𝒑 𝒓 𝒐 𝒎 𝒊 𝒔 𝒆

二十四

Běžela jsem směrem ke Konoze, abych mohla svému týmu říct, co se stalo, aby už nehledali a taky jsem se těšila do postele. Fakt moc. Ale ještě před tím asi skočím za Asumou. Proběhla jsem všechny cesty jak nejrychleji to šlo a skočila Shikamaru do tréninku. ,,Promiň, Shikamaru, hned zmizím." Jen protočil očima a vydechl. Jak jinak. Chytla jsem ho za rameno a přešla k Asumovi, kterému jsem skočila kolem krku. ,,Tvoje oči, Eri, co se stalo?" Zeptal se neklidně. ,,Našla jsem je." Šeptla jsem. ,,Cože?" Vyhrkl překvapeně. ,,Kakashi se rozhodl jít trénovat mezi skály." Vysvětlila jsem mu. ,,Nezabila jsi je snad, že ne?" Ptal se když mě od sebe trochu odstrčil, aby mi zkontroloval oči. ,,Ne. Sice jsem chvíli chtěla, ale nic se nestalo." Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a protřel si oči. ,,Oba žijou, ty žiješ a Konoha je celá. Řekněme, že se vážně nic nestalo." Kývla jsem. ,,Jo a s chidori můžeš rozbít klec Hinoarashi." Poznamenala jsem. Teď už ale Asuma vypadal hodně nesvůj. ,,Cože?" Zeptal se ostrým hlasem. ,,Jak to víš?" Dodal ještě ostřeji. ,,Říkám, že se nic nestalo." Zvednul na mě nevěřícně obočí. ,,Jdu najít zbytek týmu. Hodně štěstí Shikamaru." Jen na mě mávl a já se vydala najít ty čtyři. Protože už se chci jít vyspat.

Skočila jsem zezadu Kushimovi na záda a skoro jsme spadli. Slezla jsem z něj a sundala si masku a oni taky. ,,Kuso! Eri, co to děláš?" Zeptal se trochu naštvaný Kushima. ,,A co děláš tady?" Dodal Kenji. ,,Našla jsem je." Oznámila jsem jim a hodila si vlasy dozadu, abych na ně viděla. ,,Skvělý." Řekl s trochou radosti Kushima. ,,A žijou?" Zeptal se Kenji s vyčítavým pohledem. Kushima se na něj obrátil a Kenji poukázal na moje oči. ,,A jaktože žijeme my?" Zeptal se udiveně Kushima. ,,Všechno je v pohodě. Můžete se vrátit a odpočinout si." Snažila jsem se je uklidnit. Oba jen vydechli. ,,Dávej si pozor." Řekl mi ještě Kenji. Pak si oba nasadili masky a šli se vrátit. Já jsem se otočila a běžela najít ty zbývající dva. Na štěstí nebyli zas tak daleko. Sundala jsem si masku a skočila před ně. ,,Eri!" Vyhrkl Meizu, když si sundaval masku. ,,Nemáš hledat?" Optal se. ,,To je to, proč jsem tady. Našla jsem je." Oznámila jsem mu. Ishikawa si sundal masku a přistoupil ke mně. ,,Živý, nebo mrtvý?" Zeptal se Ishikawa, když mě chytil za bradu a zkoumal moje oči. ,,Živý." Odpověděla jsem. ,,A je to tak pořád, nebo jsi to napravila?" Optal se znovu. ,,Pořád jsou." ,,Co se stalo?" Ptal se dál. ,,Kakashi se rozhodl pro trénink ve skalách, trochu jsem se naštvala." Vysvětlila jsem mu. ,,Tvoje oči říkají něco jiného. Naštvala ses hodně." Pohladil mě palcem po tváři. ,,Eri, dávej si pozor." Jen jsem kývla. ,,Pojď." Nasadil si masku a chytil mě za ruku. Vrátíme se a konečně si odpočineš." No nemohla jsem jinak, než souhlasit, protože odpočinek, to bylo to, na co jsem tak dlouho čekala. Sice nemám úplně radost z těch dvou, ale i tak, můžu být konečně v klidu.

