Babysitting

12. Kostýmy a mylné domnění

„To snad není nutný, ne?" Zaprotestovala jsem. „Dlužíš mi to. A hlavně, koupíš si i něco pro sebe, to zase ocení Paige," ušklíbl se. Vypadá to, že se z toho nevyvléknu. Po škole spolu půjdeme nakupovat. Konkrétněji vybírat spodní prádlo pro jeho přítelkyni a mou kamarádku Annie, která má zítra narozeniny.

Tohle je za trest. Nakupování nenávidím. Ale budu muset tuto oběť pro něj podstoupit. Vždycky mi pomohl naprosto ve všem. Takže tohle je to nejmenší.

„Ale musím nejdřív vyzvednout Patrika." Pak mi to došlo. „Ty vole, jak mu to vysvětlím?" „To už je na tobě, mistryně výmyslů."

Skvěle.

Šli jsme na poslední hodinu. Naproti nám se objevila Alison s Rogerem. „Tak co teď, Müllerová? Už nejsi tak neporazitelná, když se složíš po ráně," ušklíbl se nechutně Roger. Tohle jsem spíš čekala od Alison, ale alespoň mi nahrál. „Ty toho taky moc nevydržíš, víš, co tím myslím," provokativně jsem ho setřela. „Wou!" rozesmál se Jackson. Roger to nějak neunesl a vystartoval po mě. Jackie se mě chtěl zastat, ale odstrčila jsem ho, Rogerovi jsem se vyhla a kopla ho do prdele, což ho popohnalo k zemi. „Ještě něco, borče?"

Rozesmálo to nejen Jacksona, ale i ostatní, co byli na chodbě.

„A ty si příště hoň ego na někom, kdo je při vědomí," vpálil Alison do ksichtu nechutným tónem, až jsem z toho byla sama překvapená.

Neřekla nic. Divný. „Jdeme, Jackie."

„Páťo, dneska půjdeme tady s Jacksonem nakupovat, jo?" Vyzvedli jsme ho ve školce. „Dobře. Můžu si taky něco vybrat?" Šťouchla jsem loktem do Jackieho, aby se tak nesmál. „Jasně. Ale nejdřív půjdeme nakoupit... Takový kostýmy na Halloween, když bude za chvíli." Tyvole, co jsem to zase vypustila z pusy.

„Tak kostýmy, jo?" Zasmál se. „Napadlo tě něco lepšího?" „Nic lepšího neexistuje, Sue," řekl vážně, ale pak se rozesmál.

„A za co bys chtěl jít na Halloween ty, Patriku? Tady Sue půjde za kočku," ušklíbl se.
„Za kostlivce," řekl s rozvahou.
„Tak ti ten kostým pak taky seženeme, jo?" Usmála jsem se. „Jo!" Vypískl. Cestou jsme dělali blbosti a bylo vidět, jak se Patrikovi Jackson jako novej kámoš líbí.

V obchodech to bylo už horší. Strávili jsme tam dvě hodiny.

Nakonec jsme vybrali pro Amy vínové, i když jsme se u toho teda dvakrát pohádali.
Kecal mi i do toho, co jsem si vybrala já, jako by tomu rozuměl.

„Kámo, budu to mít na sobě já, ne? Mně se tohle líbí, nepotřebuju mít extra krajky a šňůrky, to je mega nepraktický. Tebe to nemusí vůbec trápit! Máme pro Annie? Máme. Tím to pro tebe končí," už jsem byla z toho unavená.

„Hele, myslím to dobře. Ale tak spokojenost s výběrem se dozvíš už dneska, viď, když máte tu večeři," zasmál se a vzdal své snažení.

„No uvidíme."

Stihli jsme si ještě koupit stejná trika a kostým Patrikovi. Pak jsme se vydali k nám. „Když už máme takovýhle holčičí den, tak nechceš si zahrát něco na Xboxu?"
„Od kdy máš Xbox?" Podivil se. „Já ne, ale Patrik jo," usmála jsem se na něj. „Jó! Zahrajeme si na něm!" „Jsi teda pro, Páťo?" „Jasně."

