Babysitting

19. Zapomenutý blok

Ray's POV

„Místo děkuji, ji napiš, že to přehnala a má výpověď, nebo tak něco," ušklíbl se Brad po tom, co jsem jim ukázala vzkaz od Sue.

Hodila jsem po něm polštář, ať si tyhle řeči nechá. Ovšem neskončilo to jen u jednoho polštáře, strhla se polštářová bitva. Když po mně Amanda hodila asi pátý polštář z gauče, odkrylo to blok, který byl pod ním zapadlý.

„Time-out!" Amanda ukázala rukama T a společně s Bradem si s vyčerpaným dopadem sedli na gauč. „Co to je?" Poukázala na blok.

„To je Sue, asi si to tady zapomněla," natáhla jsem se pro něj, ale Brad byl rychlejší.
„Tak se podíváme, co v sobě ukrývá," ušklíbl se.

S Amandou jej prolistovali a zastavili se na jedné stránce.
„Co je?" pokročila jsem obočí jelikož jsem neviděla obsah, na který se teď u úsměvem zkoumavě dívají.

„Je dobrá," ušklíbl se Brad. „Tady tě vystihla," ukázal mi stránku, na kterou se dívali.

„Nechápu, jak někdo může pomocí čmárání vytvořit takhle konkrétní obličej osoby," podotkla zaujatě Amanda.

Taky jsem to nechápala. Nikdy jsem jí nepózovala. A jsem si jistá, že žádnou předlohu podle fotky mít nemohla, jelikož tohle neodpovídá žádné fotce, co jsem kdy pořídila. Má vážně talent.

Zahřálo mě to, že nakreslila zrovna mě.

„Líbíš se jí, Ray," dodala Amanda s jistotou v hlase. Když jsem se podívala na Brada, tak se jen usmál v souhlas.

„Ne, to ne," hned sem to zavrhla a její skicák zavřela.
„Dej jí šanci, Ray. Jen ať se projeví, ať víš, jak to je," řekl pomalu Brad.

„Jak to myslíš?"

„Tak, jak to říkám. Prostě ji neustále od sebe neodháněj a neodmítej."

„A myslíš, že pak poznám, jestli se jí líbím?" Ušklíbla jsem si.

„Mám nápad," zašklebila se sebevědomě Amanda.

„Požádej ji, aby tě namalovala. Cíleně. Budeš jí pózovat."

Sue's POV

„Tohle."

Ukázala mi můj zapomenutý skicák, který musel tady někde zapadnout.

„Tak tady byl... Už jsem ho doma hledala. Děkuju," natáhla jsem se pro něj, ale Ray ucukla s úšklebek.

„Nedalo mi to a nahlédla jsem dovnitř."
Kurva. Tohle není dobrý. Jak jí to mám vysvětlit?

„Máš vážně talent, Sue," usmála se. Ona se nezlobí?

„Nechápu, jak jsi mě mohla nakreslit tak přesně, aniž bys měla předlohu. Jsi dobrá."

„Ehm, děkuju," nervózně jsem se usmála.

„Nakreslíš mi Bleska Mc'Queena?" Přerušil nás Patrik. Docela se mi ulevilo.
„Jasně," zasmála jsem se a prohrábla mu vlasy.

Nemyslela jsem si, že nakreslit animovaný auto na sádru bude tak složitý, ale nakonec jsem to zvládla a Patrik byl taky spokojený. Ještě jsem mu přečetla pohádku, v jejíž půlce už zařezával, a tak jsem se vymanila z jeho sevření, knihu položila na stolek vedle postele a s tichým zavřením dveří odešla z jeho pokoje.

„Páťa už spí," oznámila jsem Ray, která si četla knihu na gauči zabalená v dece. Byla roztomilá. Na nose měla brýle, které moc často nenosí, ale moc jí sluší.

Dost, Sue. Tohle nejde.

