Za hranicí plánu «Dramione»

2. Očekávání

Když dorazili na nádraží do Prasinek, kde je již čekali Smrtijedi v kápích, všichni vystoupili z vlaku a okamžitě se snažili dostat do kočárů, které táhli neviditelní Testrálové, kteří již pro mnoho studentů neviditelní nebyli, protože snad nebylo studenta, který v loňském roce neviděl někoho zemřít.

V okolí panoval chlad, když Hermiona, Ron, Lenka, Ginny a Neville vystoupili, okamžitě postřehli v dálce mozkomory. To opravdu nebylo dobré znamení, již už dost ponurou atmosféru čišící z doby, která panuje, přiostří deprese, prázdnota a chlad z tak odporných, neživých a nebezpečných stvoření. Všichni teď byli rádi, že je v Brumbálově armádě Harry naučil kouzlo Expecto patronum*.

Když se konečně dostali k jednomu z kočárů, rychle do něj nastoupili a řítili se po příjezdové cestě k hradu. Hermiona, spolu s Ronem a Ginny, celou cestu hleděli na ta úchvatná zvířata, která bez sebemenší námahy táhla jejich kočár. Všichni tři byli unešeni z jejich krásy a ladnosti a taky z toho, že je konečně vidí. Což ne, že by po tom toužili.

Na pozemky Bradavického hradu vjeli otevřenou bránou, ve které stáli další Smrtijedi. Všichni měli na hlavách masky, jako by se báli, aby je někdo nepoznal. Kolem nich byly rozmístěny jejich kufry. Byť se snažili, aby nešlo poznat, že je prohledávají, přesto se jim nepodařilo zakrýt úplně všechny a tak všem všímavým nic neuniklo.

Ve velké síni byly všechny čtyři stoly narvané k prasknutí, všichni mezi sebou štěbetali a dohadovali se o tom, co se bude dít.

Hermiona se, ale k hovoru zatím nepřidala. Zaujal ji profesorský stůl, kde zatím nikdo neseděl. V hlavě začala uvažovat, kdo všechno bude v Bradavicích učit a kolik bývalých učitelů zde zůstane. Doufala, že snad co nejvíce, protože si neuměla představit Bradavice, třeba právě bez profesorky McGonagallové.

„Zvláštní, že tam ještě nikdo není, že?" zeptala se Ginny Hermiony a tím ji vytrhla z jejích myšlenek.

„Třeba nás chtějí jen vystrašit," uvažovala nahlas Hermiona.

„Ale když se podíváš ke stolu, je tam značně méně židlí," podotkne Ginny.

„No, to máš pravdu," uzná Hermiona.

Společně dále debatovali nad profesorským stolem. Mezitím Ron měl jiné starosti.

„Letos jim to fakt trvá, já mám hlad..." zakňučí jako malé dítě.

„Rone, musíš pořád myslet jen na jídlo?" vynadá mu Ginny.

„Ale, já mám vážně hlad a jak by řekla naše mamka, jídlo je základ," pronese Ron až příliš podobným hlasem paní Weasleyové.

„RONALDE WEASLEY," rozčílila se Ginny, „ty se tady staráš o jídlo, místo aby sis třeba lámal hlavu s novým ředitelem, novým systémem, možná že i s novými kolejemi, s novými profesory a já nevím s čím novým ještě!!!" vyjmenovávala všechno v takové rychlosti, že Ron jen stačil kulit oči, u toho ho v afektu mlátila Hermioninou knihou, která ležela na stole.

Hermiona se mezi ně snažila nějak zakročit, je jen otázkou jestli se snažila chránit Rona, nebo její knihu. Nakonec se jí nepodařilo ani jedno, ale Ginny naštěstí domluvila a stejně rychle jako se rozčílila, se dala do klidu.

Právě včas, protože zrovna do velké síně vkročil Augustus Rookwood, nový ředitel Bradavic, už jeho samotná přítomnost všechny umlčela.

Z nějakého nepochopitelného důvodu vešel hlavním vchodem, místo aby přišel ze dveří za profesorským stolem. Šel od vstupních dveří pomalým krokem, což vyvolávalo ještě strašidelnější dojem.