„Prosím tě, místo, aby se mu jeho otec věnoval a naučil ho třeba plavat, nebo jezdit na kole, tak si ho kupuje takovými věcmi," vysvětlila jsem mu, když se Patrik rozeběhl ke dveřím napřed. „Alespoň toho využijeme," zasmál se.
„Jo."

„Můžeš mít lepší brigádu?" Zasmál se Jackson, který vedle mě padl na gauč ve stejným triku, které jsme dnes koupili.
„Ne. Nejspíš ne," zasmála jsem se.
„Teď vy dva s Patrikem, hm?" Byl chudák celý zadýchaný. A to to byl jen Just Dance. „Nejsi už unavený, Páťo?" „Neee," zasmál se a táhl mě z gauče. No dobře.

K večeři jsme si objednali pizzu a jen mluvili o škole a blbostech. „Hej, tenhle kousek byl můj!" Zaprotestoval, když si všimnul, že zmizel a já jsem si jeho poslední sousto narvala do pusy.
„Pozdě," ušklíbla jsem se. „To si říká o pomstu," chytl mě za triko a přitáhl si mě k sobě, aby to Patrik neslyšel.
„Napíšu Paige, že pro ni máš dnes překvápko? Tak tomu alespoň neunikneš, hm?" Zasmál se. „Klidně," řekla jsem rozhodně, ale jistá jsem si rozhodně nebyla. „Fajn," vytáhl mobil a začal do něj ťukat, v tom jsem zaslechla, jak se odemkly dveře.

Bože, ten čas fakt letí. Už je půl sedmé.

„Ahoj!" Křikla po nás Ray z chodby. „Dobrý večer," pozdravil ji slušně Jackson, jehož samotná přítomnost ji překvapila. „Ahoj," pozdravila ho taky. „Už jsem na odchodu, přinesl jsem jen pizzu." A prej, že neumí lhát.

„Jasně. Nemusíš se takhle rychle vyhazovat," usmála se a podívala se na mne. „Nevadí mi, když si na Patrika Sue přivolá pomoc, občas je jak zplašená střela," pohladila jej po hlavě. „Mamí," zabručel uraženě Patrik. „To Sue taky, nebojte," zasmál se a já ho bouchla polštářem. „Jackson už je na odchodu," řekla jsem s pohledem na něj.

„Tak čau a dej vědět, jak to dneska večer šlo," mrkl na mě při odchodu. Blbec, fakt.

Vrátila jsem se zpátky do obýváku, kde jsem poklidila krabice od pizzy a plechovky s colou.

„Tak tohle je ten komplikovaný případ?" Zeptala se Ray, která vyšla z ložnice, kde se převlékla do domácího oblečení.

„Cože?" Zasmála jsem se. To to není patrné, že jsem na holky? Myslela jsem, že to ze mě sálá na metry daleko. Got that joke? Hah.

„Hodili byste se k sobě," podotkla s úsměvem.
„A proto jsme s Jacksonem nejlepší kamarádi." „Vážně?" „Už od první třídy a bez přestávky. Nerozdělitelná dvojka a parťáci. Oba k tomu máme... své důvody a taky své polovičky," utvrdila jsem ji v tom.

„Dobře," sedla si na barovou stoličku a vzala si kus pizzy z talíře, kam jsem přesunula zbytek.
„Mmm... Je dobrá," řekla s plnou pusou, což mě rozesmálo. „Jojo, je tady z pizzerie Antoan, dělají kdyžtak i rozvoz," šla jsem ještě vyhodit do koše cedulky od těch trik.

„Jak ti je, Sue?" Zastavila mne. „Jak by mi bylo? Jsem v pohodě," mávla jsem nad tím rukou. „Počkej. Včera jsi mě vážně vyděsila," chytla mne lehce za paži, kterou ale pak zase pustila. „Za to se omlouvám. Ale vážně jsem v pořádku, Ray," zadívala jsem se jí do očí. Byly jsme u sebe blízko. Vážně blízko.