Zbylé dva týdny jsem ty dva nechala úplně být a dělala to, co běžně. Koukala jsem po Narutovi a ostatních, hlídala vesnici, trénovala s Asumou  a další věci. Nic mimořádného. Ani jsem už nic mimořádného po tom incidentu s Kakashim a Sasukem nechtěla. Slyšela jsem něco s Gaarou, ale o to se postaral Gai. Nic jiného se asi nedělo. Teda až na Narutův trénink s Jiraiyou. Když jsem to viděla, říkala jsem si, že se Minato musel obracet v hrobě. Co to s ním, sakra, děláš? Takhle jsi trénoval i Minata a všechny ostatní? Jen jsem nad tím vždycky kroutila hlavou, ale neopovážila bych se nic říct. Sice to vypadá fakt příšerně, ale určitě se to všechno vyplatí. Jsem docela zvědavá na zápasy. Třeba na Nejiho a Naruta. Oba jsou vážně dobří, upřímně nevím, kdo chci, aby to vyhrál. Asi bych měla doufat v Naruta, ale já vážně nevím. K Nejimu už nějakou dobu nenávist necítím a taky jsem viděla jeho trénink. Vážně ho obdivuji, Neji není ta Hyūga oběť. Má tolik talentu co Hinata nenasbírá za roky. Věřím v oba, oba jsou geniální. Sasuke a Gaara, to zní taky až přespříliš zajímavě. S tím, že se můj chlapec s sharinganem nahoře učí chidori to může být opravdu hodně napínavé. Gaara je pokud vím syn Kazekageho. Takový druhý Naruto bych možná řekla. Jenže u těchhle svou se možná spíš bojím, co se stane, než abych se těšila, kdo vyhraje. Doprdele, budu ráda, když se nezabijou. Po tom, co Gaara předvedl s Leem. Toho bych tady taky ráda viděla, bohužel. Ale Sasu a chidori.. Lidi si ten zápas rozhodně užijí, ale já mám spíš strach. Další zápas, na který se těším je Shikamaru a Temari. Na tenhle se těším tak jako na Nejiho a Naruta. Temari má evidentně obrovský potenciál a sílu. Pochytila jsem to z toho, jak zničila Tenten. Bude z ní úžasná kunoichi, jsem si tím až moc jistá. Na druhou stranu se bojím, aby to Shikamaru z lenosti nevzdal. Je chytrý, hodně chytrý, ale taky hodně líný. Možná ještě víc. Má na to to dotáhnout daleko, jenže jemu se prosto nechce. Nara, proč jste všichni tak děsně líní.. I s tou leností jste to ale dotáhli všichni daleko. Takže Shikamaru to určitě zvládne. Nebo na tu arénu aspoň vejde. Doufám. Nebo ho tam dokopu.

,,Naruto!" Chytla jsem ho kolem ramen, když jsem ho viděla na stejné cestě. ,,Eri!" Rozzářil se. ,,Co ty a tvoje tréninky s Jiraiyou?" Zeptala jsem se ho. Tak schválně. ,,Strašně to s ním trvá, ale alespoň je lepší, než skrytý zvrhlík.." Odfrknul. Musela jsem se zasmát. Ebisu, Ebisu. ,,Myslíš, že budeš připravený na zkoušky?" ,,Rozhodně! Vyhraju proti Nejimu!" Ráda jsem tuhle odvahu slyšela. ,,Myslíš? Neji je vážně dobrý." Poznamenala jsem. ,,Je divný od tebe slyšet něčí jiného, než kritiku k Hyūgům." Nervózně jsem se podrbala na zátylku. ,,Neji je vedlejší rodina. A navíc, říkám jen pravdu. Neji je génius." ,,Já vím, ale i přesto ho porazím, abych se mohl stát Hokagem." Tolik mě jeho slova těšila. ,,A co Sasuke? Je připravený? Kde vlastně je?" Vysypal na mě hromadu otázek najednou Naruto. Tohle už mě tak netěšilo. ,,Trénuje s Kakashim.. Myslím, že bude dost dobře připravený." Usmála jsem se. ,,Nevypadáš, že bys měla radost, Eri. I když se usmíváš." Oznámil mi Naruto. A měl pravdu. ,,Radost sice nemám, ale nic mi není, neboj." Vysvětlila jsem mu a pohladila ho po vlasech. Vypadá přesně, jako on.. jako Minato. Musela jsem trochu rozmrkat mé náhle skleněné oči. ,,Naruto, nejsem si jistá, jestli už jsem ti to říkala, možná se opakuju, ale přestože nejvíc času trávím se Sasukem a taky se dost ohlížím za Shikamaru, jsem tady taky s tebou." Dřepla jsem si k němu a podívala se mu do očí. ,,Vždycky, kdykoliv budeš potřebovat." Jo, myslela jsem na to. Na to, že mu dohlídnu na syna. Protože jsem měla pocit, že mu to dlužím. ,,Arigato, Eri." Usmál se na mě Naruto. ,,Jednou ti to vrátím." Prosto jsem ho obejmula. Jinak jsem své pocity vyjádřit nemohla.