Babysitting

07. Rvačka a pozdní trénink s návštěvou

„Hele kámo, co tě to popadlo?" Nic. „Tu máš, vem si bundu," podala jsem mu ji. Byli jsme na odchodu z jeho školky. „Prý sis začal, je to tak?" Zase nic.
Podřepla jsem si před něj. „Patriku, musíme se o tom bavit. Třeba ti pomůžu, když mi řekneš, o co jde, hm?" Usmála jsem se na něj. „Já ale nechci," zamračil se. Jen jsem si povzdychla. „Víš, co? Půjdeme nakoupit, pak domů a když mi řekneš, co se stalo a popovídáme si o tom, vymyslím nějaký program, co tě bude bavit. Třeba zase kolo?" „Kolo?" Rozsvítili se mu oči. „Ale jenom, když budeš hodnej."
Přikývl.

„Těstoviny?" „Máme!" „Rajčata?" „Jo."
„Maso, cibuli, česnek, papriku, pečivo a cookies?" „Vše," zasmál se. „Super, parťáku," dala jsem si s ním brofist.

Šli jsme parkem z nákupu a já se rozhodla to zkusit znova.
„Páťo?" „Hm?" „Proč jsi se popral?" Povzdychl si. „Řekneš to mamce?" „Ne. Slibuji." Zatočila jsem k nejbližší lavičce, na kterou jsem se vzápětí posadili.
„Lucas mě naštval. Vyprovokoval mě a já jsem to nechtěl nechat jen tak." „Tak jsi mu jednu vrazil," ušklíbla jsem se. „Jo." „Ale to není správné řešení. Můžeš mi věřit... Dělám kickbox, takže by to častokrát bylo pro mě to nejjednodušší, ale není to správné. Nejdůležitější je o věcech mluvit a řešit je klidně." Promlouvala jsem mu do duše.

„Jsou tu samozřejmostí určité vyjímky, ale to poznáš, až budeš starší." „Jaké?" Okamžitě se zajímal, což jsem mohla čekat. „Třeba tohle byla jedna z nich." Achjo.
„Tohle ale zase neřekneš mámě ty, hm?" „Neřeknu, slibuju."
„Tak třeba když někdo bude někomu ubližovat. Je správné se oběti zastat a bránit ji. Ale ne tak, že se rovnou do nich pustíš, jasný? Nejdříve slovně. A když jich bude víc, tak musíš vyhodnotit, jestli nebude lepší rovnou zavolat pomoc. No a při nejhorším se popereš. Ale to už je ta poslední možnost, jasný?" „Jasný," přikývl zamyšleně.
„Musíš se naučit ovládat. Chápeš, že poprat se jen tak, je špatný?" dodala jsem. „Jo."

Po cestě domů jsme se už bavili normálně a já přemýšlela, co bychom mohli dělat. Bohužel začalo pršet, takže kolo nepřipadalo v úvahu.
„Fakt děláš kickbox?" Vytrhl mě z myšlenek při uklízení nákupu. „Jo. Je to tak překvapivý?" Ušklíbla jsem se. „Noo..," protáhl. „Jseš holka." „A to se nějak vylučuje?" Podezíravě jsem čekala na odpověď.
„Nevím," pokrčil rameny a sedl si na gauč. „Jen jsem ještě holky neviděl boxovat."  „A chceš?" „Jasně." „No na trénink tě vzít s sebou nemůžu, ale možná mám nějaké video ze zápasů," popřemýšlela jsem.

„Tyjo, to vypadá fakt tvrdě. Tak proto máš tu modřinu!" řekl v polovině videa. „Jakou?" zamračila jsem se. Už dlouho jsem neměla viditelné modřiny, jediné, které občas mám jsou na břiše a občas na paži, ale teď jsem byla bez nich. „Tu na krku," ukázal svou rukou. Ježiš. Bylo mi fakt trapně. „No. Je to tvrdý sport," řekla jsem zadržujíce smích. 

„To už stačí. Ale mimo ring se nesmí nikdo z nás bít," dodala jsem po zhlédnutí druhého videa, protože si Patrik vyžadoval další. „To je škoda."
„Ne, není!" Rozesmála jsem se a začala ho lechtat. Tohle společně s polštářovou bitvou, vařením oběda a kreslením, ke kterému jsem ho přemluvila, nám zabralo celé odpoledne až do příchodu Ray.

„Ahoj!" Vešla do obývacího pokoje a přivítala se s Patrikem objetím a pusou na temeno hlavy. Ten po tom, co jej pustila odběhl na záchod.
„Ještě jednou ti moc děkuji za vyzvednutí Patrika. Takhle rychle jsem to ani nečekala," poděkovala mi. „Jasně. Zaspala jsem do školy, tak jsem šla rovnou pro něj."
„Párty?" Pozvedla koutky do úsměvu. „Jak to víš?" „Včera jsi mě omylem vytočila v kapse a když jsem to zvedla, byla slyšet jen hlasitá hudba a směs hlasů. Ale bylo to teprve v jedenáct." zasmála se. „Ježiš. Promiň." „Nic se neděje," odvětila, ale pohled ztočila na můj krk, kde jej také chvíli nechala.
„Nicméně.. mluvila jsem o tom konfliktu s Patrikem. Prý ho ten kluk vyprovokoval, ale na víc jsem se nevyptávala. Jen jsem mu řekla, že násilí je špatné a až tou poslední možností v nouzi." Obdivně se na mě zadívala. „Ale asi to nebyl ten nejsprávnější způsob," uchechtla jsem se.
„Díky. Já si s ním o tom ještě promluvím. Á.. akorát se nám vrací malý rváč," uvítala ho zpět v obýváku. „Tak já už jdu," prohodila jsem. „Půjdu s tebou," chtěl se vyhnout konfrontaci s Ray, čemuž jsme se obě zasmály. „Žádný takový! Ahoj, Sue."