Za hranicí plánu «Dramione»

12. Accio problémy

Článek v Denním věštci byl hlavním tématem ještě několik dní. Když už si všichni mysleli, že prvotní šok opadl, na konci týdne se opět vrátil... Přišel totiž čas, poslat zpáteční sovu. Všichni studenti, kterých se to týkalo, chodili po chodbách jako těla bez duše. Ikdyž toto spojení bych asi používat neměla, k mozkomorům je přirovnávat opravdu nebudeme... Ale to už jsme zase někde jinde.

Hermiona, která hned po té hrozné snídani vyběhla do druhého patra do dívčí umývárny, se tam vrátila ještě několikrát, pokaždé si sedla před kruhové umyvadlo, ve kterém se nacházel vstup do tajemné komnaty. Vždy když se o něj opřela, si vzpomněla na Baziliška. Naháněl jí hrůzu i do dnes.

„Už jsi zase tady?" zeptala se Ginny, která šla preventivně kolem, aby se ujistila, zda tady Hermiona není. 

„Jsem myslela, že už ses s tím smířila," pronese a přisedne si k ní. 

„Ale jo...," snaží se znít přesvědčivě Hermiona.

„Jasně, to už mi rovnou můžeš tvrdit, že jsi sem přišla otevřít Tajemnou komnatu," protočí oči.

„Jo přesně, tohle je můj záměr," ušklíbne se, „už se učím hadí řeč." Hermiona se pokouší udržet vážnou tvář, ale při pomyšlení na hadí jazyk, se musí pousmát, když si vzpomene, jak Ron mluvil hadí řečí, kterou se naučil od Harryho, který mluvil ze spaní, tak ji přišlo naprosto absurdní, že by ty divné zvuky měly vycházet z jejích úst. Pak se ale hned zachmuřila, protože prostě Ron... 

„Už zase měníš náladu, jako jehlu ve špendlík při první hodině přeměňování," upozorní ji Ginny. Hermiona se na ni podívala s naprosto kamennou tváří. 

„Asi jsem se z toho ještě nedostala," připustí.

„To vidím," obejme ji a snaží se ji utišit.

„Ale jak jsme se bavily, máš jen dvě možnosti," připomene jí.

„Já vím," špitne tiše.

„Jenže ani jedna nestojí za to," pronese krutou pravdu Hermiona. 

Ginny se na ni podívá, ale už neví co víc jí říct. Všechno si řekly už během týdne. Probraly všechny možnosti. A závěr? V podstatě stejný, jako se jevil na začátku...

„Pojď," zvedne se Ginny a nabídne ruku Hermioně. 

„Pomůžu ti s tím dopisem," řekne jen a ani nečeká na Hermionu odpověď. 

„Ale vždyť je stejně ještě čas," protestuje Hermiona. 

Ginny si však nenechá nic vymluvit: 
„Čím dříve to odešleš, tím dříve to budeš mít z krku." 

Ve skutečnosti by spíš řekla: Čím dříve to odešleš, tím dříve nebude cesty zpět. Ale bylo jí jasné, že to by ji moc neuklidnilo a naopak by Hermiona byla schopná vycouvat.

Společně se domluvily, že dopis napíšou po obědě. Teď když seděly ve velké síni, si Hermiona opět všimla toho stejného jako u snídaně. Malfoy se totiž vypařil, od oné snídaně ho nikdo neviděl, Hermiona byla krapek nervózní. Ne že by ji nějak blíže zajímal, ale měla strach, že se vydal plnit nějaké své povinnosti. 

„Hermiono...!!" mávala ji Ginny zběsile rukou před obličejem. 

„Co je?" vytrhla se ze svého přemýšlení.

„Koukej, co na to říkáš?" posune k ní blíže kus pergamenu.

Hermiona si oddechla, už ji na mysl vyvstala ta nejhorší myšlenka- další vyhláška. Pomalu si od Ginny vzala pergamenem, na kterém, jak posléze zjistila, už byl sepsán dopis, který měly psát až odpoledne. 

„Vidím, že ty jsi už hotová," dodá a se znechuceným výrazem jí ho vrátí. 

„Tak co?" chce vědět odpověď Ginny. 

„Pro mě za mě klidně," řekne ledabyle. 

„Jsi v pořádku?" nechápe Ginny. Samozřejmě je ráda, že s tím souhlasí, ale je to Hermiona, ta má vždycky nějaký argument. 

Hermiona už ji ale zase nevnímá, hledí nepřítomně před sebe. Ginny to ale nakonec vzdá, přece si nebude celou situaci ještě komplikovat. 

„Hermiono!!!" 

„Dej už mi pokoj, Ginny!" ztratí již trpělivost.
Avšak oslovení ji přinutí zvednout hlavu.

„Máme problém," ignoruje její výbuch Lenka a sedá si vedle ní. 

Hermiona si ji se zájmem sjede od hlavy až k patě. Lenka, která je celá mokrá a uřícená, působí postrašujícím dojmem.

 „Jsi v pohodě?" dělá si starosti Ginny, která na ní hledí stejně udiveně jako Hermiona. 

„Máme problém," zopakuje znovu a stále se ještě snaží popadnout dech, „Bonnie někdo napadl!" řekne už konečně. Hermiona s Ginny vykulí oči. 

„A je v pořádku?" okamžitě se zajímá Hermiona. 

„No…. ne…" zašeptá.
 Ginny a Hermionou si vymění vyděšené pohledy. 

„Chceš říct, že je mrtvá?" potřebuje se opatrně ujistit Ginny. 

Přeci jen mluví s Lenkou, takže člověk nikdy neví, jak jejím oznámením rozumět. Avšak Lenka přikývne. Hermiona vzlykne. 

„Co budeme dělat?" podaří se Hermioně nějak mezi vzlykami zeptat.

 „Musíme vymyslet něco jiného," připustí. 

Hermiona už je zase duchem nepřítomna. Bude muset zajít do knihovny a pohledat nějaké šikovné zaklínadlo, pro zakrytí všech stop. 

Lenka beze slova Ginny podá hnědé pírko, které po Bonnie zbylo… Ginny ho přijme a při dotyku si vzpomene na žluté oči Lenčiny sovy...