21. Chapter

162 8 0
                                    

Jak řekl Zayn zašli jsme do Starbucksu na kafe.

"Kim víš našel jsem něco velmi důležitýho ale nechci aby ti to nějak ublížilo."

"Tak mluv třeba se mílíš." Zayn si povzdechl a vyndal s kapsy nějaký papír a podal mi ho.

"Co to je?" zeptala jsem se.

"Tak se koukni." začala jsem číst a s těch slov se mi dělalo blbě.

"Co to znamená?"

"To že Liam je tvůj bratr."

"Si děláš srandu, není to vtipný."

"To neni vtip je to pravda vyšli testy."

"Takže jsi nechal ať nás prozkoumají. A na co jsi ješté přišel?" zvýšila jsem trochu hlas. Konečně jsem měla někoho blízkého.

"Nikdo vás nezkoumal. Myslel jsem si že budeš chtít znát pravdu. Nedělal jsem to pro sebe."

"Vím, že jsi to myslel v dobrým ale jenom že stratim znovu někoho ke kterýmu jsem méla blýzko." můj hlas se sklidnil.

"Máš mě. Já tu pro tebe budu pořád." chytl mě za ruku.

"Já vím děkuju ti Zaynee. A Liam už to ví?"

"Ne myslel jsem si že to budeš chtít vědět jako první." potřebovala jsem obejmout a tak jsem přešla k Zaynovi a vrhla se mu do náruče. Zayn mě začal hladit po vlasech a druhou měl na mých zádech. Cítila jsem jak mi vtiskl pusu do vlasů a trochu jsem se pousmála. Něco mi říká, že mu můžu věřit.

"Chceš abych šel s stebou?" zeptal se mě Zayn.

"Ne já to zvládnu." zaklepala jsem na dveře od Liamovýho pokoje. Po chvíli se otevřely dveře a byla jsem vtáhnuta do jeho objetí. Chtěl mě políbit ale já se odtáhla.

"Co se děje?" zeptal se. Posadila jsem se na postel a čekala až si sedne ke mě.

"Musíme se rozejít." řekla jsem.

"Co? Proč? Udělal jsem něco špatně?" podala jsem mu ten papír a čekala až si ho přečte.

"Co to znamená?"

"To že jsme sourozenci."

Stay strongKde žijí příběhy. Začni objevovat