𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

八

Slunce zapadalo a já už šla pomalu k hradbám na střídání služeb. Dvanáct hodin s Hayatem před sebou. Ovšem ne, že by mi to vadilo, to vůbec, Hayata jsem měla moc ráda. Dostala jsem se nahoru a přebrala službu od dvou Jouninů a do minuty se tu objevil i Hayate. ,,Ahoj." Pozdravila jsem jej hledíc na překrásnou krajinu s oblohou všech barev. Bylo to fakt nádherný, má nejoblíbenější část. ,,Ahoj." Pozdravil mě a taky se zakoukal někam do dály. ,,Rozloučil jsi se?" Zeptala jsem se. Myslela jsem na Yugao. Jeden bez druhého téměř nebyli. ,,Samozřejmě, ale vidět ji mizet jsem nechtěl, odešel jsem dřív." To chápu. ,,A já přišla později.." Podrbala jsem se studem na zátylku. ,,Zase?" Zeptal se udiveně. ,,Jo, zase mi to nedošlo." ,,Když vyrážíš do terénu ty, loučí se s tebou všichni tví přátelé a ty pokaždé zapomeneš na kamarádku?" Zeptal se znovu. A já studem začala rudnout. ,,Nepřeháněj, tolik ne. A tak trochu.. ale vždycky ji doběhnu." Jen zakroutil hlavou. ,,Na druhou stranu, je pravda, že ty tolik na misích nebýváš.." ,,Nebývám, přesto to mám radši." Sedla jsem si na kraj té zídky a o jednu nohu se opřela. ,,To tady zůstáváš jen kvůli Sasukemu?" Hayate projevoval emoce podobně, jako Kakashi. Téměř neprojevoval. A ať se tohle může zdát jako velice emocionální konverzace, jeho tónem to zní, jako bychom se bavili o celkem absurdních věcech. ,,Více méně. Potřebuji tu být pro něj." Slib, ten slib. ,,Kdybys to tehdy Itachimu neslíbila, kdybys vůbec nemusela ani necítila potřebu, co bys dělala?" Polkla jsem. ,,Tak bych chodila z mise na misi. Dlouhé, krátké, bylo by mi to jedno. Do Konohy bych se vrátila pokaždé se splněným cílem pro další úkol. Nezůstala bych tu dýl, než týden v kuse." Přiznala jsem popravdě. Vlastně i sobě. ,,V tom případě, Sasuke tě neskutečně omezuje." Konstatoval. ,,Ale neopustím ho kvůli tomu." ,Dala jsem mu okamžitě zpětnou vazbu. ,,Ale chybí ti to, že?" Kývla jsem. ,,Vážně hodně." ,,Měla bys chodit častěji. Sama to chceš." ,,Nenechám ho tady. Je to poslední Uchiha. Není neschopný, ale já dala slib a taky mi na něm záleží." Donutil mě se na něj podívat. ,,Je tu spoustu ninjů, co by všechno zvládli." Já vím, i tak sakra nemůžu. ,,Víš," Odmlčel se. Měla jsem pocit, že mi teď řekne něco, za co ho budu chtít z té věže shodit dolů. ,,u zkoušek budeš, protože tě Hokage chtěl poslat na necelý měsíc na misi. My jsme ale věděli, že bys s tím měla problém. Kvůli Sasukemu. Tak jsme ho přemluvili, jediná možnost ale byla, že budeš hlídat Geniny. Tak to ti tři nakonec ukecali." Jo, tak napůl jsem ho fakt shodit chtěla, ale nebudu lhát, během zkoušek bych vážně mimo vesnici být nechtěla. ,,Proto šel Yugain tým?" ,,Pravděpodobně." Asi je trochu naštvaný. ,,Promiň." Musela jsem se omluvit. ,,To je v pořádku, nabídla se sama, vlastně nám  tím docela pomohla." Kývla jsem. Měl pravdu.

