Babysitting

22. Nevěra a malování

„Viděla jsi to?" Zeptal se mě Jackson hned ráno, po tom, co jsem vyšla z našeho domu do školy. Úplně zbytečná otázka. Muselo mu být jasný, že jo. I když to pak smazal.
„Ježiš, co se ti stalo, Sue?!" Vyhrkl v zápětí, co si všiml mého rtu a škrábance na čele.

„Co tady děláš?" Řekla jsem neutrálně skrývajíc mou zlobu.

„Myslel jsem, že by se ti šikla společnost... A objetí," chystal se mě vtisknout do náruče, ale já ho zastavila.

„Nech toho. Jediný, co chci, tak je být sama, Jacksone," se zamračením jsem se vydala rychlým krokem pryč od něj. Vzápětí mě ale doběhl.

„Promiň, Sue, je mi to líto. Neměl jsem to natáčet na instastories a ještě ti to posílat zvlášť. Vůbec jsem si toho nevšiml," snažil se omlouvat.

„Řekla jsem - nech toho. Není to tvoje chyba. Ty nemůžeš za to, že se Paige líbala s jinou." A nejen líbala. Bylo mi jasné, že se spolu vyspaly. A tuna sms a zmeškaných hovorů od ní to jen utvrzovala.
K tomu to video, kde Jackson nechtěně kromě sebe a lidí na párty natočil v pozadí Paige s jinou holkou, viděli snad všichni a přišlo mi i pár zpráv od lidí, co nás dvě znali.

„Měl jsem o tebe strach, když ses nikomu neozývala. Ani mně," řekl smutně.

Takhle dlouho jsem spolu bez sebemenšího kontaktu nikdy nebyli. I když to byly jen dva dny. Vždycky si spolu píšeme, voláme, nebo posíláme hlasovky, ale potřebovala jsem být sama a nějak si všechno srovnat.
Mělo se to stát. Sama jsem si sobě nalhávala, že s Paige to může být ono. Že ji miluju a ona mě. Nebylo tomu tak.

„Budu v pohodě," řekla jsem se sebejistotou v hlase.

„Takže objetí se povoluje?" Usmál se na mě prosebně.

„Jseš jak holka," rejpla jsem si a znova jej odmítla.
„A řekneš mi teda aspoň co se ti to stalo?" Ignoroval záměrně moji poznámku. I poté, co jsem se rozešla beze slov do školy, si nedal pokoj a během celé cesty se mě pokoušel rozmluvit. Což mu tentokrát ale nevyšlo.

Po ukrutném pobytu ve škole, kdy se na mě Emily i Mike báli promluvit a jen mne zahlcovali lítostivými pohledy, jsem konečně vypadla vyzvednout Patrika.

„Páťo, už jste probrali s mamkou to plavání?" Zeptala jsem se cestou do obchodu.

„Jo," kopnul do kamínku před ním a soustředil se na jeho trajektorii.

„A?"

„Prej je to super nápad. Už se tam těším! Budeš tam se mnou chodit taky, viď?" Zatahal mě za rukáv.

Za tu dobu, co spolu trávíme skoro veškerý volný čas, jsme se vážně sblížili a stali se parťáky ve všem. Jediné, z čeho mám obavy, je to, aby se na mě Patrik příliš nenavázal. Ale vím jistě, že Ray bude pro něj vždycky ta hlavní tak jak to má být.

„Ze začátku určitě, neboj. Ale pak si tam najdeš spoustu dalších kamarádů a kamarádek a to by sis ani nevšiml, že tam jsem," usmála jsem se.

„No nevím."

„Ale určitě!" Zasmála jsem se a urovnala mu čepici.

„Směješ se. Takže už nejsi smutná?" Chytl mě tentokrát za ruku.

„Jak jsi poznal, že jsem smutná, hm? Nejsem," nalhávala jsem to i sama sobě.

„A teď lžeš," zamračil se. Byla to chvíle před tím, než se chystal urazit. Jeho ruka povolila svůj dětský stisk.

„Nejsi ty nějak moc chytrý, hm?" Popíchla jsem ho ještě.

A od tý chvíle se mnou až do příchodu Ray nemluvil. I když jsem se to jeho trucování snažila prolomit různými triky, které ale nezabíraly.