jak jsem mluvila o tom, že melu z posledního a že když se naštvu, budu mít dost síly na zničeni Konohy? Najednou mám asi snad i dost síly na zničení kompletní Ohnivé země. Právě koukám na Kakashiho a Sasukeho. Evidentně uprostřed "poklidného" tréninku. Já, já nevím, jak ten pocit popsat. Mám radost, že je konečně mám, ale vztek a hněv velice silně převažují. ,,To si ze mě děláte prdel.." Řekla jsem ostře klidným hlasem. ,,Co tady děláte?! Tohle je kurva přesně ten důvod, proč nechodím na mise!" Křikla jsem po nich. ,,Co sis sakra myslel, když jsi to plánoval?! Co jste si mysleli vy oba?!" Začaly mi ztékat horké slzy. ,,Víš, když zmizíš ty, nic se nestane, bude se očekávat, že se vrátíš, jsi Jōnin. Ale když zmizí on?! Z nemocnice?! Doprdele týden a půl se tu po vás sháním! Jakoby se po vás slehla zem! Bála jsem se, strašně moc jsem se bála, chápeš, Kakashi?! Strašně moc by mě zajímalo, na co jsi myslel! Ten den jsme spolu mluvili, to dopoledne jsme byli spolu! Tos mi to kurva prostě nemohl říct?! Mohla jsem se kurva zbláznit, když jsem slyšela, že zmizel a Orochimaru je pořád tady! Nakonec jsem zjistila, že tu nejsi ani ty! A to ve mně vyvolalo pocit úplného konce! Jak jsi mi to mohl udělat?  Celý můj tým vás hledá, sakra, víš, jakou jsem za to zase dostala bídu? Co se vlastně stalo? A ty si ho tady v klidu učíš Chidori! Doprdele, i Ishikawa se o mně bál, když viděl můj stav! Strachovala jsem se, co se s vámi stalo, a vy si tady prostě jen trénujete!" A Kakashi mlčel. Na jednu stranu se nedivím, na druhou by měl chrlit argumenty anebo omluvy. ,,Eri.." Začal Sasuke. ,,Damare! Nebo budeš muset to Chidori použít na mě!" Zakřičela jsem na něj. ,,A co sis doprdele myslel ty?! Co tak mi cestou při útěku z nemocnice třeba něco aspoň naznačit?!" Skočila jsem mu do toho. ,,Proč tak vyvádíš?" Zeptal se ostře. ,,A proč ty jsi po mně tehdy hodil ten shuriken? Zrovna ty mi tohle chování budeš vyčítat? Mohla jsem zmizet na důležitou misi a nemusela jsem ti stihnout ani nic říct! Jsem totiž ANBU, víš?! Mohl ti to později někdo oznámit! Já bych tě neopustila, nejsem jako tvůj bratr! I když bych asi měla začít. Kvůli tobě zůstávám tady, protože mi na tobě záleží. Ztraceně moc. A ty uděláš tohle!" Utřela jsem si slzy a začala jsem se smát. Probudila se moje psycho stránka. ,,Víte co? Co kdybych si zatrénovala s vámi?" Otázala jsem se jich a vytáhla katany. ,,Eri," Začal Kakashi. Kage bunshin no jutsu. Jen jsem tam stála s katanami a zpříma se něj dívala zatímco co můj klon za ním se ho snažil zasáhnout. ,,Kakashi sensei!" Ozval se Sasuke. Kakashi se otočil a jedním kopnutím klona zničil. ,,Eri, dost, můžeme to vyřešit i bez zničení všeho kol-" nestihl to doříct. Musel rychle odskočit. Mě to taky ani absolutně nezajímalo. Byla jsem vzteky bez sebe. Katon. Přiložila jsem si spojený palec a ukazováček k puse a vyfoukla oheň. Jenže, můj katon není takový ten běžný katon, můj normální katon je na spálení aspoň jednoho domu. Otočila jsem se za ním a hodila po něm katanu. Opět stihl těsně uhnout a katana se zabodla před něj. ,,Eri, notak.." Začal zase Kakashi. ,,nechci s tebou bojovat.." Já s tebou ano. ,,Tak s tím něco udělej." Oznámila jsem mu a v zápětí si opět přiložila palec a ukazováček k puse. Fuuton. Doprdele a on se zase vyhnul, co tak nějaká reakce. Sasuke stál úplně mimo a ani se nehnul, což mě překvapovalo. Hosenka no jutsu. Když se těsně vyhnul už asi šestnácté kouli, přestalo mě to bavit. Využila jsem toho, že se zastavil. Uma, tori, hitsuji, tora, hitsuji, uma, tatsu. Udělala jsem co nejrychleji