Celou noc jsme jako obvykle propovídali. Předali jsme hlídku a šli se prospat, byla jsem unavená, stejně jsem si šla ještě zkontrolovat svůj milovaný tým sedm. A Kakashi klasicky nikde. ,,Ahoj." Pozdravila jsem je po svém nečekaném zjevení. Naruto a Sakura po mně vrhli trochu zklamaný výraz. ,,Doufala jsem, že je to Kakashi sensei." Zamrčela otráveně Sakura. Tak promiň. ,,To si ještě chvíli asi počkáš, promiň." Nečekaně se na mě vrhl Naruto a s nervózním obličejem mě obejmul. Překvapilo mě to. ,,Eriiiii," Začal. ,,nemáš jídlo?" Koukl na mě smutně. Musela jsem se zasmát. Byl roztomilý. ,,Naruto, nemám, omlouvám se." Řekla jsem a rozcuchala mu vlasy. A Sasuke na to koukal se zdviženým obočím. Naruto mě pustil a popošel se smutným povzdychnutím. Přišla jsem k Sasukemu a pohladila ho po tváři. ,,Sasu, jak se máš?" Prosto mě to zajímalo. ,,Docela to jde." Jen mykl rameny. ,,Dneska už nikam nepůjdeš, že ne?" Zeptal se s lehkým zájmem. Zvedla jsem jeden koutek. Ještě pořád byl trochu naštvaný. ,,Ne, neboj." ,,Kde sakra vězí?" Zaznělo za mnou. Otočila jsem se na Sakuru. ,,Asi se ztratil na cestě života." Mykla jsem rameny. ,,Co to povídáš?" Zeptala se naše cukrová vata. ,,To poznáš." Odpověděla jsem jí. ,,Jsem unavená, mizím." Oznámila jsem jim. ,,Užijte si trénink." Naposled jsem chlapcům rozcuchala vlasy a zmizela jsem. Protože mi vážně moc chyběla moje postel.

Jo, nakonec jsem se na celou svoji postel, spánek a únavu vysrala. Využila jsem toho, že Sasuke není doma. A budu doufat, že mě potom nezabije. Stála jsem v domě Uchihů před Itachiho pokojem a hypnotizovala ty dveře. Jak se dovnitř můžu dostat? Jako jasně, úplně jednoduše bych je prostě mohla vyrazit, zničit nebo tak něco, ale nerada bych, aby mě potom zničil Sasuke. Kde by tak ten malý gaki mohl mít klíč(?) Někde v pokoji? Sakra já nemám tušení. Možná spíš doufám, že se Itachi nevypařil i s ním. Postupně jsem procházela všechny místnosti, skříně, tajný schovky, úplně všechno jsem tady prolezla. A to myslím vážně. Našla jsem i to, co jsem neměla. Až. Na. Ten. Zkurvený. Klíč. To si tady vážně schovává líp klíč od bratrova pokoje, než zbraně? Co kdyby byl na zahradě, třeba zakopaný? No jo Eri, ale zahradu mu rozkopat nemůžeš, to už by poznat bylo. Znovu jsem Sasukemu prošla pokoj. A hádej co? Nic. Jak jinak. Svalila jsem se mu na postel a zamyslela se. Kde by tak mohl být..

Když jsem se probrala, byla jsem přikrytá a slunce ještě pořádně nevyšlo. Bylo šero. A Sasu ležel vedle mě. Chtěla jsem odejít. A potom jsem si vzpomněla na shuriken v noze. Bodla mě jen ta myšlenka. Rozhodla jsem se mu jít radši pomalu nachystat snídani, než se vypařit. A potom jsem si vlastně uvědomila, že je mi v té posteli fajn a na snídani se vrhnu později. Nebo by se na ni taky mohl vrhnout on.. hah. Eri, ty máš ale bujnou fantazii.

Vzbudila mě vůně zeleného čaje. Moment, co? Otevřela jsem jedno oko, a vážně tam byl. Hrnek mi ležel na nočním stolku. Jsem snad ve snu? Určitě jo. Ale bylo to až moc reálný a divný. ,,Dobré ráno." Zaznělo vedle mě. Tyvole, to je realita. ,,Ahoj.." Pozdravila jsem Sasukeho vyjeveně zpátky. On něco udělal, když jsem tu já? Tomu se věří fakt špatně. Protřela jsem si oči. Ani ten hrnek se mi nezdál. Opravdu tam stál. ,,Sasu?" ,,Hm.." Kývl. ,,Ty jsi něco dělal, i když jsem tu já?" Musela jsem zeptal, prosto musela. ,,Ano, chtěl jsem tě překvapit. A udělat ti radost." Mykl rameny. To koukám. Vážně nesním? Kdy se ze Sasukeho ,,pořád si z tebe tak trochu chci udělat držák na shurikeny" stal Sasuke ,,mám tě fakt rád"? Upřímně, Sasuke je jeden z nejnáladovějších lidí, co znám. Když to přehodnotím, vlastně si zaslouží první místo. Taky má jednu ze nejhorších teenage phases. Myslím, že celému Uchiha klanu je najednou jako mrtvým fakt dobře. I ten Itachi se z toho hezky vyvlékl. Děkuju, že jste mi ho hodili na krk. Doufám, že si užíváte to, jak se mnou zametá.