Babysitting

23. Odmlka

Ray's POV

Projela mnou taková energie a motýli se mi rozletěli po celém břiše.

Ten polibek mě utvrdil v citech, které k Sue chovám. Tohle jsem už hodně dlouho necítila. Bylo to tak okouzlující. Jako bychom se neměly nikdy odtrhnout. Naše rty k sobě pasovaly a já chtěla víc a víc.

Chtěla jsem ji políbit už několikrát, ale sebezapírání bylo silnější. Už bylo několik momentů, kdy mi připadalo, že by to chtěla udělat i ona. 
Proto mě šokovalo, když ten polibek přerušila s omluvou a beze slov se vypařila. Chtěla jsem ji zastavit, ale neměla jsem sílu.
Nevěděla jsem, co dělat. Necítila to tak, jako já? To není možný, cítila jsem, že to chtěla.

Ráno jsem vstala z postele, kde jsem spánkem strávila jen pouhých pár hodin, ve kterých se objevoval stále dokola ten okamžik, její rty a ona.

„Dobré ráno, broučku," pohladila jsem Patrika po vlasech, po tom, co jsem nám připravila snídani a vypila si v klidu bylinkový čaj.

„Hmmm. Ještě chvíli, mamí," zabručel. Jak já ti rozumím.

„Za pět minut ale přijdu, Páťo. Musíme stihnout školku."

„Hmm," zavrtal se ještě víc do postýlky.

„Dneska máš ten zápis na plavání, Sue tě tam vezme, ano?" Usmála jsem se. Byl to její nápad a musím uznat, že skvělý. Už dlouho jsem uvažovala o nějakém kroužku, co by Páťu bavil, ale stereotypní fotbal, nebo hokej to být vážně nemohly. Fotografování bylo jen 2x do týdne od čtyř do pěti, což bylo fajn pro Sue, která si od něj alespoň na hodinku odpočinula, ale i tak to bylo málo. Zato tohle večerní plavání spojený s cvičením je prostor pro odpočinek i pro mě. Je to od pěti do půl sedmé.

„Jó," vystřelil z postele, ale vzápětí se zase usadil. „Myslíš, že se na mě Sue ještě zlobí?" Řekl posmutněle.

„Myslím, že ne," usmála jsem se na něj povzbudivě. „Ale to, co jsme si řekli včera, platí. Sue je moc hodná a tráví s námi čas, který ani nemusí. Protože tě má moc ráda. Přesto není správné se jí hrabat v soukromí a vyzvídat, hm?"

„Já to ale nemyslel zle," fňukňul. „Já vím," pohladila jsem ho po rameni.
„Ale Sue se nezlobí, vážně," ujistila jsem ho. Doufala jsem, že se vše vyjasní a nezlobí se snad ani na mě.

„Ray, co ti je?" Zeptala se mě Lindsey. „Ehm, nic. Jen se nějak.. Nemůžu soustředit," pokrčila jsem rameny. Bylo to šílenství.

„Viděla jsem v lékárně Derecka. Vypadal, jako kdyby ho přejel parní válec," uchechtla se. U Lindsey s její andělskou tváří i přístupem to bylo nevídané. „Že ty máš nějakého ochránce," ušklíbla se. Brad a Amanda ji o tom patrně už něco naznačili.
„Ehm. Tak trochu. Asi," sklopila jsem pohled.
Kdyby jen věděla. „Lin, promiň, ale budu muset jít do kanceláře ještě něco dodělat. Mám tam toho teď docela hodně," usmála jsem se na ni omluvně.

Ovšem ani ta samota mi nepomáhala. Naopak.
Po chvíli jsem se rozhodla si udělat kávu.

„Tak to vyklop," řekla Amanda opřená o linku.
„Co?" Zamračila jsem se nachápavě.
„Vidím to na tobě. Tak to vyklop."
Takhle se pozná nejlepší kamarádka. I přesto jsem nevěděla, jak to říct. Co mám vlastně říct.
Vydechla jsem všechen vzduch z plic a řekla to tak jednoduše, jak jen to šlo.
„Políbily jsme se. Včera. Včera jsem se políbily," vydechla jsem znova. Bylo to venku. Ulevilo se mi. Nepatrně.
Amanda vykulila oči a rty se jí rozšířily do úsměvu. „A?" Ušklíbla se.

