Za hranicí plánu «Dramione»

8. Překvapení

Po konkurzu se oslavovalo, jak se sluší a patří. Všichni byli rádi, že v podstatě byl tým zachován. Ron štěstím jen zářil, všichni jeho nejbližší kamarádi skandovali jeho jméno. Někomu se podařilo propašovat láhev ohnivé whiskey. Ta už kolovala mezi všemi přítomnými. Ron teda moc nešetřil, ale Hermiona jako vždy odmítla.

„Hermiono, nebuď tak upjatá, zkus se taky někdy uvolnit," houkla na ni Padma Patilova, která už měla dost slušnou hladinku.

„Snad jindy..." Odpověděla prostě.

Hermionu jejich oslava nebavila, přestože byla opravdu ráda, že Ron uspěl. Měla plnou hlavu jiných starostí, které ji opravdu trápili. Zjíštění, když viděla Draca na plánku v ní vyvolalo dost velké obavy. Bála se, že by se jim mohl Draco nějak pomstít. Přestože věděla, že Draco stojí stoprocentně na straně pána zla, stále tomu nemohla tak nějak uvěřit.

Hermioně se čím dál více zavíraly oči, takže se rozhodla, že už půjde spát. Cestou do ložnice ji však do cesty vstoupil Ron. Hermioně se přes obličej mihl výraz, který by Rona za střízliva nepotěšil. Hermiona teď neměla náladu, bavit se s jeho opilým já.

„Hermiooono...," zahuhlal opileckým hlasem Ron. Hermiona pozdvihla jedno obočí.

„Hermionooo..." zahuhlal znovu.

„Já tě slyším moc dobře," byla už opravdu podrážděná.

Ron s dalším zamumláním došel úplně k ní. Zabořil hlavu do jejich objemných vlasů a přitáhl si ji k sobě. Hermiona ucítila pach alkoholu, po kterém šel Ron cítit. Obejmutí mu oplatila. Cítila při něm totiž naprostou úlevu. Ronova přítomnost jí v posledních dnech opravdu chyběla, protože přes prázdniny si na ni zvykla. Z objetí vycítila, že Ron to cítí stejně. Chvíli stáli na místě.

Ron se pak odtáhl, což Hermioně vadilo. Místo toho ji chytil do náruče a šel s ní do schodů k ložnicím. Hermiona se bála, že opilý Ron spolu s ní na schodech upadne. Naštěstí se tak nestalo, postavil ji hned do malého výklenku s oknem, kde ji svým tělem přitiskl ke stěně a začal ji líbat. Hermiona zapomněla na všechny starosti, které měla. V tuto chvíli tady byla jen ona a on. Líbali se dlouho, jejich polibky se postupně prohlubovaly.

„Zítra si to musíme vynahradit," zamumlá Ron do Hermioniných rtů.

„Vynahradit co?" nechápe Hermiona.

„Dlouhou dobu jsme spolu nestrávili jen tak den, zítra je neděle, to znamená, že je pro to příležitost," usměje se.

„Mám to chápat jako nabídku na celodenní rande?" zeptá se s úsměvem Hermiona.

„Lépe bych to neřekl. Tak co, souhlasíš?"

„Taková nabídká se prostě neodmítá," řekne Hermiona a přitiskne své rty na jeho. Pak se odtáhne, otočí se a vydá se po schodech nahoru do věže. Po pár krocích se ještě ohlédne.

„Dobrou noc," popřeje mu nakonec a pak zmizí v zatáčce točitého schodiště.

Když dojde do své ložnice, tak upřímně doufá, že Ron si bude nabídku pamatovat i zítra. Kdyby totiž ne, opravdu by ji to mrzelo. V ložnici ještě nikdo nebyl a tak využila volné chvíle a dala se ještě do čtení jedné z knížek, které si vypůjčila první den v knihovně. Hromadu už měla téměř přečtenou, což u ní nebylo překvapením.

Po nějaké době ji ze čtení začaly bolet oči, rozhodla se tedy knihu odložit a jít spát. Když ji odkládala na noční stolek, shodila při tom jeden z pergamenů. Natáhla se pro něj a zjistila, že se jedná o Pobertův plánek. To jí vnuklo myšlenku, že by jej mohla opět zkontrolovat. Když plánek rozevřela viděla všude po chodbách smrtijedy. Tato zkušenost ji už opravdu nepřekvapila. Mezi jmény se snažila najít jedno určité. Ale zatím marně.