„Už musím jít. Hezký večer," dodala jsem spěšně a mířila se obout. Ray se nestihla ani rozbalit z deky a zvednout se z gauče, zatímco já jsem už zabouchla jejich dveře a vydala se domů převléknout do běžeckého.

Potřebuju si vyčistit hlavu.

Ray's POV

Co to bylo? Takhle se ještě nikdy nechovala. Mrzelo mě to, ale bylo mi jasné, že příčinou toho byla ta blbá smska. Nestačila jsem si s ní o tom ani promluvit a omluvit se jí.

Ten blok si tady zase zapomněla. Vyměnila jsem jej za knihu, kterou jsem četla a znova upřela pohled na její kresbu.

Proč jsem to zase tak zkazila? Byla tak chladná a odtažitá. Jako kdybych ji napsala, že s ní nechci mít nic společného. Opak byl pravdou.

V tom přemýšlení mi přišla smska.

*Steve*
Čau, Ray, co teď děláš? Nechceš zajít na skleničku?

Ne? To fakt nechci.

Promiň, Steve. Musím dnes zůstat doma, tak někdy jindy.

Špatná odpověď. Za dvacet minut jsem uslyšela klepání na dveře a s nadějí, že by to mohla být Sue, jsem je otevřela a zjistila, že mou zprávu si vyložil jinak, než jsem ji myslela. Stál tam Steven s láhví vína a šibalským úsměvem.

Sue's POV

Ráno jsem si vzpomněla na ten blok, který jsem nechala u Ray. Jelikož dnes nemám ranní trénink, tak jsem se po snídani rozhodla tam pro něj stavit. Věděla jsem, že vstává většinou brzo, a tak jsem se nebála, že bych ji probudila.

Po zaklepání na dveře jsem čekala, až mi je otevře ona, nebo Patrik.
Žádná z těchto možností však nebyla ta správná.

Po chvíli mi otevřel na krátko ostříhaný špinavý blonďák v trenýrkách a rozepnutou košilí.

„Ahoj, potřebuješ něco?" Zeptal se ospale.

„Ehm. Dobré... ráno. Jen jsem si tady zapomněla svůj blok, má takové černé desky. Měl by být na stolku v obýváku, ale stavím se tady klidně později," ušklíbla jsem se nevěřícně.

Moc dlouho to netrvalo. Našla si někoho, s kým může být a nemusí se bát. A správně. Já to rozhodně nebyla.
Byl to týpek, co jí může dát mnohem víc než já. Vlastně vše, co já ne. Tak to má být. Už několikrát mi to bylo naznačeno a až teď jsem to byla schopna plně pochopit

„Mrknu se po něm, když už tu jseš," zavřel dveře, abych se tam snad nevloupala.

Po asi třech minutách je zase otevřel a podal mi jej.

„A kdo vlastně jsi?" Dobrá otázka.

„Jsem Sue. JEN HLÍDÁM PATRIKA."

Ujasnila jsem si to snad naposledy pro sebe.

„A děkuji. Nashledanou."

Ray's POV

„Kdo to byl?" vyšla jsem v županu ze sprchy.
Panebože, proč je polonahý? Fuj.

Nic se mezi námi nestalo, i přesto, že to na mě zkoušel celý večer. Přespal na gauči a já v ložnici.

„Sue, nebo tak nějak. Zapomněla si tady blok," pokrčil rameny a sjel mé tělo přikryté županem pohledem.

„Nerozmyslela sis to?" ušklíbl se po pár krocích ke mně.

„Rozhodně ne. Budu ráda, když stihneš odejít předtím, než se můj syn probudí," usmála jsem se a odešla se do ložnice převléknout.

Sakra. Sue si určitě myslí, že jsme spolu spali...

Proč mi na tom vůbec tak moc záleží?
Moc dobře vím, proč.
Měla bych se vzpamatovat a buď na ni zapomenout, nebo začít konečně jednat.