Babysitting

05. Trénink a little talks

„Fu. Jaká je... ta nová práce?"
Zadýchaně ze sebe dostal Jackson, se kterým jsem právě sparingovala. Je tak zvědavej, že nemohl počkat ještě půl hodiny a zeptat se mě v klidu na snídani. I když prvních patnáct minut byl poměrně zticha a pochlubil se jen se vztahem s Annie.

„Zatím super. A nevy.. nevypadá to, že by se to mohlo změnit na teror. Ale po dvou... týdnech nemůžu až tak soudit."
„Jasný," zasmál se a několikrát bouchnul do mých rukavic.
„A co tvoje zaměstnavatelka? Je to změna oproti minulosti, co? Skoro nic jsi mi o ní neřekla."
„Tak horší to být nemohlo. To je snad jasné," ušklíbla jsem se a pokračovala ve sparingu.
„A-a co bys chtěl... Jako vědět?"
„Kolik jí je? Je pěkná? A tak," zašklebil se. Bylo mi jasný, kam tím míří.
„45, škaredá, nic pro mě."
„Haha, jasný."
„26."
„Hmmm," zatvářil se uznávajíce.
„Jasný. Jen proto, že jsem na holky... Jen proto nemusím.. Nemusím chtít každého, kdo jeví známky ženského pohlaví," zašklebila jsem se a několikrát jej zase udeřila.
„Samozřejmě. Copak.. copak jsem takový debil, co si tohle fakt myslí?"
„No na tu první.. první část otázky bych ti odpověděla jednoduše."
„Vtipný," zasmál se. Mám ráda, když se směje. Přesně takovým věcem a konverzacím, které jsou na denním pořádku.

„Je v pohodě. Akorát taková.."
„Co? Jaká?" Udělal několik zákeřných výpadů, které jsem vykryla. Při posledním jsem mu nečekaně uhla a on spadl na hubu. „Hajzle," zasmála jsem se a podala mu ruku, aby se zvedl.

„Pokračujem." No to byl ksicht. „Dělej a netvař se takhle. Nechám tě vyhrát, hm?" „Tak to ani náhodou," zachoval si svou hrdost.
„Tak.. jaká?" Nedal si pokoj. Já vlastně sama nevím. Tajemná. Většinou mám na lidi odhad a dokážu alespoň slovy popsat, co jsou zač. Tohle nebyl ten případ.
„Je fajn a vážně hodná. Až moc asi. Zároveň taková nejistá, raněná. Nevím... Ale bavily jsme se spolu jen.. jen párkrát." To nebyla tak úplně pravda. Častokrát se zasekneme u ní v kuchyni, nebo v obýváku a bavíme se o všem možném a vždycky odcházím s nějakým novým poznatkem o ní. Vlastně ani není den, co bychom si nenapsali ani jednu zprávu. Častokrát pochybuju o její pracovní morálce.
„Ale tak já tam nechodím kvůli ní, nýbrž kvůli Patrikovi. Jen jí... Chci pomoct. Ten její.. ani.. ani nevím, co to je, je debilní až běda," odfrkla jsem si.
„Aah, takže.. takže pocit hrdinky a záchranářky před hrozným.. No... Tfuj.. Mužem," zasmál se.
„Co to meleš?" Vypálila jsem po něm. „Hej, klídek. To byla jen sranda. Ale jsi taková, Sue. A neříkej, že ne."
„Tohle mě tady ale ani nenapadlo, vole." Lež.
„Ale teď pojďme pořádně zamakat."
„Fu," udělal další prudký výpad, po kterým mě začala bolet hlava. „Jak chceš," ušklíbla jsem se.