„A líbilo se mi to. Šíleně. Možná až moc..."
Vylíčila jsem jí své veškeré pocity, a tím společně s její konzultací jsme v mé kanceláři zabily zbytek pracovního dne. Řekla jsem ji snad všechno. Všechno, co k Sue cítím a jak moc jsem z toho v háji. Jak se bojím, že necítí to, co já. Protože já jsem se do ní asi zamilovala.

„Ahój," křikla jsem do útrob bytu, ze kterých se ozývaly skřeky urputného boje. Když jsem vešla do obýváku, spatřila jsem jak ti dva šermují vařečkami a pocítila jsem vůni chilli con carne. Může být dokonalejší?
„A mám tě!" Zakřičel Patrik na Sue, která se v ten moment dívala na mě, aby mě pozdravila. „Né," teatrálně se skácela k zemi, což nejen Patrika, ale i mě rozesmálo.
„Ahoj," šeptla. „Hele! Mrtvoly nemluví!" Šťouchl do ní Patrik. „Konec hry," postavila se na nohy a srovnala si triko. „Budu už muset běžet na trénink, tak zase zítra, hm?" Plácla si s ním vařečkou, kterou poté odložila na linku. „Zápis proběhl v pořádku," přetáhla si mikinu přes hlavu. „Od příštího týdne tam začneme docházet," dopověděla to. Přikývla jsem. Doprovodila jsem ji ke dveřím.

„A ohledně.. toho včerejška," řekla tišeji, i když vedle hrála televize. „Omlouvám se... Už se to nebude opakovat. Mrzí mě to," řekla s pohledem v mých očích, který následně skopila. Vyrazila mi tím dech.
Myslela jsem si, že cítila to samé. Doufala jsem v to. Nevěděla jsem co říct, jen jsem se topila v myšlenkách a snažila se vyhnout ráně, kterou mi teď zasadila.

Od té doby se zase distancovala. Ne tak, jako předtím, ale kdykoliv se k sobě přiblížíme, odsune se, nebo odstoupí do přijatelné vzdálenosti cizího člověka. Ale ona není cizí. Je mi tak blízká, jako nikdo jiný. Je to šílený. Každá minuta v její přítomnosti mě vybízí k tomu, abych se jí dotýkala, abych ji políbila a cítila její rty alespoň ještě jednou. Ubíjí mě to. A jsou momenty, které mou sebekontrolu pokoušejí ještě víc.

Cítila jsem se tak bezradná a nemilovaná. Prázdná.

Sue's POV

„Co je s tebou, Sue? Je ti zase špatně?" Jackson se lehce zamračil po tom, co mi dal ránu do břicha, kterou jsem mohla klidně vykrýt.

Nemůžu ten polibek dostat z hlavy. Nemůžu ji dostat z hlavy. Ale není to správný. Přece bychom spolu nemohly být.

„Ehm... Ne. Jenom," povzdychla jsem si. Říkám mu všechno. Ale tohle je jiný. „Jenom se mi někdo líbí, už docela dlouho, ale je to hrozně na hovno, víš. Prostě by to nešlo. Nemá to cenu," sundala jsem si rukavice, protože dnešní trénink by fakt neměl cenu.

„Slyším správně?! Sue Millerová chce něco vzdát? Prosím? Lidi, slyšíte to?!" Rozkřikl se po tělocvičně. Udeřila jsem ho do hrudníku.
„Drž hubu, ty vole!"

„Sue, tohle nejsi ty. Nikdy jsi nic nevzdala. Ať už šlo o zápasy, o práci nebo o vztahy," podíval se mi upřímně do očí. Měl pravdu.

„A to, že něco nejde si člověk říká jen sám. My jsme svými největšími nepřáteli," zkonstatoval.
„Zapomněla jsem, jak moc rád filozofuješ," ušklíbla jsem se a položila mu ruku na rameno.

„Ale máš pravdu."