Za hranicí plánu «Dramione»

13. Plán

„Dolores?" nesl se hlas Alberta Runcorna. 

Žena v padnoucím růžovém kostýmku se otočila. Viděla, jak se za ní řítí vysoký muž s tmavými nakrátko ostříhanými vlasy a s koženým kabátem, který za ním vlál. Když ji konečně doběhne, boty mu kousek uklouznou, avšak on se nenechá vyvést z míry, narovná se a působí stejně důstojně jako před chvílí. 

„Už jsme uzavřeli veškeré souhlasy," ohlásí jí. 

„Výborně," zaraduje se Umbridgeová a koutky úst má při tom od ucha k uchu.

 „Jaký je další postup, madam?" zajímá se Runcorn. 

„No inu, dejte mi seznam těch, kteří svůj souhlas neposlali, a také bych prosila seznam těch, kteří ho poslali, ale jsou na, řekněme, nežádoucím seznamu," rozkáže mu a při slově nežádoucí se zatváří s jistou dávkou odporu a nevědomky při tom nakrčí nos a ten ještě více než obvykle připomíná prasečí rypák. 

Runcorn kyvné na znamení souhlasu a otočí se na podpatku a vydá se chodbou zpět. Dolores se za ním spokojeně usmívá a doufá, že konečně v rukou bude držet svůj vysněný seznam. 

Když se konečně za několik hodin Umbridgeová vrátí do své kanceláře, na stole už vidí napěchovanou obálku. Okamžitě ji svými krátkými tlustými prsty roztrhne a dá se do čtení každého jména na seznamu. 

K jejímu překvapení seznam těch co souhlas neposlali, je mnohem kratší, než očekávala, naopak seznam nežádoucích, kteří svůj souhlas poslali, je delší. Na seznamu se zastaví u jména Grangerová. Dolores nemůže uvěřit svým očím. Její jméno čekala na kratším ze dvou seznamů. Avšak je si jistá tím, že ta Grangerová doufá, že si bude moci vzít toho budižkničemu- tedy Weasleyho, abyste mi dobře rozuměli… Však ona jí ukáže, čeho je schopná, ona té nebelvírské princezně srazí korunku z hlavy.

 Hned po této myšlence rukou zaloví v zásuvce svého stolu. Vytáhne z ní obálku s porušenou pečetí, která má v sobě vyryté znamení zla. Dopíše již svůj předem rozepsaný dopis a znovu ho složí do oné černé obálky a kouzlem jej opět zapečetí. 

Černou obálku se zelenou pečetí vezme do ruky a přejde s ní ke krbu, hodí do něj hrst letaxového prášku a se zvoláním: „Manor!" ji hodí do zelených plamenů.

 O krátký okamžik později po ní ani po plamenech není ani památky. Pomalu ale jistě svůj seznam nežádoucích redukuje, před prázdninami z něj zmizel Nežádoucí č.1, což brala jako třešničku na dortu. V jejím případě ale dort nepekla, nýbrž ho jedla, čili před sebou má ještě spoustu práce. Teď už jen vymyslet plán na toho Weasleyho a ono slavné trio bude ta tam…

***

V krbu vzplanuly zelené plameny a z nich vyletěla černá obálka. Dlouhé světlé kostnaté prsty se strukturou hadí kůže se dotkly oné obálky, která nyní ležela na podlaze před krbem. Pomalu ji sebraly z podlahy. Pozorovalo je hned několik párů očí. 

Lucius, který seděl v koženém křesle jen kousek od krbu, měl právě výraz plný zvědavosti a strachu zároveň. Jeho žena Narcissa se s kamennou tváří dívala na pečeť, ale jinak neprojevovala sebemenší náznak emoce. Za to její sestra Bella nedočkavostí jen přetékala. 

„Měl byste to otevřít, můj pane," zašeptá Bellatrix a dotkne se Voldemortovy paže. 

„Moc dobře víš, že si vážím tvé oddanosti, ale myslím, že ještě vím,  co se ode mě očekává, když mi přijde dopis," ucedí skrze zuby. 

Bellatrix couvne a schová se zpět do stínu. Voldemort obálku mávnutím hůlky otevře a dá se do čtení. To nechutně uhlazené kulaté písmo poznává, aniž by si musel číst, kdo mu píše.