pečetě a namířila jsem na něj dlaně. ,,Iya!" Křikl Kakashi, když se kolem něj začala tvořit ohnivá klec. Nechystala jsem se ho zabít, jen ho tam zavřít. Oddělila jsem od sebe dlaně. S Asumou jsme ještě nevypracovali to, jak klec zničit, když od sebe oddělím dlaně úplně, ale mě to teď vážně nezajímalo. ,,Sasuke," Začala jsem. ,,a jak jsi na tom s tréninkem ty?" Ptala jsem se jej mezi tím, co jsem šla pro druhou katanu a vzápětí ji po něm hodila. ,,Vezmi si ji." Poznamenala jsem. ,,Zbláznila ses?" Zeptal se mě, když si ji bral do ruky. ,,Na to samé jsem se vás ptala taky." Rozběhla jsem se proti němu, když se vyhnul a poté kupodivu skvěle odrazil všechny mé útoky. To mě ale přestalo po nějaké době bavit. Je čas na Genjutsu. Vzala jsem mu katanu a odskočila. ,,Co kdybys mi ukázal, jak jsi na tom?" V tom jsem ale uslyšela ptáky, spoustu ptáků. Chidori. Otočila jsem na Kakashiho. A skoro jsem otevřela pusu, to není možný. V kleci žádná Genjutsu nefunguji. Teda odteď evidentně až na Chidori. Kakashi zvedl ruku a rozsekl s Chidori klec. Takže nejenom, že rozsekl blesk, ale i moji klec. Tak jo, teď už to začnu brát vážně. Hodila jsem po něm katanu a přesně zasáhla břicho, když se jeho tělo proměnilo v kus dřeva. Přemístění, bezva. V tom jsem zezadu ucítila, jak mě někdo kopl do zad a já proletěla zbytkem skály, co tam zbyla po Sasukeho trénováním s chidori. Zachytila jsem se a vytáhla se zpátky nahoru. To neudělal. No tak to ne. Z Kakashiho pohledu relativně bez emocí jsem zahlédla něco, z čeho asi neměl úplně dobrý pocit. A podle svého vzteku a chakry jsem přesně tušila, co ho zneklidňuje. Po cestě jsem vzala druhou katanu a hodila mu ji. ,,Ukaž mi, co v tobě je." Vyzvala jsem ho a švihla katanou proti němu. Zastavil tu moji a obrátil zásah. Po chvíli jsem se nechala zasáhnout a použila Kawarimi no jutsu. Spadla jsem zpátky na zem a vrátila Kakashimu kop. Mezi tím co letěl jsem si vzala zpátky katanu a mířila si to za ním. Když v tom se přede mnou začala tvořit obrovská zeď. Hodně blízko přede mnou. Odskočila jsem, aby mě to nesejmulo. Doton: duryūheki. Rychle jsem se otočila a chytila shuriken. Znova už ne, Sasuke. V tom na mě vyfoukl oheň, obratem jsem mu to vrátila. Najednou jsem znovu uslyšela spoustu ptáků, ale tentokrát od jinud. Takže ty chces použít chidori na mě? Tora, u, mi. Fūton: Hanachiri Mai. Začala se shromažďovat velká spousta okvětních lístků a já tornádo z něj namířila na malého Uchihu. Jenže jsem se z ničeho nic ocitla v něčí náruči a tornádo zmizelo. Kakashi mně vzal od Sasukeho dál a položil mě. A mě začala opouštět má síla. Jak fyzická, tak psychická. Kakashi mě smutnou viděl mockrát, ale před Sasukem jsem slabá být nechtěla. Jenže to nešlo. Spadla jsem na kolena. Kakashi se ke mně sehnul. ,,Eri," Hlesl. ,,promiň, že jsem ti nic neřekl." A já se opřela o jeho hruď, chvíli na to mi i zase začaly ztékat slzy. ,,Víš, jak příšerný to bylo?" Vzlykla jsem. Pohladil mě po vlasech a utřel mi slzy. ,,Měl jsem ti o tom říct, já vím. Nechtěl jsem ti přidělávat starosti. Taky po zkouškách začneš trénink i se mnou, pomůžu ti, jak jsem slíbil." Řekl mi. Jen jsem kývla. ,,Děkuju. A jestli mi tohle ještě někdy uděláš, pokud se nezabiju, než tě najdu, tak další boj budu brát mnohem vážněji." Procedila jsem mezi zuby. ,,To nebude třeba, slibuju." Postavila jsem se. ,,Mizím." Oznámila jsem. ,,Uvidíme se na zkouškách." Řekla jsem, odstoupila pár kroků dozadu a začala padat dolů. V půli skály jsem se zachytila a odskočila. Nevěděla jsem, co dělat, ani jak se cítit, každopádně jsem šla najít tým.