Stay strong

2. Chapter

"A co s tím chceš dělat?" chytla mě za ruku a dívala se mi do očí. Pokrčila jsem rameny.

"Nic." odpověděla jsem jednoduše.

"Jak nic, přece si to nenecháš líbit."

"Vyhrožuje mi."

" Já tě tam nepustím, když tě ničí."

"S tím nic nenaděléme."

"Ale naděláme." řekla paní Brown a odešla do kuchyně kde jsme slyšela tlumený hlas. Nevím co jí napadlo ale bála jsem že až přijdu domu tak mě táta znovu zmlátí že jsem odešla s domu. Jenže když jsem se chtěla zvednout do obýváku přišla paní Brown.

"Je to zařízené. Jen nesmíš chodit domů neboj už ti neublíží." řekla ke mě a já s jejích slov nic nepochopila.

"Zavolala jsem na sociálku a za chvili budou tady. Přeci nemůžeš tam s ním zůstat. Pomůžou ti." Proč to udělala? Je to moje věc jak se k tomu zachovám. Hrnek jsem položila na stolek a hlavu si schovala do dlaní. Seděli jsme asi půl hodiny a konečně přijeli s tý sociálky.
"Dobrý den mohl bych vám položit pár otázek?" zeptal se mě ten muž a sedl si ke mě na sedačku. Slabě jsem přikývla.

"Od kdy to všechno začalo?"

"Od doby co umřela mamka. Začal domu chodit opilí a pak mě začal.." ani jsem tu větu nemohla dokončit.

"A kolik ti bylo když se to stalo mamce? A na co umřela?"

"Bylo mi 10. A mamka měla autonehodu."

"Proč jsi to nenahlásila už dřív?"

"Bála jsem se, on mi vyhrožuje."

"Už bude všechno v pořádku nemusíš se bát."