První dvě kola jsem ho dostala. Třetí mě už nebavilo.
„Musíš dávat větší pozor," poučoval mě během toho, co nade mnou klečel. Poprvé mě dostal na takedown. „A ty ho udržovat," převrátila jsem nás vší silou a zablokovala mu ruce. „Konec?" Zeptal se unaveně. „Vzdáváš se?" Pozdvihla jsem obočí. „Hm."
Pustila jsem mu ruce, ale vzápětí toho začala litovat. Začal do mě lehce boxovat, což mě akorát tak lechtalo. „Né, přestaň," začala jsem se smát a taky mu pár ran uštědřila.
„Co se tam děje?!" Vyběhl na nás Bachař. Jinak mu tady nikdo neřekne. „Tohle si nechte mimo školu. V osobním životě."
„Na který máme hodně času," zamumlala jsem ironicky. „Ano, pane. Omlouváme se. Už se to nestane," omluvil se Jackson, načež ze mě slezl a podal mi ruku.

„Odkdy jseš i na kluky?" Rozeznělo se pohrdavě šatnou, když jsem se převlékala. „Co to meleš, Rogere?" Natáhla jsem si čisté tričko . „Ty a Jackson. Hm?" Přišel ke mně. „Hele, dej si pohov," odstrčila jsem ho od sebe, když se ke mně natiskl. „Jsme kamarádi, jestli sis za tu dobu nevšiml." „To bych ti radil." „A tobě je hovno do toho, s kým jsem a proč. To, že jsme spolu... byli, neznamená vůbec nic." „A co to jako bylo, huh? Potřebovala sis vyzkoušet jaký je to s pérem?!" „Asi tak," utla jsem ho. Podíval se na mě překvapeně. „A nic moc to teda nebylo."

Bylo to krátce a dávno a já měla takovou tu fázi "zkusím být hetero". Debilita už sama o sobě.
Roger to čas od času vytáhne. Ale není to moc často. Většinu času se ignorujeme. Jeho blbé narážky ani nestojí za nic víc.

„Dvě otázky. Cos tam tak dlouho dělala, pane bože? A.. Co dneska děláš po tom hlídání?" Přisedl si ke mně Jackson k jídelnímu stolu, kde jsme se hodlali nasnídat. „Jít cvičit? Dáme spolu trénink?" „Ah, vyhýbáš se odpovědi na první otázku!" zasmál se pošetile. „Tak bereš, nebo ne?" „Hm.. Beru. Ale jenom lehký kardio." „To pak ale není trénink." „Irelevantní." „Ach, pán je právník. Jsem zapomněla." „Tak hlavně, že nejsem sám. Tady slečna se právničkou stát přece musí. Vždyť je to její celý smysl života." „Protože umění, není nic, co by mohlo být relevantní prací."
„To pro mnohý není ani striptýz. A přitom to vynáší víc, než kdejaký právnický pozice." „Ámen." Rozesmáli jsme se po celé jídelně.

„Alison, nemůžeme se prostě ignorovat, hm?"
„Ne," řekla jakoby nic a bylo v ní vidět podráždění a vztek tak, jako vždycky, když přijdeme do styku.
„Chápu. Vadím ti. Ty mně taky, neboj," usmála jsem se na ní s úšklebkem, ale v zápětí pokračovala. „Nemáš ráda, když je někdo lepší. To taky chápu. Ale co takhle, kdyby ses soustředila na sebe a změnila to, co tě sere? Tímhle ubohým sráčstvím nezměníš vůbec nic."
„Co je ti vůbec kurva do toho?!" strčila do mě. „Hej! Klid!" „Jseš ubohá," zasyčela po mě.
„Dobře," řekla jsem s klidem. „Všechno?" Pozdvihla jsem obočí.
Jen se sebrala a odešla. O co jí sakra jde?

„Sue, je jen nevyrovnaná," chytla mě za rameno Emily. Po Jacksonovi má nejbližší osoba z této školy. Super holka, která je nejlepší v plavání a pětiboji. Tmavší pleť, tmavě hnědé oči i vlasy. Exotická kráska. „Já vím, Em."
„Tak co? Uvidíme se večer v Helixu? Středa je přece taková malá sobota." Zatvářila se spiklenecky. „Ehm.. Spíš ne. Ale díky za pozvání."
„No uvidíme. Jackson s Robem a Allie slíbili, že tě tam dotáhnou," zasmála se
Ani mě to nepřekvapuje.