Babysitting

09. Ztráta blízkého a další poznání

„Ani nevím, proč ti to tady říkám," opřela se o svou ruku a podívala se mi do očí. Ty její byly téměř uslzené. „Patrně to potřebuješ dostat ze sebe ven. Všechny ty emoce, vzpomínky, bolest," podívala jsem se na ni se smutkem. Bylo mi to opravdu líto. Ztráta někoho takhle blízkého je ta největší bolest, kterou může člověk prožít. Také to znám, ale ne v tomto fatálním případě.
Odvyprávěla mi její velmi šťastný vztah, který byl však ukončen autonehodou, při které zemřel její přítel. Po pár měsících se dostala do fáze úletů, do které se přichomýtl i Dereck, se kterým je po čase dalo dohromady početí Patrika a přátelství jejich rodičů. Od této chvíle to bylo i přes její skromné a mlživé vyprávění velmi bolestivé a i přes to, že to neřekla nijak přímo, jsem poznala, že ji ubližoval.

„Prostě od tý doby... už nevěřím na lásku," zapíchla svůj pohled do země a pokrčila rameny.
„Za normálních okolností bych řekla, že to bude zase dobré. Ale chápu to. Nebude to hned. Chce to čas," chytla jsem ji opatrně za ruku a podívala se jí do očí s porozuměním.
„Díky," podívala se na mě po chvíli, načež jsem přikývla s lehkým úsměvem.
„A co ty a ...?" Nemusela to ani doříct. Zeptala se na něco, na co jsem vlastně ani já nevěděla odpověď. „Je to  komplikovaný," pokrčila jsem rameny a posunula se o kousek dál.
„Vlastně ne, je to lehký, tak nějak moc."
„Tohle nechápu," pokrčila obočí.
„Asi je to tím, že na jednoduchý věci nejsem zvyklá. Vždycky mě to stálo úsilí... Teď je to ale jiný."
„Ne vždycky jiný znamená horší," poznamenala. To je pravda. Pousmála jsem se na ni. „Už je pozdě," podívala jsem se na nástěnné hodiny u televize. Bylo deset. „Kdyby něco, tak mobil mám vždy u sebe a dálka, která nás odděluje, není zas tak těžce zdolatelná," pousmála jsem se při zvedání se z gauče.
„Ještě jednou děkuji," zvedla se za mnou s cílem doprovodit mne ke dveřím. U nich jsem se na ni otočila. „Kdykoliv," přikývla jsem s pohledem vpitým do jejích očí. Během mžiku jsem pocítila to, co bych měla cítit s Paige.

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem Ray měla u sebe a cítila, jak mne její ruce objímají. Bylo to... Elektrizující. A tak hřejivé. Objala jsem ji taky. Pevně, leč opatrně jsem ji stiskla. Mohly to být tři vteřiny, ale pocitově to trvalo mnohem déle.

Dost.

Pustila jsem ji a odtáhla se od ni. „Dobrou noc."
„Ehm. Dobrou."

Co to bylo? Sakra.
Ještě než jsem došla k našim dveřím, vytáhla jsem mobil a podívala se na čas. Není zas tak pozdě.
„Ahoj, Paige, máš chvilku? Super. Budu u tebe za půl hodiny."

Další den ráno jsem se probudila a proklínala dnešní den ještě předtím, než pořádně začal. Nedělní extra trénink je vážně zničující. A tenhle bude šílený. Poslední nedělní před závodními utkáními.
„Dobré ráno," dala jsem pusu na tvář Paige, která akorát otevřela oči. „Mmm... Dobré," usmála se a přitáhla si mě blíž. „Takové by mohly být častěji," ušklíbla se. Měla pravdu. Přespávání není moc ve zvyku. Vlastně jsem za tu dobu u ní přespala jen třikrát.
„Paige, dneska mám poslední nedělní trénink, musím se před ním zastavit ještě doma," vymanila jsem se z jejího sevření, načež zakňučela. „A co dnešní rande? To doufám platí."
Zapomněla jsem na to, sakra. „Jo, jasný. V sedm?" „Domluvily jsme se na šestou, Sue," ušklíbla se. „Zapomněla jsi na to, že?"
„Jo. Ale v šest tě vyzvednu," dala jsem ji ještě rychlou pusu a vyběhla z jejího pokoje ven. Naštěstí jsem nikoho po cestě nepotkala.

„Nemusíš mě vyzvedávat jako malou holku, Jacksone," zasmála jsem se, když jsem na něj křikla přes otevřené dveře, před kterými stepoval. „Víš, že se u Vás vždycky rád objevím," mrkl na mě. „Á, dobrý den, paní Müllerová," rozšířil svůj úsměv do nepředstavitelných rozměrů. Já z nich dvou nemůžu. Mamka ho zbožňuje a ten hajzlík toho ještě zneužívá. „Moc Vám to sluší, jako vždycky," zazubil se.
„Ale prosím tě. Sue, proč ho nepozveš dál?" začervenala se, načež mi v zápětí  vytkla mou nepohostinost.
„Protože jsme už s tímhle Cassanovou na odchodu, mami," ušklíbla jsem se a dala ji pusu. „Ahój," zakřičela jsem po Elle, která se v obýváku dívala na televizi.„Nashledanou, paní Müllerová, rád jsem Vás zase viděl," Jacksone se zdvořile uklonil a já s botami v rukou konečně zabouchnula ty dveře, ať už je klid.

„Ty jseš neuvěřitelnej," začala jsem se smát.
Sedla jsem si na schody a obula si boty. „Copak ji musíš takhle ještě provokovat?!" „Jsem jenom gentleman," zatvářil se seriózně. „No, ty tak," uchechtla jsem se a dloubla ho do ramene. „Jako ukázku svého gentlemanství ti tady zavážu levou botu, nebo si rozbiješ hubu," sklonil se k mé noze a opravdu mi zavazoval tkaničku. „Teda, opravdu vytříbené chování gentlemana, hlavně ten slovník," zasmáli jsme se teď už oba. „Pojď už," podal mi ruku, za kterou jsem se vytáhla nahoru.

„Ahoj Sue," zaslechla jsem zeshora Ray. „Ahoj," opětovala jsem jí pozdrav. Tohle jsem zrovna nepotřebovala.. Aby se s Jacksonem potkali. Přesně jsem věděla, co bude následovat. „Dobrý den, já jsem Jackson," ušklíbl se v mezipatře, do kterého jsme sešli. „Ahoj," usmála se. Nenáviděla, když ji někdo vyká. „My pospícháme na bus, takže trochu zrychlíme," chytla jsem ho za rukáv. „Tak ahoj," zrychlila jsem krok do běhu. „Nashle," zašklebil se zase Jackson a já věděla, že výslechu se nevyhnu.

„Tak stará a škaredá, jo?" Spustil během chůze, kterou jsme šli na trénink.